Úvodní stránka :: Panavia Tornado

Panavia Tornado

Panavia Tornado je dvojmotorové, dvojmístné letadlo s měnitelnou geometrií křídel vyvinuté konsorciem Panavia. Prvotně mělo jít o úderný letoun, který měl být schopen pronikat v malých výškách na bráněné území, kde měl útočit převážně stacionární cíle. Později se z něj vyvinul multifunkční letoun.

Historie

V šedesátých letech se začali v Evropě projevovat tendence na vývoj vlastního bojového letadla. V roce 1968 se domluvili Německo, Velká Británie, Itálie a Nizozemí na vývoji letadla pod označením MRCA-75 (Multi Rolle Combat Aircraft). V roce 1969 Nizozemí odstoupilo a zbylé země vytvořili konsorcium Panavia Aircraft. Hlavními subjekty tohoto sdružení byly následující společnosti: britská BAC (nyní BAE), německá MBB a italská Soceieta per Azioni Fiat (nyní Alenia). Letoun dostal označení pro jednomístnou verzi PA-100 a pro dvoumístnou PA-200. Nakonec projekt jednomístné verze byl zrušen a letoun dostal v roce 1970 označení Tornado.

První prototyp vzlétl v roce 1974, sériové letouny se začali dodávat až od roku 1979 a poslední byly dodány v roce 1993. Ve většině případů Tornada nahrazovaly v armádách letouny Lockheed F-104 Starfighter, nyní jsou většinou nahrazovány modernějšími letouny Eurofighter Typhoon. Poslední letoun byl vyroben v roce 1998.

Technologie

Tornado je hornoplošník s měnitelnou geometrií křídel v rozsahu 25° až 68°, která je u starších variant ovládána pilotem, u nových již automaticky. Vzadu je umístěna mezi motory jedna svislá ocasní plocha a dvě diferencovaně vyklápěné vodorovné ocasní plochy.

Letoun je vybaven dvěma motory Turbo-Union RB199, které jsou vybaveny obraceči tahu pro brzdění.

Výpis jednotlivých motorů

Označení motoru:	Použití:	Výkon motoru bez příd. spalování (kN):	Výkon motoru s příd. spalováním (kN):
RB199 Mk.101	Tornado IDS starší verze	38.7	66
RB199 Mk.103	Tornado IDS nové verze	40.5	71.2
RB199 Mk.104	Tornado F3	40.5	73
RB199 Mk.105	Tornado ECR	42.5	74.3

 

Letoun je vybaven třikrát zálohovaným FBW systémem řízení. Tento systém se skládá z několika jednotlivých řídících podsystémů. Mezi ty nejdůležitější systémy patří:

• AFDS (Autopilot and Flight Director System) – systém autopilota ulehčující let v nízkých výškách,
• SPILS (Spin Prevention Incidence Limiting system) – systém, který zamezuje dostání letounu do neřiditelného stavu.

Kokpit je dvoumístný (pilot a operátor zbraňových systémů a avioniky). Letoun je vybaven vystřelovacími sedačkami Martin Baker Mk 10A.

Na stranách trupu pod kokpitem jsou nainstalováné 27 mm kanony IWKA-Mauser. Přídavná výzbroj se dá umístit na trup letadla a na podkřídlové závěsníky, které se automaticky natáčejí společně se změnou úhlu šípu křídla.

Varianty IDS

Jedná se o útočné bojové verze schopné létat za každého počasí. Hlavní úlohou je průnik nepřátelskou obranou v malé výšce a útok na pozemní cíle, také je používána jako letecká podpora pozemních jednotek - CAS.

Německé a italské letouny se nazývají souhrnně jen Tornado IDS (Interdictor / Strike), britské nesou označení GR.

Britské varianty

GR. Mk.1

První základní varianta dodávaná od roku 1982.

