Úvodní stránka :: Letectví :: Kamov Ka-50 Hokum

Letectví Koníci Ostatní

Zpět


Aktualizováno


Výrobce

Kamov

Společnost Kamov je ruský výrobce vrtulníků vyznačujících se používáním protiběžných souosých rotorů. Společnost byla založena již v roce 1929 Nikolaiem Il'yichem Kamovem. Konstrukční kancelář vznikla v roce 1948.


Použité zkratky

FLIR

(Forward Looking Infra- Red) - Infračervený zobrazovací systém pro přední polosféru. Zobrazuje informace pilotovy na základě tepelného obrazu.

HMOSP

(Helicopter Multi-mission Optronic Stabilized Payload) - je lehký optoelektronický pozorovací systém středního dosahu jak pro denní, tak pro noční podmínky používaný u vrtulníků. Obsahuje FLIR systém a detektory pracující se středními a nízkými vlnovými délkami. Dále systém obsahuje laserový zaměřovač a CCD televizní kamery.

HUD

(Head-Up Display) - Průhledová zobrazovací jednotka ve výši očí, přes kterou pilot může sledovat jak venkovní prostor, tak zobrazované údaje.

IHADSS

(Integrated Helmet and Display Sighting System) - přilbový zaměřovací a zobrazovací systém umožňující zaměření pomocí pohybu hlavy. Používají jej například helikoptéry AH-64 Apache a A129 Mangusta.

LLLTV

(Low Light Level Television) - Televizní kamera pro snímání obrazu za velmi špatných světelných podmínek pracující ve vlnových délkách od 0,4 um do 0,7 um ve viditelném a od 1,0 um do 1,1 um v infračerveném spektru.

LWR

(Laser Warning Receiver) - Systém umožňující detekci přítomnosti laserových paprsků.

MFD

(Multi-Functional Display) - Zobrazovací displej z tekutých krystalů v kokpitu, na kterém může pilot nebo operátor zobrazovat takřka veškeré informace o letounu - např. schéma zbraňových systémů, stav letounu, mapy, informace z radiolokátorů.

OKB

(Opytno Konstrukcijonnoje Bjuro) - experimentální konstrukční kancelář. Jedná se o ruské vývojové střediska zabývající se např. leteckou vojenskou technikou.

RWR

(Radar Warning Receiver) - Systém umožňující detekci přítomnosti radarových signálů.


Ostatní technika

Kamov Ka-50 Hokum

Ka-50 je ruský jednomístný silně opancéřovaný bitevní vrtulník se systémem protiběžných souosých rotorů vyráběný OKB Kamov. Ka-52 je pozdější dvoumístná varianta.

Historie

K bitevním účelům se v SSSR a posléze v Ruské federaci používali vrtulníky Mi-24 Hind. Nejednalo se ale přímo o čistě bitevní vrtulníky, ale o zvláštní typ těžkého bitevníku s možností přepravy výsadku. Vrtulník nebyl tak obratný jako konkurence z USA v podobě AH-1 Cobra nebo AH-64 Apache. Vývoj nového bitevního vrtulníku podobného právě protějškům z USA začal v roce 1977 na popud ruských vzdušných sil. Projekt dostal název V-80 (Vertoljot-80).

Prototypy

Prototypy vrtulníku byly označovány V-80. Bylo jich vyrobeno sedm. První z nich byl vyroben již v roce 1980, jednalo se však o neletuschopnou maketu. První letuschopný prototyp byl vyroben až v roce 1982 a nesl trupové označení 010.

Vyrobené prototypy vrtulníku Ka-50
Trupové číslo Rok výroby Popis
010 1982 První prototyp s nainstalovanými slabšími motory TV3-117V. Vrtulník měl jinou příď a jiný překryt kabiny. V roce 1985 byl zničen.
011 1983 Druhý prototyp, který sloužil pro zkoušky avioniky a výzbroje. Měl nainstalované silnější motory TV3-117VMA. Obsahoval navigačně zaměřovací systém K-041 "Rubikon" a 30mm kanon 2A42.
012 1985 Třetí prototyp nahrazující havarovaný 010. Díky předešlé havárii byla zvětšena vzdálenost mezi protiběžnými rotory. Vrtulník se používal na porovnávací testy s konkurenční Milem Mi-28. Vrtulník obsahoval systém LLLTV Merkury.
013 1988 Neletový prototyp pro pevnostní zkoušky
014 1989 Varianta uzpůsobená pro lety v noci, nazývaná také V-80Š-1. Na konce křídel byly namontovány výmetnice klamných cílů UV-26. Analogový systém řízení palby byl nahrazen digitálním.
015 1990 Varianta velmi podobná 014, navíc byl nainstalován záchranný systém pro pilota Zvezda K-37-800.

