Úvodní stránka :: Bell 209 (AH-1 Cobra)
Bell 209 (AH-1 Cobra)
Cobra je první sériově vyráběný bitevní vrtulník na světě. Vznikl během války ve Vietnamu, kde sloužil jako vzdušná podpora pozemního vojska. Pozdější varianty se uplatnili v protitankovém boji a námořní pro podporu vyloďovacích operací.
Historie
Historie AH-1 je úzce spjata s prvním návrhem bitevního vrtulníku – Bellem 207 Sioux Scout (D-255). Tento vrtulník vznikl přestavbou Bellu 47 v roce 1962. Hlavní změnou bylo uspořádání kokpitu – posádka seděla za sebou v tandemu. Na trup byly přidány křídla pro zavěšení zbraní a pod přídí bylo nainstalováno pohyblivé pouzdro s granátometem. Tento vrtulník Bell přihlásil do soutěže AAFSS (Advanced Aerial Fire Support System). Bell bohužel nezvítězil, soutěž vyhrál konkurenční vrtulník AH-56 Cheyenne.
Po neúspěšném výběrovém řízení Bell nadále pokračoval ve vývoji lehkého bitevního vrtulníku. Použil k tomu převodovku, rotory a stabilizační systém z přepravního vrtulníku UH-1 Huey, zbytek čerpal z konceptu Sioux Scout. Vrtulník dostal firemní označení Bell 209. První prototyp vzlétl v roce 1965.
Díky zpoždění programu AAFSS a zároveň díky velké potřebě vrtulníků sloužících pro ochranu výsadků ve stále eskalující válce ve Vietnamu, požadovala U.S. Army ozbrojené vrtulníky mnohem dříve, než mohly být dodány AH-56. Proto v roce 1965 oslovila výrobce vrtulníků o poslání nabídek na rychlé dodání vrtulníků pro přímou leteckou podporu. Tentokrát Bell soutěž vyhrál, a již od roku 1967 vrtulníky do Vietnamu dodával. Vrtulník dostal vojenské označení AH-1G Cobra (HueyCobra).
Technologie
Jedná se o první ryze bitevní sériově vyráběný vrtulník. Vyznačuje se velmi úzkým trupem, tandemovým umístěním posádky a křídly pro nošení výzbroje. Společnost Bell tímto jasně definovala standard bitevního a útočného vrtulníku, který je platný dodnes.
Podvozek vrtulníku tvoří dvě ližiny umístěné daleko od sebe kvůli stabilitě. Motor (motory) jsou umístěné pod hlavním rotorem. Na bocích Cobry jsou umístěné krátká stabilizační křídla, na které je možné nainstalovat zbraňovou výzbroj. Hlavní výzbroj (kulomety, granátomet) jsou umístěné v otočné věži pod přídí vrtulníku. Nad ní se většinou nacházejí senzory pro zaměřování výzbroje. Kokpit vrtulníku je dvoumístný, posádka je umístěna za sebou. Vpředu sedí operátor zbraňových systémů, vzadu pilot.
Jednomotorové varianty
Varianty AH-1P, AH-1E, AH-1F a AH-1S byly vyráběny v tzv. trojstupňové modernizaci. V prvním stupni se řešila samotná modernizace motorových jednotek – AH-1P. Druhá (AH-1E) a třetí (AH-1F) část modernizace řešila zbraňové systémy a avioniku. AH-1S je označení starších helikoptér modernizovaných na AH-1F.
AH-1F Izraele.
Autor: Oren Rozen
Bell 209
Označení prototypu. Na rozdíl od sériových strojů měl zatahovací podvozek.
AH-1G HueyCobra
Označení první sériové varianty dodávané U.S. Army od roku 1967 určené pro operace CAS. Vrtulník byl osazen motorem Avco Lycoming T53-13. V otočné pouzdře pod přídí byl nainstalován kulomet 7,62mm GAU/28A Minigun a granátomet M75. Tyto zbraně se daly v pouzdře kombinovat. Pod stabilizační křídla se daly podvěsit neřízené rakety FFAR ráže 70 mm nebo pouzdra s dalšími kulomety.
