Úvodní stránka :: Letectví :: Mil Mi-24 Hind

Letectví Koníci Ostatní

Zpět


Aktualizováno


Výrobce

Mil

Společnost Mil (Moskevský vrtulníkový závod M. L. Mila) je ruský výrobce vrtulníků. Společnost byla založena v roce 1947 Michailem Leonťjevičem Milem.


Použité zkratky

FLIR

(Forward Looking Infra- Red) - Infračervený zobrazovací systém pro přední polosféru. Zobrazuje informace pilotovy na základě tepelného obrazu.

GLONASS

(Globalnaja navigacionnaja sputnikovaja sistěma) - je globální družicový polohový systém vyvinutý v SSSR a provozovaný ruskou armádou.

GPS

(Global Positioning System) - Systém družicové navigace.

HMOSP

(Helicopter Multi-mission Optronic Stabilized Payload) - je lehký optoelektronický pozorovací systém středního dosahu jak pro denní, tak pro noční podmínky používaný u vrtulníků. Obsahuje FLIR systém a detektory pracující se středními a nízkými vlnovými délkami. Dále systém obsahuje laserový zaměřovač a CCD televizní kamery.

NVG

(Night vision goggles) - Brýle pro noční vidění.


Ostatní technika

Mil Mi-24 Hind

Mil Mi-24 je dvoumotorový bitevní a víceúčelový vrtulník určený pro přímou podporu pozemních jednotek a k ničení tanků.

Mi-24 Hind České a maďarské republiky

Mi-24V (Mi-35) České republiky (registračního čísla 7358) a Maďarska (registračního čísla 714).

Historie

První zmínky o ruských bitevních vrtulnících se začaly objevovat na začátku šedesátých let. Nejprve byly o ozbrojovaných vrtulnících Mi-4 a Mi-8, u kterých byly zbraňové systémy připojené na bočních křídlech. První návrhy společnosti Mil na ryze bitevní vrtulník byly na dva typy vrtulníků: lehčí (7 tunová) jednomotorová varianta a těžší (10 tunová) varianta se dvěma motory. Nakonec se lehčí varianta nevyráběla a v roce 1968 začaly práce na vývoji dvoumotorové varianty.
První prototyp se označoval V-24 a poprvé vzlétl v roce 1969. U prototypu byla dynamická soustava (motory TV2-117, rotor atd.) odvozena z vrtulníku Mi-8. Zadní část draku byla přizpůsobena z námořní varianty Mi-14. Do nákladní kabiny se vešlo 8 plně vyzbrojených vojáků. Tříčlenná posádka seděla v prostorné bohatě zasklené kabině. Byly postaveny jen tři prototypy.

Technologie

Mi-24 je těžce obrněný vrtulník, který je schopen odolávat i střelám o průměru 12,5 mm. Posádka a důležité součásti vrtulníku jsou chráněné titanovou vanou.
Vrtulník je uzpůsoben letům velkou rychlostí - v době svého vzniku se jednalo o nejrychlejší vrtulník. Velkou měrou k tomu přispěly určité změny na draku vrtulníku. Mi-24 má zatahovací podvozek, na bočních stranách jsou velká křídla, které poskytují vrtulníku dobrou stabilitu a ulehčují nosnému rotoru až o 30% ve vysokých rychlostech a zároveň slouží jako držáky zbraňových systémů.

Specifikace Mi-24D
Vlastnosti Mi-24D
Délka: 17,5 m
Průměr hlavního rotoru: 17,3 m
Výška: 5,47 m
Hmotnost (prázdná): 8 450 kg
Hmotnost (maximální): 11 500 kg
Motor: 2x Klimov TV3-117
Výkon: 2x 1640 kW
Maximální rychlost: 335 km/h

Varianty první generace

Varianty vyráběné mezi roky 1972 až 1975. První generace se vyznačovala velkou prosklenou kabinou s posádkou sedící vedle sebe.

Mi-24 (Hind B)

V roce 1972 vznikla první sériová varianta. Od prototypů se lišila silnější a menší pohonnou jednotkou – motory TV3-117 a jiným způsobem prosklenou kabinou. Vrtulník byl schopen nést protitankové rakety typu 9M14M Maljutka (AT-3B Sagger).

