Úvodní stránka :: Letectví :: Mil Mi-8 (Mi-17, Mi-14 Haze) Hip

Letectví Koníci Ostatní

Zpět


Aktualizováno


Výrobce

Mil

Společnost Mil (Moskevský vrtulníkový závod M. L. Mila) je ruský výrobce vrtulníků. Společnost byla založena v roce 1947 Michailem Leonťjevičem Milem.


Použité zkratky

AHRS

(Attitude and Heading Reference System) - digitální systém, který za pomoci senzorů (gyroskopů, čidel) ve třech osách letadla (vrtulníku) zprostředkovává pilotovi a přístrojům důležité letové informace. Na základě těchto informací může pilot nebo vyhodnocovací jednotka reagovat na situaci.

FADEC

(Full Authority Digital Engine Control) - Plně autonomní digitální řízení motoru. Na základě vstupních dat z ovládacích prvků (řídicí páka, venkovní čidla) se nastaví nejoptimálnější parametry pro chod motoru.

MAD

(Magnetic anomaly detector) - detektor magnetických anomálií používaný pro zjišťování poloh ponorek.

NATO

(North Atlantic Treaty Organization) - Severoatlantická aliance založená v roce 1949.

SAR

(Search And Rescue) - Označení záchranných misí.


Ostatní technika

Mil Mi-8 (Mi-17, Mi-14 Haze) Hip

Ruský Mil Mi-8 je jeden z nejvíce rozšířených vrtulníků na světě. Vrtulník Mi-8 je jeden z nejvíce vyráběných vrtulníků. Bylo vyrobeno minimálně padesát různých variant plus dalších x úprav od jiných společností.

Mi-17 Hip České republiky

Mi-171Š České republiky evidenčního čísla 9837. Na vrtulníku jsou podvěšené dvě nádrže, nad dveřmi je patrný navíják.

Historie

Vrtulník Mi-8 původně vznikl jako modernizace z předchozího typu Mi-4. Nakonec byly tyto změny přijaty a vrtulník dostal své vlastní prototypové označení V-8. Od svého předchůdce převzal V-8 uložení hlavního a vyrovnávacího rotoru a zadní část trupu. V roce 1964 byl schválen oficiální název vrtulníku Mi-8 a začala sériová výroba. Mi-8 se vyrábí ve dvou závodech. Starším z nich je Kazaň. Druhým závodem, který Mi-8 vyrábí od roku 1970, je závod v Ulan-Ude. V kódovém značení NATO dostal vrtulník pojmenování Hip.

Prototypy

První prototyp V-8 (Hip A) byl osazen jedním turbohřídelovým motorem Solovjev (Ivčenko) AI-24V s výkonem 2013 kW a čtyřlistým hlavním rotorem. Přepravní kabina byla pro 18 cestujících. Vzhledem k nedostatečnému výkonu jednoho motoru a také díky bezpečnosti bylo rozhodnuto, že druhý prototyp bude dvoumotorový.
Druhý prototyp V-8A (Hip B) měl již dva motory Klimov TV2-117 s výkony 1119 kW. První vzlet byl proveden v roce 1962. Od roku 1963 byl čtyřlistý hlavní rotor vyměněn za pětilistý upravený z typu Mi-6.
Třetím prototypem byla vojenská dopravní verze pro přepravu až dvaceti výsadkářů. Označovala se V-8AT a vyrobena byla v roce 1963.
Posledním prototypem byl V-8AP pro přepravu VIP.

Technologie

Jedná se vrtulník klasické koncepce. Podrobnější popis je u jednotlivých variant.

Specifikace jednotlivých variant Mi-8
Vlastnosti / varianta Mi-8T Mi-17 Mi-14PL
Délka trupu: 18,3 m 18,4 m 18,38 m
Výška: 5,54 m 5,7 m 6,93 m
Průměr hlavního rotoru: 21,3 m
Hmotnost (prázdná): 7 160 kg 11 750 kg
Hmotnost (maximální): 12 000 kg 13 000 kg 14 000 kg
Motor: 2 x Klimov TV3-117F 2 x Klimov TV3-117MT 2 x Klimov TV3-117M
Výkon: 2 x 1268 kW 2 x 1545 kW 2 x 1454 kW

Jak již bylo uvedeno v úvodu: vzniklo nepřeberné množství modifikací Mi-8. Níže jsou nejdůležitější varianty tematicky rozděleny podle vývozního značení na verze Mi-8, Mi-17, Mi-14.

