Úvodní stránka :: McDonnell Douglas F-15 Eagle
McDonnell Douglas F-15 Eagle
F-15 Eagle je taktický stíhač s vysokými manévrovacími schopnostmi, který je určen pro vybojování a udržení vzdušné převahy. Pozdější varianty měly schopnost útočit i na pozemní cíle.
Letouny F-15C americké ANG.
Historie
V roce 1960 se začal hledat nástupce letounu F-4 Phantom II. pro USAF. Nový letoun měl primárně sloužit jako stíhací se schopností útočit za každého počasí. Také měl být schopen útočit na pozemní cíle. Měl vynikat v leteckých soubojích, u kterých se Phantom II. bohužel během Vietnamské války moc neosvědčil.
V roce 1965 stanovila USAF požadavky na nový letoun: měl být dvoumotorový a měl být vybaven technologií proměnné geometrie křídel. Později byl tento program znám pod zkratkou F-X (Fighter-eXperimental). Své návrhy podaly společnosti: Boeing, Lockheed, North American, Grumman, a McDonnell. Do roku 1967 se na programu dále nepracovalo. Impulzem pro další vývoj bylo uvedení ruského letounu MiG-25 Foxbat. Američané jeho schopnosti silně nadcenili. USAF nyní požadovalo rychlý stíhač s vysokou manévrovatelností bez podpory útoků na pozemní cíle, upustilo také od proměnné geometrie křídel.
V roce 1969 zvítězil se svým návrhem McDonnell Douglas. Letoun dostal název F-15 Eagle. První letoun byl dodán do služby v roce 1972.
Vznikl velký a velmi drahý letoun, který ve své době byl na technologické špičce. Díky velké ceně nemohlo USAF nakoupit tolik strojů a díky tomu vnikl program na vývoj levnějšího letounu F-16 Fighting Falcon.
Technologie
F-15 je hornoplošník s dvojitými svislými ocasními plochami vybavený dvěma velmi silnými proudovými motory Pratt & Whitney F100-PW-100 (u verze F-15A) s přídavným spalováním. Bylo docíleno poměru mezi tahem a hmotností většímu než jedna. U F-15 byla poprvé použita aerodynamická brzda na hřbetu letounu, která je výklopná po směru letu.
Překryt kokpitu je výklopný směrem vzad. V kokpitu je umístěna záchranná sedačka ACES II. s charakteristikou nula-nula. Systém řízení letounu je hydromechanický. Novinkou je elektronický kontrolní systém řízení CAS (Control Augmentation System), který vyhodnocuje řízení pilota a chování letounu a v případě problému systém uvede letoun do stabilního stavu.
F-15 je vybaven vestavěným 20 mm kanonem M61A1 Vulcan umístěným v pravém kořeni křídla.
Výpis jednotlivých motorů
| Označení motoru: | Použití: | Výkon motoru bez příd. spalování (kN): | Výkon motoru s příd. spalováním (kN): |
|---|---|---|---|
| F100-PW-220E | F15C, F-15D | 64.9 | 105.7 |
| F110-GE-129 | F-15K, F-15SG, F-15S | 76.3 | 128.9 |
| F100-PW-229 | F-15E, F-15I, F-15S | 75.6 | 126.8 |
| F100-PW-100 | F-15A, F-15B | 55.2 | 106.4 |
| F100-PW-220 | F-15C, F-15D, F-15E | 64.9 | 105.7 |
Varianty
F-15A
F-15A je první vyráběnou verzí. První zkušební letoun vzlétl v roce 1972, první dodávky k operačním jednotkám proběhly v roce 1974.
V letounu je nainstalován impulzní Dopplerův radiolokátor AN/APG-63. Informace z něj jsou zobrazeny buď na obrazovce v kokpitu nebo na HUD. Mezi další avionické systémy patří:
- identifikace přítel/nepřítel AN/APX-76, transpondér AN/APX-101,
- inerciální navigační systém AN/ASN-109 spolupracující se systémem TACAN AN/ARN-118 a přijímačem ILS AN/ARN-112 a systémem AHRS AN/ASN-108,
- systém rušení AN/ALQ-135 TEWS (Tactical Electronic Warfare System) dostává informace z přijímačů RWR AN/ALR-56 a AN/ALQ-128. Pro vlastní ochranu pak používá systém klamných cílů AN/ALE-45.
F-15A mohl nést v podvěsu následující střely: AIM-7 Sparrow, AIM-9 Sidewinder, od roku 1991 AIM-120 AMRAAM, laserem naváděné bomby GBU-10E/B Paveway II a GBU-12D/B Paveway II, které musely být naváděné prostřednictvím jiného letounu nebo návodčího ze země.
F-15 Streak Eagle
Na přelomu let 1974-1975 byl testován modifikovaný letoun F-15A za účelem dosáhnutí rekordu ve stoupavosti. Z letounu byly odinstalovány veškeré nepotřebné systémy, aby byl co nejlehčí. Streak Eagle překonal do té doby platné rekordy letounů F-4B a MiG-25. Tyto rekordy byly později překonány ruským letounem Su-27.
