Úvodní stránka :: Letectví :: Northrop F-5 Freedom Fighter (Tiger II.)

Letectví Koníci Ostatní

Zpět


Aktualizováno


Výrobce

Northrop

V roce 1939 založil Jack Northrop společnost Northrop Corporation zabívající se výrobou letadel. V roce 1994 společnost zanikla sloučením se společností Grumman. Vznikla nová společnost Northrop Grumman


Použité zkratky

DASH

(Display and sight helmet) – přilbový zaměřovací systém od izraelské společnosti Elbit systems.

HOTAS

(Hands On Throttle-And-Stick) - Jedná se o koncept umístění ovládacích tlačítek a přepínačů přímo na řídící páce letounu. Snižuje se tím zatížení pilota.

HUD

(Head-Up Display) - Průhledová zobrazovací jednotka ve výši očí, přes kterou pilot může sledovat jak venkovní prostor, tak zobrazované údaje.

LERX

(Leading-Edge Root eXtension) - protažená náběžná hrana kořene křídla.

MFD

(Multi-Functional Display) - Zobrazovací displej z tekutých krystalů v kokpitu, na kterém může pilot nebo operátor zobrazovat takřka veškeré informace o letounu - např. schéma zbraňových systémů, stav letounu, mapy, informace z radiolokátorů.

NATO

(North Atlantic Treaty Organization) - Severoatlantická aliance založená v roce 1949.

RWR

(Radar Warning Receiver) - Systém umožňující detekci přítomnosti radarových signálů.

SEATO

(Southeast Asia Treaty Organization) - byla vojenská organizace podobná NATO sdružující jihoasijské státy. Byla založena v roce 1954 a zanikla v roce 1977.


Ostatní technika

Northrop F-5 Freedom Fighter (Tiger II.)

Americký letoun Northrop F-5 Freedom Fighter byl odvozen z cvičného letounu T-38 Talon. Měl sloužit především pro export pro spřátelené země USA. Letoun se velmi osvědčil a rozšířil. Vznikly další pokročilejší varianty označované Tiger II. a F-20 Tigershark.

Historie

V polovině padesátých let požadovala americká vláda vývoj levného bojového letadla pro vývoz do zemí NATO a SEATO. Společnost Northrop v té době měla ve vývoji prototypy lehkých letounů pod označením N-156T a N-156F.
Z dvoumístné varianty N-156T se v roce 1959 vyvinul nástupce tréninkového letounu Lockheed T-33 Shooting Star nazývaný T-38 Talon. Z jednomístné varianty N-156F vznikl právě lehký a levný letoun pro spřátelené země USA. V roce 1958 byly představeny tři prototypy YF-5A, první let se uskutečnil v roce 1959. Do výroby byl tento letoun objednán v roce 1964 pod označením F-5A Freedom Fighter. V roce 1962 vybralo ministerstvo obrany spojených států tento letoun pro export spřáteleným armádám v rámci programu MAP (Military Assistance Program). První dodávky k jednotkám se uskutečnili v roce 1965.

Technologie

Letoun je dvoumotorový dolnoplošník. Hlavní křídlo je lichoběžníkového tvaru, letoun má jednu svislou ocasní plochu. Motory jsou umístěné podél trupu nad hlavním křídlem. Mezi pevně nainstalované zbraňové systémy patří dva kanony M39 umístěné na vrchní straně přídě.

Specifikace jednotlivých variant F-5
Vlastnost/varianta F-5A F-5E F-20 Tigershark
Délka: 14,39 m 14,45 m 14,40 m
Rozpětí: 7,70 m 8,13 m 8,53 m
Výška: 4,01 m 4,07 m 4,20 m
Hmotnost (prázdná): 3 670 kg 4 410 kg 5 090 kg
Hmotnost (maximální): 9 350 kg 11 214 kg 11 920 kg
Motor: 2x J58-GE-13 2x J85-GE-21B 1x F404-GE-100
Tah motoru bez přídavného spalování: 2x 18,13 kN 2x 22,3 kN 1x 76 kN

Základní varianty

F-5A/B Freedom Fighter

F-5A je jednomístná varianta dodávaná od roku 1965. Letoun byl optimalizován hlavně pro útoky vzduch země. Postrádal radiolokátor a propojený systém řízení palby pro útoky typu vzduch – vzduch. Letoun měl pod křídly čtyři nosníky na zbraně, nebo nádrže a jeden nosník pod drakem. Z pevné výzbroje letoun obsahoval dva kanony M39.
Dvoumístná varianta je označována F-5B, byla dodávána ještě před samotnou produkcí F-5A. Letoun postrádal jeden z instalovaných kanonů. Přední část letounu byla z důvodu instalace nových systémů prodloužena.
Letoun se vyvážel do hodně zemí, mezi hlavní odběratele patřili:

F-5C/D Skoshi Tiger

Letouny F-5A/B byly prvotně určeny pro program MAP. V roce 1965 se USAF rozhodlo nasadit 200 letounů ve válce ve Vietnamu. Program realizující tyto zkoušky se nazýval Sparrow Hawk Program a byl více znám pod neoficiálním názvem Skoshi Tiger (zkomolený japonský výraz Sukoshi Tiger - malý tygr). Jednalo se o 12 upravených letounů pro použití ve Vietnamu - 5 jednomístných označovaných F-5C a 7 dvoumístných označovaných F-5D. Bohužel k další produkci letounů pro použití ve Vietnamu sešlo. Z neoficiálního názvu vzniklo nové pojmenování letounu – Tiger.
Hlavní technickými změnami oproti základní variantě byly:

F-5E/F Tiger II.

V roce 1970 zvítězila společnost Northrop s letounem označeným F-5A-21 ve výběrovém řízení programu IFA (International Fighter Aircraft), které sloužilo k výběru nového lehkého levného letounu (nahrazujícího F-5A) jako soupeře nové generaci letounu Mig-21. V roce 1971 byl letoun pojmenován Tiger II.
Letoun byl velmi modernizován - byla zlepšena manévrovatelnost, schopnost vzletu a přistání na krátkých přistávacích drahách, zvětšena kapacita vnitřních nádrží a vylepšen integrovaný systém řízení střelby. Tiger II. byl vybaven silnějšími motory General Electric J85-GE-21B. Kvůli zástavbě motorů musel být přebudován drak letounu - byl prodloužen a zpevněn. Další změnou je zvětšení náběžných hran křídel – přechod LERX. V letounu byl použit radiolokátor Emerson Electric AN/APQ-153, později byl nahrazován modernějším typem AN/APQ-159.
Jednomístná varianta je označována F-5E. Dvoumístná varianta F-5F byla vybavena stejnou avionikou a radiolokátorem AN/APQ-157, proto mohla být používaná jak k tréninkovým účelům, tak pro bojové použití. Dvoumístná varianta byla delší o 1,02 m. Díky dvoumístnému kokpitu postrádala jeden z kanonů. Poprvé vzlétla v roce 1974.

Varianta označovaná F-5N byly starší letouny odkoupené od Švýcarska, které sloužily k výcvikovým účelům u elitní školy námořních pilotů Top Gun v roli agresorů.

Tiger II. se opět hodně vyvážel. Jednotliví uživatele je také postupně modernizovali, viz tabulka níže.

Modernizační programy letounu Tiger II.
Označení Stát Popis
F-5S, F-5T, RF-5S Singapur Singapur začal modernizovat své letouny v roce 1999. Modernizaci prováděla domácí společnost SAI (Singapore Aircraft Industries), která spolupracovala s izraelskou společností Elbit Systems. Do letounu byl integrován nový radiolokátor FIAR Grifo F, díky kterému byl letoun schopen odpalovat rakety AIM-120C. Mezi další modernizované systémy patří: navigační systém Litton LN-93, systém vlastní ochrany Elistra SPS2000, skleněný kokpit s dvěma displeji a HUD a systémem ovládání HOTAS. Díky integraci těchto systémů přišla jednomístná varianta o jeden kanon a dvoumístná o oba. Jednomístná modernizovaná varianta je označována F-5S, dvoumístná F-5T a průzkumná RF-5S.
F-5T Tigris Thajsko Tigris je označení modernizovaných letounů Tiger letectva Thajska. Modernizace proběhla v letech 1999 až 2004 ve spolupráci s izraelskou společností IAI. Do letounu byl nainstalován izraelský radiolokátor Elta EL/M-2023 a přilbovým zaměřovačem DASH. Letoun může používat izraelské rakety Python 3 a 4.
Tiger III. Maroko Modernizace z roku 2001 – 2004 letounů F-5E/F, která byla provedena ve spolupráci s izraelskou společností IAI a francouzskou Sogerma. Do letounu byl nainstalován radar FIAR Grifo F/X, systém vlastní ochrany EWPS-100 (obsahuje aktivní rušič a výstražný radiolokační přijímač). Kokpit byl vybaven displeji MFD a systémem ovládání HOTAS. Letoun může nést kontejnery pro elektronický boj ELT/555 nebo zaměřovací kontejner AN/AAQ-28(V) Litening.
F-5E/F Tiger III. Plus Chile Tigery prošli modernizací v roce 1996, do letounů byla nainstalována nová avionika a radiolokátor Elta EL/M-2023. Letouny jsou velmi podobné thajským Tigrisům. Navíc mají nainstalován pevný nástavec pro doplňování paliva za letu. Chile je postupně nahrazuje letouny F-16MLU.
F-5EM/FM Brazílie Modernizace F-5 probíhá přímo u brazilské společnosti Embraer, která opět spolupracuje se společností IAI. Modernizace probíhala od roku 2005 do 2013 V letounu je nainstalován italský radiolokátor FIAR Grifo F a systém RWR. V kokpitu jsou nain-stalovány 3 displeje MFD a HUD, systém řízení je typu HOTAS, možnost použití brýlí pro noční vidění a přilbový zaměřovač DASH III.. Implementována byla, kromě izraelských raket, také raketa domácí výroby MAA-1 Piranha.