Verze Mi-8

V této části budou zahrnuty první varianty, tzv. první generace.

Mi-8P (Hip-C)

Jedná se o první sériovou verzi pro přepravu až 28 osob (P - Pasažirskij) z roku 1964. Sedadla byla vyjímatelná, aby se dal přepravovat i náklad.
V roce 1968 vznikla vylepšená verze, u které byla křídlová vrata nahrazena výklopnými dveřmi se schůdky. V zadní části je toaleta, šatna a zavazadlový prostor.
Tato verze je rozeznatelná podle hranatých bočních oken. Byly použity dva motory TV-2-117A o výkonu 1267 kW.

Mi-8T (Hip-C, D)

Dopravní verze určená pro přepravu nákladu (T - Transportnyj) v kabině nebo v podvěsu. První verze byly ruské armádě dodány v roce 1966.
V kabině je schopna přepravit až 4000 kg, v podvěsu 3000 kg. Na sklopných sedadlech umístěných na bocích trupu je možné přepravit až 24 osob. Tento typ se již vyznačoval kulatými bočními okýnky.

Mi-8TV - se označuje ozbrojená verze vyráběná od roku 1968. Na obou stranách trupu byly nainstalovány raketové bloky pro 16 raket S-5.

Mi-8TS byla varianta uzpůsobená horkým a suchým podmínkám na pouštích. Používá je např. Sýrie.

Mi-8TB (Mi-8TVK; Hip E, F)

Mi-8TB je bitevní vrtulník s více podvěsy pro zbraňové systémy. V přídi je vrtulník vybaven 12,7mm kulometem KV-4, na bočních nosičích lze použít až 32 neřízených raket S-5. Na konce nosičů lze použít střely 9M-17P systému Falanga (AT-2 Swatter).

Exportní varianta je nazývaná Mi-8TBK (Hip-F) a je vybavena jednoduššími střelami 9M-14M systému Maljutka (AT-3 Sagger) místo AT-2.

Mi-8S (Mi-8PS)

Verze pro přepravu VIP osob (S - Salonnyj) pro 9 až 11 osob vycházející z Mi-8P. První stroje byly vyrobeny v roce 1969. Kabina byla odhlučněna a byla zde k dispozici toaleta. Zadní dveře byly zaslepeny a ke vstupu se používali boční se schůdky. Okna byla hranatá stejně jako u verze Mi-8P.

Mi-8S Hip České republiky

Mi-8S České republiky evidenčního čísla 0835. Vrtulník slouží například pro převoz vládních činitelů. Všiměte si vyrovnávacího rotoru umístěného na levé straně.

Mi-8VKP (Mi-8VZPU, Hip D)

Tato speciální verze se používala jako létající velitelské stanoviště. Do provozu se dostala v roce 1970 a vnikla úpravou stávajících Mi-8T. Od standardních Mi-8T se odlišovala tím, že místo zbraní byli podvěšeny různé specializované kontejnery a na ocasním nosníku byly nainstalovány antény.

Mi-8IV Ivolga (Mi-9, Hip G)

Mi-8IV byla již specializovaná varianta sloužící jako velitelské stanoviště. Vyráběla se od roku 1980. Na trupu jsou umístěny dva hřebeny antén, další jsou umístěny na ocasním nosníku. Další sklopná anténa byla umístěna pod zadními vstupními dveřmi. Mi-9 používá podobné boční vstupní dveře ze stupínku jako Mi-8S.

Mi-8SMV (Hip J)

Hip J byla speciální verze určená pro radioelektronický boj z roku 1971. K rušení nepřátelské protivzdušné obrany sloužil rušící systém Smalta-V. Na každé straně trupu vrtulníku byly instalovány krabicové antény.

Mi-8PP (Hip K)

Další modernější verzí pro radioelektronický boj byl Mi-8PP. Systém Smalta-V byl nahrazen modernějším rušícím systémem - Polje.
V osmdesátých letech byl systém Polje nahrazen modernějším systémem Akacija a vrtulník dostal označení Mi-8PPA. Obě dvě varianty jsou rozeznatelné díky šesti křížovým anténám instalovaných na rámech v zadní části trupu.

Mi-8MB

Jedná se o verzi určenou pro přepravu a záchranu raněných z roku 1973. Na palubě se nachází i jednoduchý operační sál.

