Úvodní stránka :: Aero L-39 Albatros
Aero L-39 Albatros
L-39 je cvičný podzvukový proudový dvoumístný letoun vyráběný v Československé republice, který nahrazoval letouny L-29 Delfín. Byl dodáván do celého východního bloku a stal se nejrozšířenějším cvičným proudovým letounem na světě.
Letoun L-39ZA České armády s označením 2344.
Historie
L-39 Albatros vznikl jako nástupce letounu L-29 Delfín. Vyhrál v soutěži pro jednotný cvičný proudový letoun pro východní blok. Konkurenty mu v soutěži byli polský TS-11 Iskra a sovětský letoun Jakovlev Jak-30.
Na letounu se začalo pracovat v roce 1964, kdy začaly první projekční práce pod vedením Ing. Jana Vlčka. První let se uskutečnil v roce 1968 (prototyp X-02). Letoun pilotoval zkušební pilot Ing. Rudolf Duchoň. V roce 1971 se rozběhla sériová výroba a první letouny byly dodány Československému letectvu. V České republice jsou postupně nahrazovány modernějšími letouny L-159 ALCA.
Prototypy
X-01
Určen pro pozemní pevnostní zkoušky, které proběhly v letech 1968 až 1970.
X-02
První letový prototyp. Poprvé vzlétl v roce 1968.
X-03
Druhý letový prototyp. První vzlet proběhl v roce 1969. Na letounu byly provedeny změny na přechodu křídlo – trup.
X-04
Neletový prototyp pro pevnostní zkoušky.
X-05
Letový prototyp, určen pro testování motoru, sání, později pro zkoušky letounu při akrobacii.
X-06
Letový prototyp, také určen pro testy motoru. V roce 1970 musel nouzově přistát bez vysunutého podvozku.
X-07
Poslední letový prototyp. Byly provedeny mírné úpravy na draku letounu. Byla na něm zkoušena avionika. Od roku 1972 se na tomto prototypu zkoušel nový motor AL-25TL.
X-08
Prototyp verze pro tahání vlečných terčů L-39V.
X-09
Prototyp pro zkoušení zbraňových systémů pro na verzi L-39ZO a L-39ZA. Letoun měl ještě původní nezpevněný podvozek s užšími koly.
X-10
Další prototyp pro testování zbraňových systémů verzí L-39ZO a L-39ZA.
X-11
Další testovací prototyp veze L-39ZO a L-39ZA. Byl předveden na výstavě Le Bourget v Paříži.
X-12
Prototyp pro únavové zkoušky.
Technologie
L-39 je jednomotorový dolnoplošník s tandemovým uspořádáním posádky, který byl primárně určen k výcviku pilotů. Tříbodový zatahovatelný podvozek je příďového typu. U verzí L-39ZO a L-39ZA mohl nést výzbroj na křídlových závěsnících. Varianta L-39ZA má navíc nainstalovaný pod přídí 23mm kanon GŠ-23.
Avionika
- R-832M – radiostanice VKV, UKV,
- RSBN-5S – navigační a přistávací systém,
- 020 - identifikace vlastní/cizí letoun,
- RKL-41 - radiokompas,
- RV-5 - radiovýškoměr,
- MRP-56PS – přijímač návěstidla - signalizace průletu letounu nad pozemním majákem,
- SDU-L39 – systém povelového řízení.
Mezi další zařízení patří záchranný systém posádky VS-1BRI, který umožňuje katapultáž od rychlosti 190 km/h do maximální rychlosti 900 km/h a to ve výšce od 0 m do 13 000 m. Byla to první vystřelovací sedačka vyrobená přímo v Československu.
Varianty
Letoun L-39 se vyráběl ve čtyřech základních verzích (L-39C, L-39ZO, L-39ZA a L-39V). Každá z verzí měla většinou několik variant. Tyto varianty se odlišovaly například použitou avionikou a to podle toho co si daný odběratel (většinou stát) přál.
L-39C
L-39C byl cvičná varianta vyráběná od roku 1971. Letoun je vybaven dvěma závěsníky s nosností 150 kg, které ale nejsou určeny k nošení zbraní. U předsériových letounů (letectvu dodáno 5 kusů) byl používán ještě méně spolehlivý motor AL-25W. Další už používaly spolehlivější upravený motor AL-25TL.
Parametry letounu
| Parametr/letoun | L-39C |
|---|---|
| Délka (m): | 12.1 |
| Rozpětí křídel (m): | 9.4 |
| Výška (m): | 4.7 |
| Motor: | 1 x AL-25TL |
| Tah bez přídavného spalování (kN): | 1 x 16.9 |
| Tah s přídavným spalováním (kN): | 1 x |
| Hmotnost prázdná (kg): | 3456 |
| Hmotnost maximální (kg): | 4700 |
L-39CA
L-39CA je označení upravené varianty L-39C, kterou využívá společnost Aero Vodochody k testování nových avionických systémů. Má vojenskou imatrikulaci 2626.
L-39CM
Označení modernizované varianty Slovenské republiky. Letoun dostal modernější avioniku a byla prodloužena životnost o 15 let. Modernizace byla provedena v letech 2000 až 2001.