F-20 Tigershark

F-20 Tigershark (F-5G) byl projekt navržený společností Northrop. Vývoj tohoto letounu začal v roce 1975. Letoun se zúčastnil výběrového řízení programu FX Export Fighter pro pokročilé bojové letadlo pro spojenecké armády, které mělo být konkurentem sovětských letadel. Hlavním konkurentem letounu byl F-16/79. Program byl nakonec v roce 1986 ukončen, Northrop měl postaveny čtyři prototypy. Oproti novější konstrukci F-16, byla hlavní výhoda F-20 velmi nízká pořizovací cena. Letoun byl dokonce schopen nést větší škálu zbraní než nabízený konkurenční letoun.
Hlavní změnou oproti starším verzím F-5E bylo použití jediného motoru General Electric F404. Letoun obsahoval větší podíl kompozitních materiálů. V letounu byl použit radiolokátor AN/APG-67, který dokázal spolupracovat s velkou škálou střel vzduch-vzduch a vzduch-země. Kokpit byl vybaven HUD a černobílými zobrazovacími displeji, řízení bylo realizováno systémem HOTAS. Letoun byl vybaven dvěma kanony M39 (stejně jako předešlé varianty). Měl pět úchytných míst na zbraňové systémy.

Fotoprůzkumné varianty

Modifikací nosního čumáku u letounů F-5 vzniklo několik fotoprůzkumných variant. V dlouhém nosu byly umístěny panoramatické kamery, fotoaparáty a různé čidla. První verzí byly letouny označené RF-5A. V roce 1982 vnikla modernější varianta označovaná RF-5E Tiger eye, které byly dodány do Malajsie, Singapuru a Saudské Arábie.

Varianty vyráběné v licenci

Mezi největší producenty letounu F-5 patřila kanadská společnost Canadair, které je vyráběla v licenci. Na Taiwanu se vyráběly také v licenci společností AIDC varianty F-5E/F pod označením Chen Chung. Dalším licenčním výrobcem byla španělská společnost CASA a Jižní Korea.

Canadair CF-5

Společnost Canadair začala F-5A/B licenčně vyrábět od roku 1968 pro své nově vzniklé královské letectvo (RCAF) pod označením CF-116 Freedom Fighter. Kanadská varianta se vyznačovala několika změnami oproti původní variantě:

Verze:

Íránské modifikace

Za vlády Šáha byl Írán v celku spolehlivým partnerem západního světa a do země byly dodávány moderní bojové letouny včetně F-5E a F-5F. Po udělení zbrojního embarga v roce 1979 kvůli změně režimu, začal Irán nakupovat další zbraně od ruské strany. Přesto si chtěl zanechat i letouny z původních amerických dodávek.
Prvním íránským programem byla přestavba typů F-5A a RF-5A na dvoumístné varianty, kterých měl Írán nedostatek. Program běží od roku 1993 a letouny nesou označení Simorgh.
Dalším modernizačním programem vznikl letoun nazývaný Azarakhsh. Hlavní změnou byla prodloužená příď o 17 cm kvůli zástavbě nového radiolokátoru ruské výroby. Dále bylo zpevněno křídlo, které bylo schopno nést i těžší výzbroj ruského či čínského původu. První letoun byl předveden v roce 1997.
Dalším typem, který vznikl na základě dodaných Tigerů byl letoun nazývaný Saegeh (Saeghe, Saegeh-80). Prototyp byl představen v roce 2003 a první vzlet se uskutečnil v roce 2004. Hlavní změnou oproti původní verzi byly zdvojené svislé ocasní plochy, které jsou umístěné podobně jako u letounu F/A-18 Hornet.
Posledním typem je letoun označený Saegeh-2. Jedná se o dvoumístnou variantu Saegehu. Další změnou je použití vystřelovacích sedaček odvozených od ruského typu K-36L.

 


Zpět | Nahoru