Další varianty Mi-8

Mezi pátrací a záchranné verze SAR patří upravený vrtulník Mi-8PS z roku 1976 (jiná varianta než stejnojmenná VIP) určená pro evakuaci lidí z potápějících se lodí. Mi-8SP a Mi-8SPA byly upravené varianty Mi-8T pro vyzvedávání kosmonautů z přistávacích modulů.
Některé z vrtulníků Mi-8T byly v roce 1974 dovybaveny vlečným zařízením pro odminování. Dostali nové označení Mi-8BT. Použity byly při odminování Suezského kanálu.
Mi-8TG je speciální varianta z roku 1987 s motory TV-2-117TG, které používaly jako palivo metan.
Jako taktické průzkumné varianty nad bojištěm sloužili typy Mi-8R (Mi-8GR) a Mi-8TG (Mi-8TARK).

Verze Mi-17 (Mi-8M)

Druhá generace vrtulníků řady Mi-8 byla v Rusku označována písmenem M (pro vývoz Mi-17). Sériová výroba začala kolem roku 1976.
Hlavními charakteristickými znaky, kterými se odlišuje od svého předchůdce je umístění vyrovnávacího rotoru na pravé straně (Mi-8 starších verzí má na levé). Další změnou je osazení novými silnějšími motory (vyvinutými pro Mi-14) a deflektory pro separaci pevných částic ze vzduchu na vstupech motoru.
U novějších variant se začala používat ještě jedna varianta "čumáku", ve kterém je umístěný radar.

Mi-8MT (Hip H)

Jedná se o první sériovou verzi Mi-8M vycházející svým určením s Mi-8T. Vrtulník byl osazen novými výkonnějšími motory TV3-117MT s výkonem 2x 1435 kW. Tato varianta později posloužila jako základ pro vývoj dalších variant.
Ze zbraňových systémů může využívat bloky raket UB-32-57 se střelami S-5 nebo blok raket B-8-V10 se střelami S-8.

Mi-8MTV

V roce 1985 se začal zavádět nový motor TV3-117VM, který byl přizpůsobený pro chod ve vyšších nadmořských výškách. Vrtulník osazený tímto motorem dostal označení Mi-8MTV (pro export Mi-17LV). Díky tomuto motoru byl schopen vrtulník startovat i přistávat v nadmořské výšce kolem 4000 m a schopen létat až ve výšce 6000 m.

Mi-8MTV-1

Sériové varianty Mi-8MTV byly vyráběny v Kazani a označovaly se Mi-8MTV-1 (pro vývoz Mi-17V-1). Jednalo se o civilní neozbrojené varianty.
Označení Mi-8MTPR-1 nese varianta pro elektronický boj nahrazující letité Mi-8PP. Dalším vrtulníkem vzniklým přestavbou z Mi-8MTV-1 je průzkumná varianta Mi-8MTL, která má pod špičatou přídí nainstalován sledovací systém Lunet.

Mi-8MTV-2

Následovala další varianta, tentokrát ozbrojená Mi-8MTV-2, která měla na bočních nosičích 6 úchytných míst na zbraně a kulometem umístěným v přídi pod povětrnostním radiolokátorem.
Některé vrtulníky této verze byly při generálních opravách přepracovány na průzkumně-bojové varianty a to pod označením Mi-8MTV-2RN, které měly pod přídí nainstalované dvě stabilizované stanice systému Antares, kde jedna je určena pro pozorování a druhá pro navádění výzbroje. Další varianta se systémem FLIR je známa pod označením Mi-8MTV-2OER.

Mi-8MTV-3

Mi-8MTV-3 je další vojenskou variantou se čtyřmi úchytnými místy na zbraně. Mezi další rozdíly oproti standardnímu Mi-8MTV-1 patří například zvýšení kapacity nákladního prostoru. Vrtulník nyní mohl pojmout až 30 vojáků místo dřívějších 24.
Demilitarizovaná civilní varianta pro export nese označení Mi-172.

Mi-8MTV-4

Mi-8MTV-4 se nakonec do výroby nedostala. Vrtulník měl obsahovat boční rozšířené dveře na obou stranách trupu a novými zadními vraty, které měli umožnit rychlejší výstup vojáků z vrtulníku.

Mi-8MTV-5

Další variantou z této řady je Mi-8MTV-5, která vycházela z poznatků z předešlé nerealizované varianty. Poprvé byla představena v roce 1995. Do trupu se vešlo 40 vojáků. Pro rychlý výsadek se používaly jednak boční rozšířené zásuvné dveře, tak nově přepracovaná rampa na zádi. Zadní trojdílná rampa obsahovala boční dveře, které měli sloužit pro výsadek, pro naložení techniky se měla otevřít komplet.
Do vrtulníku byl nainstalován systém AHRS a vrtulník byl přizpůsoben pro používání brýlí pro noční vidění.