F-15B
Dvojmístná verze, zalétaná v roce 1973, byla dodávána letectvu od roku 1974. F-15B je určena nejen k výcviku, ale je možné ji nasadit i v boji. Piloti sedí v tandemu, v zadním kokpitu nejsou umístěny ovladače pro zbraňové systémy, proto je často vidět tento letoun s volným zadním sedadlem. Už při vývoji F-15A se počítalo s konverzí na dvojmístnou verzi a proto stačí jen upravit překryt kabiny a posunout elektroniku dozadu, čímž se ale zmenší množství paliva v letounu.
F-15C
V roce 1979 došlo k modernizaci letounů F-15A a F-15B. K jednotkám byly první letouny dodávány od roku 1980.
Hlavním viditelným rozdílem je možnost používání tzv. FAST (Fuel And Sensor Tactical) packů na venkovní strany vstupů motorů. Tyto přídavné aerodynamické odnímatelné nosné prostory se využívaly pro nošení paliva nebo kamer. Později se začaly palivové aerodynamické nádrže souhrnně nazývat CFT. U F-15C se moc nepoužívaly. V případě, že letoun neměl nainstalován FAST pack, byl téměř k nerozeznání od verze F-15A.
Dalším rozdílem je vnitřní uspořádání nádrží, které pojmou více paliva. Díky tomu musel být zesílen podvozek. K radiolokátoru AN/APG-63 byla přidána procesorová jednotka, která umožnila rychlejší přepínání módů radaru a také používat radar v režimu mapování se zpracováním informací ještě v letounu.
Od roku 1986 se začaly u letounů F-15C postupně měnit motory za více spolehlivější typy F100-PW-220, které byly úspornější, ale také o trochu méně výkonné.
Parametry letounu
| Parametr/letoun | F-15C |
|---|---|
| Délka (m): | 19.4 |
| Rozpětí křídel (m): | 13 |
| Výška (m): | 5.6 |
| Motor: | 2 x F100-PW-220 |
| Tah bez přídavného spalování (kN): | 2 x 64.9 |
| Tah s přídavným spalováním (kN): | 2 x 105.7 |
| Hmotnost prázdná (kg): | 12700 |
| Hmotnost maximální (kg): | 30844 |
F-15C se vyráběly ve výrobních sériích, které postupně vylepšovaly schopnosti letounu. Program upgradů se nazýval MSIP (Multi-Stage Improvement Program). Program MSIP je zaměřen i na upgrade starších letounů. V rámci tohoto programu byly vylepšeny následující systémy:
- radiolokátor AN/APG-63 získal lepší schopnosti ohledně řízení palby a to díky zvětšení paměti,
- systém TEWS byl rozšířen setem EWWS (Electronic Warfare Warning Set) pro zvýšení vlastní ochrany – byl použit systém RWR AN/ALQ-56C a AN/ALQ-135,
- letoun byl schopen nést rakety AIM-120 AMRAAM,
- instalován systém JTIDS pro distribuci taktických informací po utajeném komunikačním kanálu,
- integrace systému GPS.
Později vznikl ještě program MSIP II., díky kterému byl do do posledních 43 kusů nainstalován novější radiolokátor AN/APG-70.
Po uvedení varianty F-15E jsou letouny F-15C/D postupně přeřazovány k ANG. Zde se letouny modernizují, hlavně co se týče radiolokátoru - nová verze AN-APG-63 V3 s elektronicky vychylovaným paprskem AESA. Mezi další modernizace je možnost používání kontejnerů se systémem FLIR a používání přilbových zaměřovačů JHMCS II.
F-15D
Jedná se o dvoumístnou variantu vycházející s F-15C. Veškeré systémy byly zachovány.
F-15E Strike Eagle
Letouny F-15E Strike Eagle na obrázku jsou patrné konformní nádrže CFT s dalšími držáky na výzbroj. Pod letounem je podvěšen systém LANTIRN.
V roce 1979 začala společnost McDonnell Douglas a Hudges z vlastní iniciativy vyvíjet novou víceúčelovou verzi F-15. V roce 1980 byl předveden prototyp vycházející z dvoumístné varianty F-15B. Letoun byl později přihlášen do programu ETF (Enhanced Tactical Fighter), pomocí kterého se hledal nástupce za letouny General Dynamics F-111. Konkurentem v soutěži mu byl letoun General Dynamics F-16XL. Nakonec Strike Eagle soutěž vyhrál. První letoun byl USAF dodán v roce 1986.
Jak již bylo napsáno, letoun je určen i pro útoky na pozemní cíle, proto pro tento účel byla zvolena dvoumístná varianta. V předním kokpitu sedí pilot a v zadním operátor zbraňových systémů – tzv. WSO (Weapons System Officer).
Drak letounu vychází z dvoumístné varianty F-15D, celý trup byl zpevněn, kvůli vyššímu zatížení, které způsobuje munice a také nové systémy. Nejprve se u F-15E používaly stejné motory jako u verze C – F-100-PW-220, od roku 1991 se již instalovaly modernější silnější motory F100-PW-229 s výkonem 129 kN. Na bocích vstupů do motorů byly instalovány CFT nádrže.
