Úvodní stránka :: Dassault Rafale

Dassault Rafale

Dassault Rafale je francouzský víceúčelový letoun 4,5 generace. Existuje ve standardní tak námořní variantě. Do operační služby se dostal v roce 2000.

Historie

V roce 1979 poprvé zazněl návrh několika evropských států o společném vývoji pokročilého letounu. Nejdříve se spojila německá společnost MBB s britskou BAE a vznikl koncept ECF (European Collaborative Fighter). Později se přidala i francouzská společnost Dassault a projekt byl přejmenován na ECA (European Combat Aircraft).

Každý stát pracoval na svém vlastním návrhu. Francouzský návrh nesl označení ACX (Avion de Combat eXpérimental). Vycházel z potřeb jak francouzského letectva, tak námořnictva. Oba subjekty potřebovaly nahradit své starší letouny. V případě francouzského letectva (Armée de l´Air) šlo o letouny Mirage F.1, Mirage III./5/50 a SEPECAT Jaguar, v případě námořnictva (Marine Nationale) o letouny F-8 Crusader a Etendard. Bohužel se celý projekt v roce 1981 zastavil.

Francie se ještě začátkem osmdesátých let minulého století připojila k navazujícímu projektu FEFA (Future European Fighter Aircraft), ale bohužel nebyl vyslyšen její požadavek na možnost letounu operovat z letadlových lodí. V roce 1983 Francie evropský projekt opustila a dává společnosti Dassault pokyn k vývoji demonstrátoru ACX, pozdějšího Rafalu (bouře). Ze spolupráce ostatních zemí vznikl později letoun Eurofighter Typhoon.

V roce 1984 začal Dassault pracovat na technologickém demonstrátoru nazvaném Rafale A. První let prototypu proběhl v roce 1986. Díky ukončení studené války se začaly snižovat výdaje na zbrojení a to se projevilo i ve zpoždění programu Rafale. První sériový stroj byl dodán až v roce 2000, jednalo se o variantu Rafale M pro námořnictvo, které nutně potřebovalo nahradit své zastaralé letouny.

Technologie

Dassault Rafale je letoun se středoplošným uspořádáním delta křídla. V přední části jsou umístěna plovoucí kachní křídla. Rafale má jednu svislou ocasní plochu umístěnou mezi motory. Celý letoun je aerodynamicky nestabilní a je ovládán třikrát zálohovaným FWB systémem, další zálohou je ještě systém analogový. Podvozek Rafalu je příďového typu, zadní podvozkové nohy jsou osazeny jedním kolem, příďová noha je osazena dvěma koly. Rafale je vybaven 14 závěsníky pro zbraňové systémy, 6 jich je umístěných na trupu a 8 na křídlech. Na střední trupový závěsník a na 4 vnitřní křídlové závěsníky lze podvěsit nádrže o objemu 2000 nebo 1050 litrů.

Překryt kokpitu se u všech variant odklápí doprava. Posádka je vybavena vystřelovacími sedačkami Martin-Baker Mk.16F s parametry 0-0. Ovládání letounu je navrhnuto dle zásad HOTAS. Kokpit je plně skleněný, obsahuje tři MFD displeje a velký širokoúhlý HUD displej.

Avionické systémy Rafalu jsou soustředěné kolem tří prvků, radiolokátoru RBE-2, optického senzoru OSF a systému vlastní ochrany SPECTRA. Veškeré informace z těchto prvků jsou zpracovány palubním počítačem a zobrazovány v přehledné formě pilotovi. Multifunkční radiolokátor Thales RBE-2 (Radar a Balayage Electronque - 2) používá fázově uspořádanou anténu, dokáže pracovat v režmu vyhledávaní a odpalování raket i na cíle pod letounem. Má dosah 100 km a může naráz sledovat až 40 cílů a na 8 z nich současně navádět rakety. Optický senzor Thales OSF (Optronique Sector Frontale) obsahuje systém IRST a kameru s laserovým zaměřovačem. Celý systém je umístěn před překrytem kokpitu. Pro vlastní ochranu Rafale používá systém SPECTRA (Self-Protection Equipment Countering Threats to Rafale Aircraft). Tento systém řídí a vyhodnocuje informace z výstražných senzorů RWR, LWR a systém varující před blížícími se protiletadlovými raketami. Dle daných hrozeb vykonává patřičná protiopatření. Systém obsahuje i aktivní rušič a výmětnice klamných cílů.

Varianty

Rafale vznikl ve třech verzích. Dvě z nich jsou určené pro Francouzské letectvo - Rafale C (Chasseur - stíhač), Rafale B (Biplace - dvoumístný) a třetí varianta je určena pro námořnictvo - Rafale M (Marine - námořní). Letouny jsou do služby dodávané ve standardech označených F1, F2 a F3 podle postupně se vylepšovaného vybavení.

Prvních 14 letounů bylo dodáno ve standardu značeném F1. Letouny byly vybaveny jen základními zbraňovými systémy pro vzdušné souboje: 30 mm kanonem GIAT 30M791B, podporou střel vzduch-vzduch Matra Magic 2, Matra MICA-EM. Radiolokátor RBE-2 byl vybaven jen režimem pro vzdušný souboj.