Parametry vrtulníku
| Parametr/vrtulník | AH-1G |
|---|---|
| Celková délka (m): | 16.2 |
| Délka trupu (m): | 13.9 |
| Celková výška (m): | 4.1 |
| Průměr hlavního rotoru (m): | 13.4 |
| Motor: | 1 x T53-L-13 |
| Výkon (kW): | 1 x 820 |
| Hmotnost prázdná (kg): | 2630 |
| Hmotnost maximální (kg): | 4310 |
TH-1G HueyCobra
Cvičná varianta s duálním řízením.
Z.14 HueyCobra
Označení verze AH-1G pro Španělsko sloužící pro ochranu pobřeží. Vrtulník je vybaven 20mm kanónem M35.
JAH-1G HueyCobra
Označení jedné helikoptéry pro testování raket Hellfire.
AH-1Q HueyCobra
Ke konci války ve Vietnamu začala armáda Vietcongu stále více používat tanky. U.S. Army na tuto situaci reagovala poptávkou protitankové varianty Cobry. Vytvoření nové varianty také přispělo zrušení programu AAFSS v roce 1972. Společnost Bell navrhla v rámci programu ICAP (Improvement Cobra Armament Program) variantu schopnou nést protitankové střely. Vzniklo 8 prototypů (označených JAH-1Q), které byly testovány přímo ve Vietnamu.
Vrtulníky byly vybaveny řízenými raketami TOW a zaměřovacím systémem TSU (Teleskopic Sight Unit) umístěným na přídi. Sériové vrtulníky se dodávaly od roku 1974.
AH-1P HueyCobra (AH-1S Production)
V operační službě se zjistilo, že Cobry nejsou schopné unést požadovanou výzbroj (8 raket TOW). Standardně se létalo je se 2 TOW a vrtulník byl i tak velmi letově omezen. Bell začal testovat nové motorové jednotky Lycoming T53-L-703 a reduktory. Zkušební vrtulníky dostaly označení JAH-1S. Nové vrtulníky se začaly dodávat v roce 1977 pod označením AH-1P. Kromě motorů byly vybaveny také novým překrytem s rovnými skly, který eliminuje odlesky.
AH-1E HueyCobra (Enhanced Cobra Armament System)
Další varianta byla vybavena lepší hlavňovou výbavou. Hlavním důvodem byla změna koncepce vrtulníků, kanóny se již nepoužívaly jen proti živé síle, ale i proti ozbrojené technice. Vrtulník byl vybaven novou otočnou věží M97A1 s 20 mm kanónem M-197 nebo 30 mm kanónem M-230.
AH-1F HueyCobra
Další modernizace se týkala hlavně avionických systémů:
- přilbové zaměřovače M136,
- HUD systém M76,
- počítač pro řízení palby M26,
- AN/ALQ-144 - systém protiopatření proti střelám řízených pomocí IR navádění.
Pro potlačení tepelného záření byl na výstupní trysku nainstalován systém pro ochlazování výstupních plynů.
Parametry vrtulníku
| Parametr/vrtulník | AH-1F |
|---|---|
| Celková délka (m): | 16.2 |
| Délka trupu (m): | 13.9 |
| Celková výška (m): | 4.1 |
| Průměr hlavního rotoru (m): | 13.6 |
| Motor: | 1 x T53-L-703 |
| Výkon (kW): | 1 x 1300 |
| Hmotnost prázdná (kg): | 2993 |
| Hmotnost maximální (kg): | 4500 |
AH-1S HueyCobra
Jedná se o označení starších variant AH-1G a AH-1Q modernizovaných na AH-1F. Rozeznatelným prvkem je původní kulatý překryt kokpitu.