První sériový stroj byl vyroben v roce 1991 se sériovým číslem (Nr. 08). Vrtulník byl poprvé veřejnosti prezentován v roce 1992 již pod názvem Ka-50.

Technologie

OKB Kamov používá u svých vrtulníků mnoho nových technologických prvků, které u konkurenčních společností neuvidíme.

Vlastnosti Ka50/52
Vlastnost/varianta Ka-50 Ka-52
Délka trupu 13,9 m
Výška 4,9 m
Průměr hlavního rotoru 14,5 m
Hmotnost (prázdná) 7692 kg 10400 kg
Hmotnost (maximální) 10800 kg 11300 kg.
Motor 2 x Klimov TV3-117VMA 2 x Klimov TV3-117VMA-SB3 (VK-2500)
Výkon/td> 2 x 1633 kW 2 x 1838 kW

Protiběžné souosé rotory

Jak již bylo řečeno OKB Kamov využívá u svých vrtulníků systém protiběžných souosých rotorů. Je to dáno zejména tím, že vrtulníky Kamov se ve větší míře používají u námořnictva, kde jsou na vrtulníky kladeny velké nároky (např. skladovatelnost, stabilita atd.). Protiběžné rotory mají řadu výhod např. v odstranění gyroskopického efektu, v lepší stabilitě ve visu a při změně otáček, a také v ušetření místa - vrtulníky nemusejí mít tak dlouhou ocasní část.

Záchranný systém Zvezda K-37-800

Jako první vrtulník na světě je Ka-50 vybaven záchranným systémem Zvezda K-37-800. Jedná se o katapultovací systém pro pilota, který může pracovat ve dvou režimech.
Prvním režim využije pilot při dostatečné výšce, kdy jsou po zmáčknutí daného ovladače, nouzově odhozeny dveře a pilot může se zabudovaným padákem opustit vrtulník. Druhý režim pracuje v jakékoliv výšce a rychlosti. Spočívá v pyrotechnickém odstranění rotorových listů a překrytu kabiny. Pilot je katapultován raketovým motorem do venkovního prostoru.

Kanon 2A42

Ve vrtulníku Kamov Ka-50 (Ka-52) je použit 30 mm kanon 2A42 pocházející z bojových vozidel pozemních vojsk. Kanon je díky své váze a zpětnému rázu umístěn co nejblíže k těžišti vrtulníku. Nachází se na pravé straně trupu. Ve vodorovné rovině se může pohybovat od -2° do 9°, ve vertikální od -37° do 3°. Kanon používá dva zásobníky, první je na 240 protipancéřových průbojných nábojů a druhý je na 230 tříštivě trhavých. Pilot si sám volí, který typ munice použije.

Varianty

Ka-50 Hokum A

V roce 1986 byl Kamov V-80, díky svým vlastnostem, vybrán ve výběrovém řízení ruské armády. Hlavními požadavky byla možnost používání kombinované výzbroje (plošné i bodové cíle), dobré pancéřování, manévrovatelnost a dostatečný výkon motorů. Všechny tyto aspekty budoucí Ka-50 splnil. Konkurentem v soutěži mu byl bitevní vrtulník Mi-28 Havoc konkurenční konstrukční kanceláře Mil s klasickou vrtulníkovou koncepcí, podobnou jako u amerického protějšku AH-64 Apache. U vývojových typů se díky dlouhému vývoji zkoušelo mnoho typů avionických systémů a výzbroje, některé z nich jsou uvedeny v tabulce výše.

Ka-50N (Sh)

Program Ka-50N (Nocnoj) začal v roce 1997. Na vrchní část přídě vrtulníku s trupovým označením 018 byl nainstalován systém FLIR Samshit-50 od společnosti Thomson CSF. Další změnou byla instalace přehledového radiolokátoru Arbalet na rotorovou osu (podobně jako u vrtulníku AH-64D Apache). V kokpitu se objevila další obrazovka. Vynášení souřadnic a mapových podkladů bylo digitalizováno.
V roce 1998 byla tato varianta opět modifikována. Systém FLIR byl umístěn pod příď a radiolokátor Arbalet demontován. Místo zobrazovacího systému HUD byla nainstalována podpora pro přilbový zaměřovač od společnosti Marconi. Na přístrojovou desku byla nainstalována dvojice displejů MFD od společnosti Russkaja Avionika.