V letounu je nainstalován dopplerovský radiolokátor Decca Type 72, inerciální navigační systém FIN1010 a taktický navigační systém TACAN Marconi AD 2770 nebo Alcatel SEL AG. K vlastní obraně slouží varovný radarový přijímač RWR, rušící systém BOZ 109 a elektronická protiopatření ECM Sky Shadow.

GR.Mk.1A

Jedná se o průzkumnou verzi schopnou pracovat za jakéhokoliv počasí přizpůsobenou letu v nízkých výškách. Hlavní rozdílem od GR.Mk.1 je instalace infračervených čidel systému VINTEN místo kanonů.

GR.Mk.1B

GR.Mk.1B jsou označeny námořní letouny britské RAF, které jsou schopny nést protilodní střely Sea Eagle. Letouny byly dodávány od roku 1994.

GR.Mk.4

GR.Mk.4 je označení letounů britské RAF, které prošly programem úprav MLU v letech 1997-2003. Největší změny byly v elektronice, byla vylepšena avionika a řízení letounu, drak byl upraven, aby měl lepší charakteristiky stealth. Do letounu byl nainstalován nový inerciální navigační systém Honeywell H-764G, do kokpitu byl nainstalován HUD displej a od roku 2011 přilbové zaměřovače. Letoun obsahuje systém FLIR, který předává informace přímo na displeje do letounu.

Parametry letounu

Parametr/letoun	Tornado GR.4
Délka (m):	16.7
Rozpětí křídel minimální (m):	8.6
Rozpětí křídel maximální (m):	13.9
Výška (m):	5.6
Motor:	2 x RB199 Mk.103
Tah bez přídavného spalování (kN):	2 x 40.5
Tah s přídavným spalováním (kN):	2 x 71.2
Hmotnost prázdná (kg):	13890
Hmotnost maximální (kg):	28000

 

Pro průzkumné účely může být GR4 vybavena podvěsným kontejnerem RAPTOR (Reconnaissance Airborne Pod TORnado), který nahrazuje starší systém VINTEN. Pro navádění střel pomocí laseru lze nainstalovat podvěsný zaměřovací kontejner TIALD, který byl v roce 2008 nahrazen modernějším kontejnerem Litening III., který je propojen se systémem ROVER.

GR.Mk.4A

Jedná se o průzkumnou variantu využívající průzkumný systém TIRRS (Tornado Infra-Red Reconnaissance System). Systém obsahuje vestavěné infrasenzory s bočním vyzařováním. Systém byl nahrazen podvěsným kontejnerem RAPTOR.

Německé varianty

V Německu se používají varianty IDS a z ní vycházející průzkumné varianty RECCE. Díky modernizacím se rozdíly mezi jednotlivými verzemi Tornád téměř stírají. Od roku 1998 probíhají na německých Tornadech modernizace, které se označují ASSTA (Avionics System Software Tornado in Ada):

ASSTA 1

Do letounu byl nainstalován nový taktický počítač a datové sběrnice MIL-STD 1553/1760B, díky kterému bylo možné integrovat nové inteligentní zbraně, jako jsou, střely Paveway III., protilodních AS.34 Kormoran II. a protiradiolokačních AGM-88 HARM III. Na letoun bylo možné podvěsit kontejner Litening II. a průzkumný kontejner RecceLite.

ASSTA 2

Je označení modernizace probíhající od roku 2010 zabívající se rozhraním člověk/systém. V kokpitu byly nainstalovány nové displeje. Do Tornad byl nainstalován systém RWR BOW-21, aktivní rušič a nové výmetnice klamných cílů. Byla provedena integrace střel KEPD-350 Taurus.

ASSTA 3

V modernizačním programu z roku 2012 byl do letounu nainstalován datalink MIDS (Multifunctional Information Distribution System) podporující protokol Link-16 a podpora pro přesně laserově naváděné střely GBU-54 LJDAM.

ASSTA 3.1 je nejnovější modernizační program, hlavní přidanou hodnotou je přidání podpory nových průzkumných kontejnerů a systémů vlastní podpory dodávaných společností SAAB.