Dvoumotorové varianty
O vrtulníky AH-1 Cobra projevovala zájem i USMC. Cobry chtěla využívat při vyloďovacích a bojových operacích místo dříve využívaných slabě ozbrojených UH-1E. Námořní pěchota měla požadavek na variantu se dvěma motory pro zvýšení bezpečnosti při přeletech nad mořem. Požadavek na vývoj dvoumotorové varianty byl vznesen v roce 1968 s tím, že USMC chtěla mít první stroje dodané v roce 1970. Do té doby námořní pěchota používala zapůjčené varianty AH-1G.
AH-1W USMC.
Autor: Gerry Metzler
AH-1J SeaCobra
V roce 1969 vzlétl první prototyp dvoumotorové Cobry, do sériové výroby se dostala v roce 1971. Prototyp vznikl přestavbou ze staršího jednomotorového typu AH-1G. Vrtulník byl osazen dvěma motory T400-CP-400 (byl odvozen z motoru Pratt & Whitney Canada PT6T-3) o výkonu 1342 kW. SeaCobra dostala také rotorovou brzdu, kterou vyžaduje používání vrtulníku na lodích. Pod přídí byla nainstalována nová otočná věž s 20 mm kanónem M197. Mezi nové avionické systémy patřila navigace TACAN.
AH-1J International (Toufan (Bouře))
Označení International dostaly vrtulníky určené pro Írán. Do Íránu se ve stejné době začaly dodávat vrtulníky Bell 214 osazené motory Lycoming T55-L-7C (T400-WV-402), stejné Írán požadoval pro Cobry. Důvodem byla jednak unifikace motorů pro oba typy vrtulníků, ale také větší výkon motorů, který byl potřebný pro používání v horkém prostředí. Vrtulníky se dodávaly od roku 1974 a na vývoji se finančně podílel Írán.
Írán tyto vrtulníky v roce 2013 modernizoval. Vrtulníky jsou vybaveny plochými neprůstřelnými překryty kokpitu a novou jednotkou FLIR umístěnou na přídi. Dostaly označení Toufan II.
AH-1T Improved SeaCobra
Varianta pro Írán velmi zaujala USMC. AH-1T byl také osazen motory T400-WV-402, navíc z vrtulníku Bell 214 byl převzat rotor a transmise. Vrtulník byl také vybaven protitankovými střelami TOW, zaměřovacím systémem M65 a přilbovým zaměřovačem HSS. První letouny byly dodány v roce 1977.
AH-1W SuperCobra
V osmdesátých letech minulého století začaly Cobry ve službách USMC zastarávat. Nejprve se uvažovalo o nahrazení typu námořní variantou AH-64. Společnost Bell navrhla podstatně levnější řešení - pokročilejší variantu. Ta byla v roce 1984 Kongresem schválena. Nová varianta dostala označení AH-1W. První sériový stroj byl předán USMC v roce 1986.
Parametry vrtulníku
| Parametr/vrtulník | AH-1W |
|---|---|
| Celková délka (m): | 17.7 |
| Délka trupu (m): | 13.9 |
| Celková výška (m): | 4.5 |
| Průměr hlavního rotoru (m): | 14.6 |
| Motor: | 2 x T700-GE-401 |
| Výkon (kW): | 2 x 1260 |
| Hmotnost prázdná (kg): | 4953 |
| Hmotnost maximální (kg): | 6690 |
Modernizace obsahovala:
- Motory T700-GE-401, používané např. u vrtulníků SH-60B,
- integrace střel Hellfire, navádění se provádí pomocí jednotky THCDS NTSF-65, která podporuje i navádění střel TOW,
- HUD systém M76,
- výmětnice klamných cílů AN/ALE-39,
- AN/ALQ-144 - systém protiopatření proti střelám řízených pomocí IR navádění,
- RWR systém AN/APR-39/44.
V devadesátých letech proběhla další modernizace vrtulníků AH-1W. Vrtulníku díky pozorovacímu systému AN/AWS-1 přibyla možnost působení i v noci. Cobry byly také nově vybaveny systémem TACAN AN/ARN-153.