L-39-97
Označení modernizované varianty Ruské federace. Hlavním důvodem bylo opět prodloužení životnosti.
L-39ZO
Od roku 1976 se začala vyrábět bitevní varianta letounu L-39. Hlavním rozdílem oproti cvičné variantě byly zesílené křídla, která byla vybavena 4 závěsníky pro zbraně. Také byl zesílen podvozek. V kokpitu přibyly ovladače na zbraňové systémy.
Letoun byl schopen nést následující výzbroj: raketomety UB-16, pumy do hmotnosti 500 kg (na vnějších závěsnících jen do 250 kg).
Parametry letounu
| Parametr/letoun | L-39ZO |
|---|---|
| Délka (m): | 12.1 |
| Rozpětí křídel (m): | 9.4 |
| Výška (m): | 4.7 |
| Motor: | 1 x AL-25TL |
| Tah bez přídavného spalování (kN): | 1 x 16.9 |
| Tah s přídavným spalováním (kN): | 1 x |
| Hmotnost prázdná (kg): | 3421 |
| Hmotnost maximální (kg): | 4405 |
L-39ZA
V roce 1977 vyšla další zdokonalená cvičná varianta, vycházející z L-39ZO, určená pro pokračovací zbraňový výcvik nebo sloužící jako lehký bitevník. V československém letectvu nahradil již dosluhující MiG-15bisSB.
Letoun je vybaven ve spod trupu odnímatelným kanonem GŠ-23. Po určitých úpravách je L-39ZA schopen nést i samonaváděcí rakety vzduch-země R-60. V Československu bylo v osmdesátých letech takto upraveno 16 strojů.
Parametry letounu
| Parametr/letoun | L-39ZA |
|---|---|
| Délka (m): | 12.1 |
| Rozpětí křídel (m): | 9.4 |
| Výška (m): | 4.7 |
| Motor: | 1 x AL-25TL |
| Tah bez přídavného spalování (kN): | 1 x 16.9 |
| Tah s přídavným spalováním (kN): | 1 x |
| Hmotnost prázdná (kg): | 3400 |
| Hmotnost maximální (kg): | 4725 |
L-39ZA/ART
Označení vývozní varianty pro Thajské letectvo RTAF. Letoun je vybaven izraelskou avionikou společnosti Elbit. Hlavním rozdílem je instalace izraelského HUD displeje od firmy El-Op místo původního zaměřovače a nahrazení systému RSBN-5S modernějším systémem VOR/ILS/TACAN.
L-39V
Varianta určená k vlečení cvičných terčů. První zkoušky prototypu byly v roce 1972, první sériový stroj vzlétl v roce 1976.
Letoun byl pouze jednomístný, v zadním kokpitu byl umístěný buben s vlečným lanem. Používal se vlečný terč KT-04. Letoun nebyl vybaven přistávacím systémem, kabina nebyla dokonce přetlakovaná (letoun se používal jen v nízkých výškách).
Parametry letounu
| Parametr/letoun | L-39V |
|---|---|
| Délka (m): | 12.1 |
| Rozpětí křídel (m): | 9.4 |
| Výška (m): | 4.7 |
| Motor: | 1 x AL-25TL |
| Tah bez přídavného spalování (kN): | 1 x 16.9 |
| Tah s přídavným spalováním (kN): | 1 x |
| Hmotnost prázdná (kg): | 3131 |
| Hmotnost maximální (kg): | 4500 |
L-39MS (L-59) Super Albatros
Jedná se o další pokročilejší variantu letounu L-39, která vnikla díky nástupu letounů čtvrté generace (Su-27 a MiG-29) v bývalém Sovětském svazu. První sériový stroj vzlétl v roce 1989. Díky politickým změnám bylo nakonec postaveno jen 6 kusů L-39MS.
Letoun je osazen silnějšími motory Lotarev DV-2, novější avionikou s integrovaným palubním systémem PES (Palubní elektronický systém). L-59 je celkově delší, rozeznávacími prvky jsou: špičatější příď, překryt kokpitu je jednodílný, dozadu otevíratelný. Jsou zde použity pokročilejší vystřelovací sedačky VS2-A s možností katapultáže z nulové výšky a nulové rychlosti. Letouny jsou vybaveny modernější avionikou, za zmínku stojí HUD displej od americké společnosti Flight Visions a české Meopty.
Exportní varianty jsou vybaveny zahraniční (americkou) avionikou od společností Allied Signal, Litton a jiných. Jsou označovány L-59.
Parametry letounu
| Parametr/letoun | L-39MS (L-59) |
|---|---|
| Délka (m): | 12.2 |
| Rozpětí křídel (m): | 9.5 |
| Výška (m): | 4.7 |
| Motor: | 1 x DV-2 |
| Tah bez přídavného spalování (kN): | 1 x 21 |
| Tah s přídavným spalováním (kN): | 1 x |
| Hmotnost prázdná (kg): | 4030 |
| Hmotnost maximální (kg): | 7000 |
L-59E
Vývozní varianta pro Egypt. Bylo vyrobeno 48 kusů. Letouny byly předány v roce 1993, bohužel se nedočkali dlouhé služby a v roce 2000 byly nahrazeny čínskými letouny K-8.