Další standard F2 se dodával od roku 2004. Letouny již mají schopnost útoku na pozemní cíle. Letoun může používat jak neřízené pumy, tak i řízené pumy GBU-12 Paveway II. a AASM. Rafele ve standardu F2 má také podporu pro střely s plochou dráhou letu SCALP EG. Pro letecké souboje jsou vybaveny integrací střel Matra MICA-IR. Letoun je již také vybaven systémem OSF (viz Technologie) a podporou datových přenosů Link-16.

Od roku 2007 je dodáván poslední standard F3. Z výzbroje je nejdůležitější podpora protilodních střel AM39 Exocet a střel s jadernou hlavicí ASMP-A. Letoun je vybaven vylepšeným systémem vlastní ochrany SPECTRA. Pro průzkum byly integrovány kontejnery AREOS Reco NG a zaměřovací kontejnery Democles M.

Rafale A

Jedná se o označení technologického demonstrátoru. Vývoj letounu Dassault začal v roce 1984 a již v roce 1986 se uskutečnil první let. Letoun byl nejprve osazen motory F404-GE-400 používané na letounech F/A-18 Hornet, kvůli ještě nedodaným motorům SNECMA M88. V roce 1990 byl zaměněn levý motor F404-GE-400 za M88 a probíhaly další testy. V roce 1994 byl ukončen provoz tohoto demonstrátoru.

Rafale C

Byl postaven jeden prototyp, který nesl označení Rafale C01. Poprvé vzlétl v roce 1991. Oproti demonstrátoru se lišil velikostí - Rafale C je menší. Byl upraven tvar křídla a svislá ocasní plocha. Technické informace jsou popsané v kapitole Technologie. První sériový stroj byl dodán až v roce 2004, přednost dostalo námořnictvo, které akutně potřebovalo nahradit zastarávající letadla.

Parametry letounu

Parametr/letoun	Rafale C
Délka (m):	15.3
Rozpětí křídel (m):	10.9
Výška (m):	5.3
Motor:	2 x M88-2
Tah bez přídavného spalování (kN):	2 x 50
Tah s přídavným spalováním (kN):	2 x 75.6
Hmotnost prázdná (kg):	9500
Hmotnost maximální (kg):	26000

 

Rafale B

Rafale B je dvoumístná varianta. Původně byla koncipována jako cvičná varinta. Nakonec se tato varianta více používá při bojovém nasazení než jednomístná. Je to dáno tím, že na dnešním moderním bojišti jsou kladeny velmi vysoké nároky na posádku a jeden pilot není tolik efektivní jako dvoumístná posádka. Byl postaven jeden prototyp v roce 1993, nesl označení Rafale B01.

Rafale M

Jedná se o námořní verzi Rafalu. Rafale M je velmi podobný základní variantě C. Dokonce nemá ani sklopné křídlo, jak je zvykem u ostatních námořních letounů. Hlavním rozdílem je zesílený hlavní podvozek, přední podvozková noha je znatelně vyšší než u pozemní verze. Je na ní přidělán úchyt pro katapultovací systém. Díky této úpravě Rafale M má odstraněn přední střední pylon. V zadní části mezi motory je nainstalován velký záchytný hák určený pro přistávání na palubě letadlové lodi. Mezi další systémy používané na u námořních letounů patří:

• mikrovlnný přistávací systém,
• INS Telemir,
• výsuvný elektricky ovládaný žebřík.

Byly postaveny dva prototypy označené M01 a M02. První z nich poprvé vzlétl v roce 1991. Sériové letouny se začaly dodávat od roku 2000.

Exportní varianty

V exportu bohužel Rafele nebyl příliš úspěšný. Jedním z hlavních důvodů je vysoká cena. Letoun je výkonem někde mezi letouny typu F-16, JAS-39 a na druhé straně F-15, F/A-18 a přitom cenově se blíží spíše k druhé skupině. Další nevýhodou může být i možnost používat jen francouzskou výzbroj a systémy.

Egypt

První zemí, kam se Rafale exportoval byl Egypt. Jednalo se o úspěch částečný, díky nestabilitě v regionu kvůli Arabskému jaru, se Egypt snaží o diverzifikaci letounů aby nebyl závislý jen na jednom dodavateli (státu). Letouny nesou označení Rafale EM pro jednomístnou variantu a Rafale DM pro dvoumístnou. Jedná se o pozemní varianty. Do služby se dostaly v roce 2017.

Katar

Podobná situace je i v Kataru, zde Rafale postupně nahrazuje starší letouny Mirage 2000-5EDA/DDA. Letouny nesou označení Rafale EQ/DQ. Katarské Rafaly narozdíl od standardu mají integrované izraelské přilbové zaměřovače Targo II. a podporu zaměřovacích kontejnerů Sniper XR.

Indie

V roce 2008 vypsala Indie program MMRCA (Medium Multi-Role Combat Aircraft) na dodávku víceúčelových bojových letounů střední velikosti jako náhradu několika starších typů. Od začátku byl Rafale brát jako hlavní kandidát. Nakonec se projekt zatím realizoval jen z části a bylo v roce 2016 objednáno 36 strojů, dodány byly v roce 2020. Letouny nesou označení Rafale EH/DH. Letouny jsou vyrobeny v nejnovějším standardu F3-R a jsou navíc vybaveny izraelskými zaměřovači DASH.