Mi-24A (Hind A)

Mi-24A byla varianta vycházející z Mi-24. Hlavním rozdílem byla možnost nést výzbroj 9M17M Falanga (AT-2 Swatter) a použití křídla se záporným vzepětím.
Označení Mi-24B (neoficiální) bylo určeno pro několik helikoptér, které byly vybaveny novým poloautomatickým naváděním pro raketový systém Falanga. Další změnou byla instalace elektricky ovládaného střeleckého stanoviště s kulometem 9-A-624. Tento typ se nedostal k používání u jednotek.
Mi-24F se označovala verze se zadním rotorem umístěným na levé straně.
Mi-24U (Hind C) byla cvičná verze, která měla demontovány všechny zbraňové systémy kromě neřízených raket. Místo střelce bylo plně nahrazeno druhým systémem řízení určeného pro žáka.

Varianty druhé generace

Varianty vyráběné od roku 1976 po současnost. Rozeznávacím parametrem oproti první generaci je stupňovitá kabina, kde v přední části sedí operátor zbraňových systémů a v zadním „kokpitu“ pilot. Na vstupech motoru se začaly montovat ochranné půlkoulové kryty, které zabraňovaly nasávání nečistot, a tím prodlužovaly životnost motorů.

Mi-24D (Hind D)

Varianta sériově vyráběná od roku 1976, která již měla zmiňovanou tandemovou kabinu. Exportní varianty se nazývali Mi-25. Mi-24D měla podobně jako Mi-24B elektricky ovládané střelecké stanoviště USPU-24 s čtyřhlavňovým kulometem 9-A-624 ráže 12,7mm. Na koncích křídel jsou umístěné kolejničky na vypouštění protitankových střel 9M17P Falanga protitankového systému 9PI45. Rakety jsou naváděny poloautomatickým systémem Reduga F. Na podvěsech mohl nést čtyři bloky UB-32 s neřízenými raketami S-5. Pro bezpečnost byly na vrtulník nainstalovány výmetnice klamných cílů ASO-2V a systém L-166V pro deformaci infračervené stopy.

Mi-24DU (Mi-25U) se nazývají cvičné verze vycházející s Mi-24D. Varianta nemá nainstalovaný kulomet. Instruktor se nachází na místě operátora zbraňových systémů a má shodné vybavení jako pilot.
Mi-24K (Hind G2) je varianta z roku 1983 určená pro navádění palby. Vrtulník nemá nainstalované zařízení pro odpalování střel, je vybaven celou řadou pozorovacích (průzkumných) zařízení. V pouzdru pod přídí je umístěna kamera. Mi-24KD je varianta z roku 1987, u které je místo kamery nainstalovaný laserový dálkoměr.
Mi-24RChR (Hind G1) varianta Mi-24D určená pro radiační a chemický průzkum z roku 1983. Na závěsnících pro střely jsou umístěné zařízení pro odběr vzorků. Varianta má řadu detekčních systémů. Modernizovaná varianta z roku 1987 se nazývá Mi-24RA.

Mi-24V (Hind E, Izděje 242)

Zdokonalená varianta vyráběná od roku 1978 s výkonnějšími motory a novým zbraňovými systémy popsanými níže. Exportní označení je Mi-35. Tato varianta je nejrozšířenější a stále se ještě vyrábí v různých modifikacích. Hlavním rozdílem oproti předchozí variantě Mi-24D je použití modernějšího systému 9K113 Šturm-V s protitankovými raketami 9M114 (AT-6 Spiral) a naváděcím systémem Reduga Š. Pod přídí byl opět naistalován kulomet 9A624. Dále může tento vrtulník nést:

Mi-24VK-1 je označení první modernizace vrtulníků Mi-24V. Hlavním rozdílem byla instalace naváděcího a pozorovací systému OPS-24N spolupracujícího s gyroskopicky stabilizovaným pouzdrem systému GOES-321VMI pod přídí. Systém obsahuje FLIR senzor a laserový dálkoměr. Kokpity byly přizpůsobeny používání NVG typu ONV-1. Vrtulník je také vybaven systémem KNEI-24, který doplňuje původní dopplerovský systém DISS-15 o satelitní navigaci GPS a GLONASS.

Mi-24VK-2 je označení již nerealizované finální varianty s výkonnějším systémem GOES-342. Projekt nebyl uskutečněn na úkor programu Mi-24VM.

Mi-24V Hind detaily

Mi-24V registračního čísla 7353. Na prvním obrázku je detail kulometu 9A624. Na druhém obrázku je detail zadního rotoru a poslední obrázek znázorňuje křídlo s podvěsy pro neřízené rakety.