L-59T Fennec
Vývozní varianta pro Tunis. Bylo vyrobeno 12 ks. Letouny byly navíc vybaveny systémem dodávky kyslíku do kokpitu OBOGS.
L-139 Albatros 2000
Jedná se o letoun vycházející ze základní verze L-39, který byl osazen západním motorem Garrett TFE-731-4 o výkonu 18,15 kN. Demonstrátor byl postaven v roce 1992. Měl sloužit k prezentaci na západních trzích. Bohužel se do sériové výroby nedostal. Jedním z důvodů byla i prohra v americkém programu JPATS (Joint Primary Aircraft Training System).
Trup letounu byl téměř shodný se základní verzí L-39. V kokpitu byly použity nové vystřelovací sedačky VS2-A z letounu L-59. Avionika byla také převzata z L-59 a novějších verzí L-39.
V roce 2010 byl letoun prodán americké soukromé společnosti Pride Aircraft. Poté ho v roce 2013 získala paní Dianna Stanger, která nechala letoun kompletně přepracovat. V L-139 byla nainstalovaná kompletně nová avionika, kokpit byl osazen systém dotykových displejů Garmin G3X se systémem EFIS Dynon D6. Na koncích křídel se již nenacházejí nádrže.
Parametry letounu
| Parametr/letoun | L-139 |
|---|---|
| Délka (m): | 12.1 |
| Rozpětí křídel (m): | 9.5 |
| Výška (m): | 4.7 |
| Motor: | 1 x TFE 731-4-1T |
| Tah bez přídavného spalování (kN): | 1 x 18.2 |
| Tah s přídavným spalováním (kN): | 1 x |
| Hmotnost prázdná (kg): | 4610 |
| Hmotnost maximální (kg): | 6000 |
L-39NG
V roce 2014 společnost Aero Vodochody představilo projekt nového cvičného proudového letounu vycházejícího z varianty L-39C. Nová varianta je cílena pro uživatele, kteří nemají finanční prostředky pro zavádění drahých výcvikových prostředků a stačí jim jednoduché a spolehlivé, provozně levné cvičné letouny, které jdou použít i pro bitevní účely. Dalšími potencionálními zákazníky jsou současní uživatelé L-39, kteří by pokročilou variantu mohli získat modernizací svých stávajících – zde mluvíme o variantě L-39CW. Na trhu také vznikl prostor pro letoun sloužící pro nižší fáze výcviku, kde by L-39NG mohl doplnit pokročilejší letouny typu M-346 nebo Jak-130, které jsou provozně náročnější a také náročnější pro samotnou pilotáž. První prototyp L-39NG vzlétl koncem roku 2018.
Parametry letounu
| Parametr/letoun | L-39NG |
|---|---|
| Délka (m): | 11.8 |
| Rozpětí křídel (m): | 9.6 |
| Výška (m): | 4.9 |
| Motor: | 1 x FJ44-4M |
| Tah bez přídavného spalování (kN): | 1 x 16.9 |
| Tah s přídavným spalováním (kN): | 1 x |
| Hmotnost prázdná (kg): | 3200 |
| Hmotnost maximální (kg): | 5650 |
L-39CW
L-39CW (kde W znamená Williams) je označení modernizace starších letounů L-39C. Hlavním rozdílem oproti původnímu L-39C je instalace nového motoru Williams FJ44-4M a podpůrných ovládacích a řídících systémů s tímto motorem spjatým. První zkušební let proběhl v roce 2016. Letoun se bude nabízet formou upgradu L-39C.
Technologie L-39NG
Hlavní konstrukční změnou je použití spolehlivějšího motoru Williams FJ44-4M. Motor má mnohem jednodušší údržbu a je vybaven systémem řízení FADEC.
Samotný drak letounu si ponechal jen aerodynamickou koncepci, vnitřní část je nově, moderněji vyvinutá s důrazem na konstrukční jednoduchost, rychlost a přesnost výroby. Další změnou je umístění nádrží, které byly odstraněny z konců křídel a přemístěny do samotných křídel.
Překryt kabiny je jednodílný, otevíratelný doprava. Vystřelovací sedadla byla použita od společnosti Martin-Baker, jedná se o odlehčený typ CZ16H. V kokpitu jsou umístěny MFD displeje IDU-450 a IDU-680 od společnosti Genesys Aerosystems a HUD displej české výroby HUD-39, řízení bude dle systému HOTAS.
Avionické systémy budou instalovány od různých dodavatelů, dle požadavků zákazníků.
Letoun je vybaven pěti závěsníky pro nešení výbroje. Výzbrojí může být kulometné pouzdro HMP250 s kulometem M3P ráže 12,7 mm, neřízené (i laserem naváděné) rakety ráže 70 mm, pumy do hmotnosti 227 kg nebo protiletadlové střely AIM-9 Sidewinder. Samozřejmostí je i integrace další výbroje dle přání zákazníka a také dle možností letounu.