V letounu je použit radiolokátor AN/APG-70 s podporou snímání zemského povrchu. Na letoun lze nainstalovat i kontejnery LANTIRN, které umožní let v malých výškách za každého počasí. Dále je možné podvěsit i zaměřovací kontejnery AN/AAQ-28 Litening a AN/AAQ-33 Sniper. Jako systém protiopatření je opět použit modernizovaný systém TEWS.
V roce 2007 začal program modernizace radiolokátorů. Zakázku vyhrál radiolokátor AN-APG-63 V3 se systémem AESA. Následně pro použití u Strike Eaglu byl přejmenován na AN/APG-82.
Parametry letounu
| Parametr/letoun | F-15E |
|---|---|
| Délka (m): | 19.4 |
| Rozpětí křídel (m): | 13 |
| Výška (m): | 5.6 |
| Motor: | 2 x F100-PW-220 |
| Tah bez přídavného spalování (kN): | 2 x 64.9 |
| Tah s přídavným spalováním (kN): | 2 x 105.7 |
| Hmotnost prázdná (kg): | 14300 |
| Hmotnost maximální (kg): | 36700 |
F-15SE Silent Eagle
Jedná se o demonstrační verzi představenou v roce 2009, sériové výroby se nedočkala. U demonstrátoru bylo použito mnoho prvků z páté generace - má prvky STELTH, zbraňové systémy jsou z části ukryté do vnitřních zbraňových šachet, umístěných místo konformních nádrží. Zadní svislé ocasní plochy má nakloněné o 15 stupňů směrem ven. Silent Eagle byl určen pro aktuální uživatele letounů F-15 jako možná náhrada za stále se zpožďující a zdražující dodávky letounů F-35 Lightning II..
F-15EX Eagle II.
V roce 2018 začalo americké letectvo společně se společností Boeing řešit možnou náhradu za F-15C/D. Varianta měla vycházet z jednomístné varianty pro Katar F-15QA. V roce 2020 USAF letadla objednala.
Novinkou bylo možnost použití nového závěsníku na zbraně AMBER, který dokáže nést až 22 raket vzduch-vzduch.
Exportní varianty
Izrael
IDF/AF nakoupila letouny F-15A/B v rámci programu Peace Fox a Peace Fox II. Další nákup tentokrát varianty F-15C/D byl koupen v rámci programu Peace Fox III. Tyto letouny neobsahovaly americké systémy vlastní ochrany TEWS, tyto systémy byly nahrazeny izraelskými.
Izraelský letoun F-15D Baz s evidenčním číslem 715 a individuálním jménem napsaném na přídi v hebrejštine: Shoshanat HaRuhot (Větrná růžice).
F-15I Raam
F-15I Raam je označení exportní varianty F-15E. Opět některé systémy byly zaměněny za izraelské. Letoun může být vybaven americkými raketami AIM-7, AIM-9 a AIM-120, tak izraelskými Rafael Python 4, Rafael Python 5.
Japonsko
Japonsko bylo a je jediným státem, ve kterém se letouny F-15 vyrábějí v licenci. Letouny vyrábí společnost Mitsubishi. Vyráběly se zde varianty F-15C/D pod označením F-15J (jednomístná varianta) a F-15DJ (dvoumístná varianta). Systém TEWS byl nahrazen japonskými systémy.
Jižní Korea
F-15K Slam Eagle je pokročilá verze pro vzdušné síly Jižní Koreje (ROKAF) vycházející z F-15E.
V letounu je nainstalován radiolokátor AN/APG-63 (V)1 s možností rozšíření o systém AESA, pasivní zaměřovací systém IRST AN/AAS-42.
Letouny jsou schopny používat střely typu AGM-84K SLAM-ER ATA a AGM-84H Harpoon.
V první dodávce byly letouny osazeny motory General Electric F-110-GE-129, při další dodávce Pratt & Whitney F100-PW-229.
Saudská Arábie
F-15S
F-15S je označení varianty F-15E pro RSAF. Dodané letouny měly avionické systémy částečně degradovány. V letounech byl sice vybaven radiolokátorem AN/APG-70, ale jeho schopnosti byly dosti omezeny. To se týkalo i jiných systémů. Letoun nemohl nést konformní nádrže CFT.
F-15SA
F-15SA je označení nové varianty pro RSAF. Hlavními změnami oproti předešlé saudské variantě je elektroimpulzní řízení FBW, radiolokátor AN/APG-63 (V)3 kategorie AESA, nový systém vlastní ochrany, systém IRST, další pár závěsných bodů pod křídlem. První dodávka letounů se má uskutečnit v roce 2015, starší typy F-15S mají být také modernizovány na stejnou úroveň.
Singapur
F-15SG je označení varinty pro vzdušné síly Singapuru (RSAF) vycházející z F-15E. Je velmi podobný F-15K, používá ale modernější radiolokátor AN/APG-63 (V)3 se systémem AESA. F-15SG používá motory General Electric F110-GE-129.