Mi-35 (v Rusku Mi-24VM) je označení dalšího modernizačního programu určeného hlavně pro zahraniční provozovatele. Prvotním úkolem bylo prodloužení životnosti těchto vrtulníků, dále se postupně měnilo přístrojové vybavení, aby vrtulník byl schopen provozu za každého počasí. Modernizované vrtulníky jsou vybaveny senzorovými i navigačními systémy popsaných u varianty Mi-24VK-1 a Mi-24VK-2. Posádka je vybavena brýlemi pro noční vidění - ONV-3. V přídi je nainstalován 23mm kanon GŠ-23V, do nákladového prostoru lze přidělat další kanon. Na křídlech lze nést protitankové střely systému 9K113M Ataka-V, proti vzdušným cílům lze použít rakety 9M39 Igla-V. Listy rotoru jsou vyrobeny z kompozitu a jsou schopné odolat i střelám o ráži 30 mm.
Hlavními uživateli těchto "moderních" vrtulníků jsou Venezuela, která je provozuje pod označením Caribe a Brazílie pod označením AH-2 Sabre.

Mi-24P (Hind F, Izděje 243)

Mi-24P (Hind F) je nejvíce zastoupená varianta v ruských ozbrojených silách, která vychází z varianty Mi-24V. Vznikla kvůli nespolehlivosti kulometu 9-A-624 ve válce v Afganistánu. Kulomet se díky vysokým teplotám přehříval a zasekával. Další nevýhodou kulometu byla malá účinnost proti obrněné technice a krytům. Místo kulometu byl na pravý bok umístěný 30mm kanon GŠ-30, který byl mnohem spolehlivější a účinnější. Nevýhodou byla pevná lafetace, kvůli které se muselo mířit celým vrtulníkem.
Sériově se začal vrtulník vyrábět od roku 1981. Exportní varianta je označována Mi-35P

Mi-24PM (také Mi-24PN) je označení modernizace, která probíhala od roku 2003. Díky finanční situaci Ruska v této době zahrnovala modernizace jen to nejdůležitější. Kompatibilitu kokpitu s brýlemi NVG. Používají se ruské brýle typu ONV-1 (ONV-2 nebo ONV-3), které umožňují let 50m nad zemí. Avionický a navigační systém BREO-24 soustředěný kolem jednoho barevného displeje jak u pilota, tak operátora, spolupracující s družicovou navigací GLONASS. V Mi-24PM je také zabudován gyroskopický elektrooptický pozorovací a zaměřovací systém 9S47N Zarevo III. obsahující laserový dálkoměr, infračervený senzor a infračervený goniometr. Tento systém umístěný pod přídí spolupracuje s naváděcím systémem Reduga-Š pro navádění střel Šturm a Ataka. Vrtulník nemá zatahovací podvozek a křídla byla zkrácena.
Tuto variantu, kromě Ruska, využívá i armáda Kypru.

Mi-24PS je varianta z roku 1990 určená pro hlídkové a záchranné účely. Používá je ruské ministerstvo vnitra. První varianta vznikla z typu Mi-24P, další vznikly úpravou Mi-24V. Z vrtulníku byly odstraněny protitankové systémy. Na příď byla nainstalovaná termovize, reproduktory a vyhledávací světlomet. Bylo postaveno jen asi 8 kusů.

Mi-24VP

Mi-24VP je další varianta, která měla využít výhody hlavňové zbraně typů Mi-24V a Mi-24P. Do kulového pouzdra NPPU-24 byl nainstalován kanon GŠ-23. Díky pohybovému pouzdru už nebyla nutnost mířit celým vrtulníkem jako u Mi-24P a zároveň zbraň měla vyšší průraznost než typ Mi-24V. Vrtulník se vyráběl od roku 1989 do 1990 a bylo vyrobeno jen 25 kusů.

Zahraniční modifikace

V posledních letech probíhá nespočet modernizačních programů vrtulníku Mi-24. Jedná se jak o domácí ruské modernizace, tak i zahraniční, převážně izraelské a jihoafrické. Modernizačních variant vzniklo velké množství. Níže jsou vypsané alespoň ty nejdůležitější.

Mi-24 Mission 24

Mission 24 je modernizace z dílen izraelské společnosti IAI, která se dodává od roku 2001 do Indie. HMOSP je sledovací a naváděcí systém nahrazující ruský systém Reduga-F. Kokpit je uzpůsobený používání izraelských brýlí NVG pro noční vidění. Vrtulník může nést jak ruské protitankové střely AT-6 Spiral, tak izraelské střely Rafael Spike.

Mi-24 Super Hind

Super Hind je jihoafrický modernizační program od společnosti ATE, který nahrazuje některé přístroje a zbraňové systémy. V přídi je umístěn 20mm kanon Denel Vektor G-12. Existují modifikace Mk.II, Mk.III a Mk.IV. Používá je Alžír. Charakteristický je mohutnou přídí.

 


Zpět | Nahoru