PZL W-3

Jedná se o dvoumotorový polský vrtulník standardní koncepce používaný uživateli převážně transportním účelům, pro operace SAR, nebo pro záchrannou zdravotní službu. Konstrukčně se jedná o velmi povedený vrtulník, ale bohužel díky době, kdy vznikl, není moc exportně úspěšný.

Historie

Od padesátých let minulého století se v polském podniku PZL Swidnik vyráběly licenčně kompletní vrtulníky Mil Mi-1 a později Mi-2 pro celý východní blok.
U vrtulníků Mi-2 se v rámci polských návrhů řešily některé vylepšení, jednalo se především o překonstruování trupu, aby byl prostornější a lépe uspořádaný. Vzniklo několik přestaveb, většina z nich ale měla problém s váhou a s tím spojeným nízkým výkonem motorů. Nedostatky Mi-2 se řešily i přímo v Sovětském svazu, který chtěl Mi-2 používat i v boji. Na základě těchto poznatků vznikl u Milovi konstrukční kanceláře projekt V-3. Vrtulník měl mít větší trup o délce cca 14,5m, vzletová hmotnost měla dosahovat kolem 4500 kg. Nakonec byl celý projekt v roce 1972 svěřen polskému podniku PZL, který vrtulník zkonstruoval.
První prototyp byl hotov v roce 1978. První krátký vzlet proběhl v roce 1979. Další prototyp, ve kterém byly odstraněny problémy s vibracemi vzlétl až v roce 1982. Sériová výroba začala v roce 1985.
Bohužel díky určitě nedůvěře v "polský" vrtulník v Sovětském svazu, a později po pádu železné opony, i v malé exportní úspěchy na západním trhu se Sokol moc neprodával. V dnešní době patří PZL pod skupinu Leonardo, která díky svým kmenovým vrtulníkům, konkurenční W-3 také moc neprosazuje.

Technologie

W-3 je koncipován jako vrtulník střední velikosti určený pro přepravu osob a nákladu. Díky dalšímu vývoji se z něj stal víceúčelový vrtulník. Je schopen přepravit 10 až 12 osob nebo 2100 kg nákladu. W-3 je osazen dvěma motory WSK PZL Rzeszów PZL-10W o výkonu 670 kW umístěnými nad kabinou. Podvozek je standardní nezatahovatelný, tříkolový.

Varianty

W-3

Označení první sériové varianty, která byla používána jak pro vojenské účely - transport, SAR, tak pro civilní přepravu. Bylo vyrobeno 52 kusů.

W-3W

W-3W (Wielozadaniowy) je označení vojenské verze. Vrtulník je osazen dvouhlavňovým 23 mm kulometem GŠ-23L nainstalovaném na pravoboku. Dále byly na pylony nainstalovány nosníky na neřízené střely S-5 nebo S-8.

W-3RL

Je označení dvou předělaných W-3 pro účely CSAR z roku 1999. Vrtulníky byly vybaveny Rockwell Collins vyhledávacím radarem, Bendix/King komunikačním rádiem, systémem TACAN, GPS, vyhledávacím reflektorem, přídavnými nádržemi, záchranným jeřábem a nosítky.

W-3RM Anakonda

Námořní záchranná varianta pro Polské námořnictvo. Vrtulník má vodotěsný trup a je vybaven 6ti nafukovacími stabilizačními vaky pro nouzové přistání na vodě.

W-3RR Procyon

Varianta určená pro radioelektronický průzkum z roku 1997. Antény systému Procyon jsou umístěny po stranách vrtulníku a všesměrová anténa nad kabinou pilotů.

W-3U Salamandra

Označení ozbrojené protitankové varianty s použitým zbraňovým systémem z vrtulníku Mil Mi-24. Na levé straně měla Salamandra nainstalovaný kanon GŠ-23L. Ve vrtulníku byl nainstalovaný systém pro navádění protitankových raket Sturm. Byl postaven jen jeden prototyp. Díky nezájmu Polské armády byl přestavěn na přepravní variantu a pod označením W-3UT prodán do Barmy.

W-3A

Je označení modernizované varianty pro západní trhy. První let se uskutečnil v roce 1992. Vrtulník má certifikaci pro používání v západních zemích FAR-29, kam byl také importován. W-3A používá i Česká republika pro SAR a leteckou záchrannou službu.


Technické specifikace W-3A s porovnáním s konkurencí.


W-3AM

V roce 2002 vznikla vývozní námořní varianta pro Jižní Koreu. Vrtulník má navíc nainstalované 6 nafukovacích vaků pro udržení nad hladinou.

W-3WA

Vojenská modernizovaná ozbrojená varianta pro polské ozbrojené síly z roku 2002. Vrtulník je opět osazen kulometem GŠ-23L instalovaném na pravé straně trupu.

W-3WB

Označení jednoho vojenského ozbrojeného prototypu pro Jižní Afriku. Letoun byl vybaven jihoafrickými zbraňovými systémy od společností Kentron a Denel v letech 1992-94. V roce 1994 se vrátil zpět do Polska. Nésl též označení W-3K. Do sériové výroby se nedostal.

W-3PPD Gipsowka

Jedná se o označení varianty sloužící jako velitelské stanoviště. Vrtulníky nahradily již dosluhující Mily Mi-2PPD. Dohromady byly postaveny 4 kusy, první zkušební byl dodán již v roce 2001. Vrtulník obsahuje speciální avioniku pro řízení, kontrolu a komunikaci C3: rádia Thales RRC-9500 UHF a RCC-3500 HF, INS Totem 300 a datovou sběrnici MIL-STD-1553B. Veškeré tyto systémy jsou integrované do avionického systému ZSA (Zaintegrowany System Awioniczny) od polské společnosti ITWL. V zadní části vrtulníku jsou čtyři pracoviště pro operátory.

W-3PL Gluszec

Jedná se o označení modernizované varianty určené pro operace CSAR vycházející z varianty W-3WA. V roce 2006 vzlétl první prototyp, který vnikl přestavbou z W-3WA. V roce 2010 byly první vrtulníky předány Polské armádě.
V kokpitu na palubní desce jsou umístěny dva velké multifunkční displeje, další je umístěn v kabině posádky pro velitele výsadku. Další menší displej slouží jako výstup z elektro-optické otočné hlavice. Mezi další výbavu patří sklopné HUD displeje HeliHawk. Vrtulník obsahuje čtyři radiostanice, které umožňují i utajenou komunikaci. Vše je opět integrováno do systému ZSA.
Jak již bylo zmíněno vrtulník obsahuje elektro-optickou otočnou průzkumnou hlavici od izraelské společnosti Rafael umístěnou nad kabinou posádky. Jedná se o systém Toplite, který obsahuje denní a noční kameru, termovizi, laserový značkovač. Pro vlastní ochranu má Gluszec naistalován systém vlastní ochrany ASO-2W a IR rušič KT-01AW Adros.
Hlavní zbraní je kulomet WKM-Bz ráze 12,7 mm umístěnou v pohyblivé lafetě WS-4620. Další zbraně lze podvěsit pod čtyři další závěsníky umístěných na křídlech po stranách vrtulníku. Do oken lze nainstalovat další kulomety UKM-2000 ráže 7,62 mm.