AH-1Z Viper
Koncem devadesátých let minulého století se začala řešit další modernizace Cober. Vrtulníky byly značně opotřebované používáním ve válečném konfliktu v Afganistánu. Modernizace se neměla týkat jen doposud létajících variant AH-1T/W, ale také přepravních variant UH-1N. Důvodem byla také velká unifikace dílů pro obě varianty. S přepravní variantou UH-1Y má společných téměř 85% dílů. První prototyp nové Cobry vzlétl v roce 2000 a až v roce 2010 byl podepsán kontrakt na výrobu prvních sériových vrtulníků. Vrtulníky vznikly jak přestavbou starších AH-1W tak i výrobou nových. Nové měly některé prvky draku pozměněny. Označení vrtulníků se změnilo na Viper.
Parametry vrtulníku
| Parametr/vrtulník | AH-1Z |
|---|---|
| Celková délka (m): | 17.7 |
| Délka trupu (m): | 13.9 |
| Celková výška (m): | 4.4 |
| Průměr hlavního rotoru (m): | 14.6 |
| Motor: | 2 x T700-GE-401C |
| Výkon (kW): | 2 x 1342 |
| Hmotnost prázdná (kg): | 5534 |
| Hmotnost maximální (kg): | 8392 |
Viper je vybaven novým výkonnějšími motory T700-GE-401C, novou transmisí a čtyřlistého hlavního rotoru s kompozitovými listy. Zadní rotor je také čtyřlistý. Drak letounu doznal několik zásadnějších konstrukčních změn, je například vybaven samosvornými nádržemi s inertním plynem pro případ požáru.
V kokpitu jsou nainstalované dva velké MFD displeje. Řízení je uspořádáno dle filozofie HOCAS. Piloti mají na hlavě přilbové displeje TopOwl, které jsou integrované s naváděcím systémem AN-AAQ-30 TSS (Target Sight System) umístěným v senzorové věži pod přídí. TSS obsahuje FLIR, kameru, laserovým dálkoměr a značkovač.
Vrtulník může být vybaven také podvěsným pouzdrem s přehledovým radiolokátorem pro řízení palby AN/APG-78 Longbow (používaný na vrtulnících AH-64), který je schopen díky svému umístění pracovat jen v přední polosvéře. Pro ochranu je vrtulník vybaven LWR AN/AVR-2A a RWR AN/APR-39 systémem, UV snímačů odpalu řízených střel AN/AAR-47 a výmětnicemi klamných cílů AN/ALE-47.
Hlavní obrannou výzbrojí zůstává kanon M197 umístěný ve vězičce A/A49E7. Na nosnících může Viper nést neřízené rakety Hydra, řízené AGM-114 Hellfire II, AIM-9L Sidewinder nebo AGM-122 Sidearm pro ničení radiolokátorů.
Nerealizované varianty
Popsané níže uvedené varianty byly používány jako experimentální. Testovaly se na nich nové technologie, a některé z těchto technologií byly použity i u sériových variant.
Bell 249
Experimentální varianta s čtyřlistým hlavním rotorem. Používala se také pro testování raket Hellfire.
Bell 309 KingCobra
Na programu KingCobra začal Bell pracovat v roce 1971. Byly postaveny dva prototypy, každý z nich měl jinou pohonnou jednotku. První prototyp byl dvoumotorový s motory T400-CP-400. Druhý byl osazen jedním motorem Lycoming T55-L-7C. Drak vrtulníku byl prodloužen asi o 1m. Průměr hlavního rotoru byl také zvětšen. Hlavní výzbrojí byl upravený 20mm kanon M61 a protitankové rakety TOW. Na KingCobře se testovaly následující avionické systémy: senzorové systémy pro let za tmy nebo špatného počasí, systém FLIR, kamery pro denní vidění, HUD displej atd.