Ka-52 Alligator (Hokum B)

Bohužel se v Rusku a ani u ostatních možných (zatím nerealizovaných) zájemců nezamlouvalo jednomístné uspořádání bojového vrtulníku. Budoucí zájemci nevěřili, že by pilot měl zvládnout všechny úkony. Přibyl také požadavek na používání vrtulníku i za stižených povětrnostních podmínek a v noci, to je další důvod použití dvojčlenné posádky.
Ka-52 vychází z vrtulníku Ka-50, ze kterého je použito až 85% součástí. Střední a zadní část vrtulníku jsou téměř shodné. Pilotní kabina je nyní dvojmístná, piloti sedí vedle sebe. Výrobce vrtulník koncipoval i jako velitelský vrtulník, který by řídil letku jednomístných Ka-50.
V roce 2003 proběhlo další výběrové řízení tentokráte mezi Kamovem Ka-52 a Milem Mi-28N. Oba vrtulníky již obsahovali zařízení pro noční operace. Závěrem bylo rozhodnutí, že Mil Mi-28N se bude používat jako bitevní vrtulník pro prvolíniové jednotky a Kamov Ka-52 bude využíván pro speciální operace.
První prototyp byl zalétán v roce 1997 pod trupovým označením 061. Byl postaven ze sériového stroje Ka-50 s trupovým číslem 021.
Dalším vývojovým krokem je vývoj námořní varianty Ka-52K, které by měli sloužit u ruského námořnictva a postupně nahrazovat vrtulníky Ka-29TB.

Avionika

Ka-52 je vybaven palubním radiolokátorem Arbaret-52 – umístěným v přídi vrtulníku. Může pracovat ve dvou módech – v režimu sledování země nebo v režimu vyhledávání a sledování pozemních či námořních cílů. Vrtulník obsahuje dva elektrooptické systémy umístěných pod přídí:

Pro vlastní ochranu je Ka-52 vybaven systémem Vitebsk obsahuje systém LWR L-140 Otklik, systém RWR L-150 Pastel a snímače odpalu infračervených naváděcích střel L-136 Mak. Za zadními koly je umístěn rušič IR L-370-5 pro ozařování již letící IR střely.
Avionika Ka-52 společnost Kamov stále vylepšuje. Nyní se pracuje na vybavení vrtulníku přilbovými displeji, podobných jako je izraelský systém IHADSS. Paralelně se také řeší integrace nového senzorového vybavení.

Zbraňové systémy

Vrtulník obsahuje 6 zbraňových závěsníků umístěných pod křídly. Na okrajových závěsnících jde umístit jen protiletadlové střely s naváděním typu 9M39V Igla-V. Na dalších závěsnících mohou být umístěné neřízené rakety typu S-5, S-13 nebo S-24. Mezi řízenou výzbroj patří protitankové rakety 9A4172-1 Vichr nebo systém výzbroje 9M120-1 Ataka.

Ka-52K

Jedná se o označení námořní verze Aligátoru. Hlavní rozdíly oproti pozemní variantě jsou: úprava pláště vrtulníků - odolnost proti působení mořské vody, sklopné listy rotorů a sklopné pomocné křídla. Vrtulník by měl být schopen nést protilodní střely Ch-31 a Ch-35. Zkušební letové testy začaly v roce 2015.

Ka-50-2 Ergodan

Varianta s tandemovým uspořádáním kokpitu vycházející z typu Ka-52, která byla určena pro tureckou armádu. Konkurz na nový bitevník byl vypsán v roce 1998. Vývoj probíhal společně s izraelskou společností IAI. Bohužel Turecko tento vrtulník nakonec nevybralo a vítězem se stala společnost Agusta s vrtulníkem T129 ATAK.

Avionika

V přední části se nachází zařízení HMOSP. Jedná se o pouzdro obsahující kameru, FLIR systém a laserový zaměřovač/dálkoměr. Údaje z tohoto zařízení jsou zobrazovány na displejích MFD nebo v zobrazovačích přímo v přilbě posádky.

Výzbroj

Kanon 2A42 - 30mm kanon se zásobníkem na 460 nábojů umístěný na pohyblivém rameni pod trupem. V nulové poloze nelze kanonem pohybovat a ovládat ho může pilot. Pilot míří vrtulníkem. Pokud je kanon uvolněný, může pokrýt úhel 360°. Ovládá jej střelec. Další modifikací je možnost připojení otočné věže francouzského výrobce GIAT 621 s 20 mm kanonem.
Dále může na podvěsech nést:

 


Zpět | Nahoru