Mi-8MTV-6

Varianta z roku 2006 s novými motory Klimov VK-2500. a s pomocným startovacím motorem české výroby Safir-5K/G. Nová pohonná jednotka umožňuje vrtulníku operovat až ve výšce 8000 m nad mořem.

Mi-17 Hip Slovenské republiky

Mi-17 Slovenské republiky evidenčního čísla 0847. Na vrchním obrázku je zobrazen ze starší kamufláží, níže s novou digitální. Poslední obrázek zobrazuje palubní desku s přístroji.

Mi-8MTKO

Je označení průzkumné varianty přestavené z varianty Mi-8MTV. Pod přídí jsou dvě gyroskopicky stabilizovaná pouzdra s průzkumnými systémy (např. GOES-321).

Mi-8AMT (Mi-171)

Ve výrobním závodu v Ulan-Ude se vyráběly až do roku 1992 základní nemodernizované varianty Mi-8MT nebo starší typy. V roce 1992 se začala vyrábět první modernizační varianta pod označením Mi-8AMT (pro export Mi-171).
Varianta byla osazena motory TV3-117VM. Mezi nové avionické systémy patřil systém měření úhlu snosu a rychlosti DISS-32.
V roce 2001 přišlo na popud úspěchů moderních kazaňských variant Mi-8MTV další vylepšení. Vrtulník byl vybaven jednodílnou záďovou rampou, která se v praxi více osvědčila než méně spolehlivá třídílná rampa u Mi-8MTV-5.

Mi-8AMTŠ (Mi-171Š)

Jedná se o ozbrojenou variantu Mi-8AMT, kterou vlastní mimo jiné i AČR.

Mi-171Š (Mi-8AMT) Hip České republiky

Mi-171Š České republiky evidenčního čísla 9837 - interiér.

Mi-8MNP2

Průzkumně-bojová varianta postavená na základě Mi-8AMTŠ určená pro ruské tajné služby FSB. Pod přídí má vrtulník nainstalovaný systém Antares. Vrtulník je přizpůsoben letu i v noci. V kontejnerech na podvěsech je nainstalován systém MERA-M, sloužící k odposlouchávání, lokalizování a rušení radiové komunikace.

Mi-171A1

Označení civilní exportní varianty, která prošla certifikací dle amerických předpisů FAR Pt 29.

Mi-171A2

Jedná se o označení modernizačního projektu pro civilní transportní vrtulník, na kterém pracují pod záštitou společnosti Russian Helicopters obě výrobní kanceláře. Důvodem modernizace je technická zastaralost předchozích modelů.
Prototyp, který byl představen v roce 2013, vychází z varianty Mi-8AMT. Novinkou jsou nové motory VK-2500PS-03 se systémem digitálního řízení FADEC. Vyrovnávací rotor je nově překonstruován, má nyní tvar písmene X. Prototyp je vybaven plně skleněným kokpitem KBO-17 obsahující 5 velkoplošných displejů, na které jsou přenášeny veškeré informace s avionických systémů.
Avionické systémy:

Mi-14

Mi-14 je ruský námořní vrtulník, vycházející z Mi-8. První prototyp vlétl v roce 1968 pod názvem V-14, první sériové stroje vzlétly v roce 1975. V kódovém značení NATO se nazývá "Haze".

Existují tři základní varianty:

  1. protiponorková,
  2. odminovací,
  3. pro záchranné akce SAR.

Každá z těchto variant je vybavena vodotěsným trupem a zatahovacím podvozkem.

Mi-14PL (Haze N)

Protiponorková varianta vybavena tažným senzorem APM-60 MAD, v přední části je umístěn přehledový radiolokátor M-12. Z výzbroje může vrtulník nést torpéda typu AT-1 nebo APR-2. Modernější varianta se nazývá Mi-14PLM.

Mi-14BT (Haze B)

Odminovací varianta z roku 1980.

Mi-14PS (Haze C)

Záchranná varianta SAR opatřená pátracími světlomety a většími vstupními dveřmi.

Ostatní varianty Mi-14

Civilní varianty nesou označení Mi-14P a Mi-14GP. Pod označením Mi-14PZh Eliminator III. se skrývá varianta pro hašení požárů, která vnikla konverzí z typu Mi-14BT.

 


Zpět | Nahoru