Bell Boeing V-22 Osprey

Osprey je první konvertoplán typu tiltrotor (překlopné motory na koncích křídel), který se dostal do aktivní služby. Na vývoji a výrobě se podílely společnost Bell a Boeing Vertol. Letoun slouží pro přepravu osob a nákladu, oproti klasickým vrtulníkům má obrovskou výhodu ve své rychlosti a operačním dostupu.

Historie

V roce 1981 vydalo ministerstvo obrany USA požadavek na vývoj letounu s charakteristikou VSTOL, v roce 1982 program dostal označení JVX (Joint-service Vertical take-off/landing Experimental). Program zaujal i USMC, kteří by na letadlových lodích také využili charakteristik VSTOL. Zároveň také hledali nástupce za již dosluhující vrtulníky CH-46. V roce 1983 se k programu připojili.

O program JVX projevilo zájem několik společností: Aérospatiale, Bell, Boeing Vertol, Grumman, Lockheed a Westland, nakonec jediné podalo návrh uskupení společností Bell a Boeing Vertol, kteří nabídli upravenou verzi experimentálního konvertoplánu označeného XV-15 od Bellu. Soutěž vyhráli.

V roce 1985 dostal konvertoplán své jméno. V roce 1989 poprvé vzlétl první z šesti vyrobených prototypů. Bohužel testování provázenlo několik nehod a produkce finálních konvertoplánů se stále oddalovala a hrozilo dokonce zrušení celého programu. Nakonec v roce 2005 letoun dosáhl operační způsobilosti a od roku 2007 se začal dostávat do služby.

Technologie

Osprey je první konvertoplán typu tiltrotor, který se dostal do aktivní služby. Typově se jedná o hornoplošník. Na koncích křídel jsou v gondolách umístěné motory. Každý z motorů je osazen třílistými vrtulemi z kompozitu. Při letu lze motory natáčet horizontálně v úhlu 90° a to vše do 12 vteřin v plném rozsahu, při vzletu mohou být motory s vrtulí nakloněny maximálně v úhlu 45°. Pro uskladnění (např. na letadlových lodích) lze celé křídlo natočit ve směru trupu a listy vrtulí spustit na jednu stranu. Motory jsou řízeny systémem FADEC. Při výpadku jednoho z motorů se pomocí hřídele přenáší výkon i na druhý rotor a konvertoplán je schopen přistát. Letoun se ovládá pomocí systému FBW, který je několikrát zálohován.

Trup letounu má hranatý průřez, je vyroben z hliníku a kompozitních materiálů. V přední pravé části se nachází systém pro tankování za letu. V přídi je umístěna avionika. Osprey má plně digitální skleněný kokpit vybavený čtyřmi MFD a jedním společným centrálním displejem. Celá kabina je přizpůsobena pro používání brýlí pro noční vidění. Posádku tvoří dva piloti a jeden loadmaster. Zadní úložný prostor je přístupný přes sklopnou rampu. Do nákladového prostoru se vejde 24 plně vybavených vojáků nebo 12 lehátek pro převoz raněných. Maximální hmotnost nákladu je 9000 kg, v závěsu pod letounem 6800 kg.

Výzbroj

Konvertoplány Osprey jsou v základní konfiguraci vybaveny jen kulometem M240 ráže 7,62 mm nebo kanonem M2 ráže 12,7 mm umístěných na zadní sklopné rampě. Obě zbraně jsou určené pro vlastní ochranu, ale bohužel díky omezenému úhlu použití jen částečnou.

USAF i USMC začali uvažovat o ozbrojené variantě Ospreye, která by mohla nést i protizemní řízené rakety a střely atd. Problémem je ale samotná konstrukce konvertoplánu. Kvůli velkým rotorům nelze jednoduše nainstalovat výbroj vypouštěnou směrem dopředu, která je nainstalována např. na křídelních závěsnících. S řešením se přišlo až s programem ATTR (Advanced Technology Tiltrotor) v roce 2014. Na improvizovaných závěsnících umístěných na bocích přídě byly testovány protizemní rakety. Pro řízení střel byl pod přídí nainstalován systém FLIR. Zatím je toto řešení ve fázi testování.

Jako dočasné řešení se zatím používá dálkově ovládaný střelecký systém RGS (Remote Guardian System) od společnosti BAE Systems. Systém obsahuje rotační kulomet GAU-17 o ráži 7,62 mm se systémem FLIR nainstalovaném na výsuvné otočné konzole na spodní části trupu. Zbraň lze bohužel používat pouze za letu.

Varianty

V-22A

Označení prvních zkušebních strojů sloužících pro testování.

MV-22B

Námořní varianta USMC určená pro přepravu vojáků. Letoun je přizpůsobený pro přistávání na lodích. U USMC nahrazuje vrtulníky CH-46E a CH-53D. První dodané vrtulníky nesly ještě označení MV-22A. Po nasazení ve válce v Iráku, došlo k některým technickým úpravám a vrtulník byl přeznačen na MV-22B.

Ospreye se vyráběli v tzv. výrobních blocích viz níže.

Block A

Block A obsahoval prvních cca třicet vyrobených kusů, všechny byly určeny jen pro vícvik.

Block B

Jedná se o první verzi uzpůsobenou pro operační použití. Vyrobeno bylo 129 ks, problém je, že jejich výbava se velmi liší s tím jak byly postupně dodávany s novými vylepšeními, každý druhý stroj se nějakým způsobem liší.

Block C

Konvertoplány dodávané od roku 2012 v jednotném formátu.


Technické specifikace MV-22B s porovnáním s konkurencí.


Použité avionické systémy používané u bloku C:

MV-22B slouží i jako doprovodné stroje v jednotce HMX-1 pro přepravu amerického prezidenta. Jednotka jich používá 12. Navíc oproti standardu jsou vybaveny speciální ochranou výbavu jako ostatní stroje z této letky.

CV-22B

Varianta sloužící pro operace speciálních jednotek USSOCOM. Je určena pro operace ve více odlehlých destinacích, kde se díky doletu vrtulníky nedostanou. CV-22 je vybaven přídavnými nádržemi umístěnými ve křídlech, další je možné umístit přímo do trupu. Mezi avionické systémy patří:

Ospreye nahrazují u USAF dosluhující záchranářské vrtulníky MH-53 Pave Low. Do služby byly zařazeny v roce 2006.

CMV-22B

Jedná se o označení varianty pro U.S. Navy, kde má sloužit pro zásobování letadlových lodí. Má nahradit již dosluhující letouny C-2A. Dalším využitím budou záchranářské práce. CMV-22B má na víc zvětšené nádrže v křídlech a další dvě přídavné ve sponzonech na bocích trupu. V konvertoplánu jsou také použity komunikační systémy používané U.S. Navy.