Německo ještě využívá variantu IDS(T), která slouží pro výcvik pilotů. Má dvojí řízení.

Tornado RECCE

Tornado RECCE (Reconnaissance) je speciální varianta letounu IDS pro průzkum. Byla vyvinuta společností DASA pro německou armádu v roce 1996. Letoun je vybaven digitálním systémem pro záznam informací ze systému pro průzkum a z kamer Carl Zeiss KS 153A.

Varianty ostatních států

Mezi další uživatele letounu Panavia Tornado patří Itálie a Saudská Arábie. Modernizace těchto států jsou velmi podobné těm německým a britským.

Varianty ADV

Letouny Tornado ADV (Air Defence Variant) jsou určeny pro záchytné stíhací účely, jsou téměř z 80% shodné s verzí IDS. K jednotkám se začaly dodávat v roce 1984.

Hlavním rozdílem oproti starší verzi IDS je prodloužený trup o 1,36 m, byl odstraněn pravý kanon, nástavec pro tankování za letu je nyní umístěn uvnitř letadla a teleskopicky se vysouvá (u varianty IDS byl pevný z venku na trupu).

Kokpit letounu je vybaven dle systému HOTAS.

Letoun je přizpůsoben k nošení čtyř radarem naváděným střel Sky Flash a dvou infračerveně naváděných střel AIM-9L.

Varianta ADV není určena pro pozemní útoky, a proto je značně změněna elektronika. Je vybavena dvěma inerciálními navigačními systémy FIN 1010 a dopplerovým radiolokátorem GEC-Marconi AI. Mk. 24 Foxhunter, který dokáže pracovat i v režimu "track-while-scan" s dosahem 185 km.

Britské varianty

F.Mk.2 (F2)

F.Mk.2 je první verzí ADV dodávaná od roku 1984. Ovládání šípovitosti křídel je manuální. Jsou zde použity původní motory Turbo-Union RB199 Mk.101. Varianta označovaná F.Mk.2A jsou upravené varianty na F.Mk.3 s původními motory Mk.101. Bylo postaveno jen 18 letounů

F.Mk.3 (F3)

Varianta se silnějšími motory Turbo-Union RB199 Mk.104 z roku 1986. Tato varianta má již plně automatické ovládání šípovitosti křídel. Letoun je schopen nést i rakety dlouhého dosahu AIM-132 ASRAAM a některé z nich jsou upraveny i pro nošení raket AIM-120 AMRAAM.

Parametry letounu

Parametr/letoun	Tornado F.3
Délka (m):	18.7
Rozpětí křídel minimální (m):	8.6
Rozpětí křídel maximální (m):	13.9
Výška (m):	5.6
Motor:	2 x RB199 Mk.104
Tah bez přídavného spalování (kN):	2 x 40.5
Tah s přídavným spalováním (kN):	2 x 73
Hmotnost prázdná (kg):	14500
Hmotnost maximální (kg):	27986

 

V roce 2003 byla do letounu zabudována podpora protiradarové střely ALARM, letouny dostaly nové označení Tornado EF3.

V roce 2011 byly vyřazeny poslední stíhací Tornáda F3 ze služby a nahrazeny letouny Eurofighter Typhoon.

Varianty ECR

Varianty ECR (Electronic Combat Reconnaissance) jsou určeny pro elektronický boj a průzkum. Letouny ECR vznikly z letounů Tornado IDS. Letouny jsou dodávané od roku 1989.

Tornado ECR nemá nainstalovány kanony, ani infra-červené čidla systému VINTEN. Letoun je vybaven systémem FLIR umístěném u přední podvozkové nohy. Přenos dat na velitelství nebo do dalšího letounu je umožněno systémem ODIN. K likvidování protivzdušné obrany používá protiradarové střely HARM.

Tornado ECR je vybaveno motory Turbo-Union RB199 Mk.105.