Kamov Ka-50

Ka-50 je ruský jednomístný silně opancéřovaný bitevní vrtulník se systémem protiběžných souosých rotorů vyráběný OKB Kamov. Ka-52 je pozdější dvoumístná varianta.

Ka-50

Ka-50 Ruské federace.
Dmitriy Pichugin (GFDL 1.2 or GFDL 1.2 ), via Wikimedia Commons

Historie

K bitevním účelům se v SSSR a posléze v Ruské federaci používali vrtulníky Mi-24. Nejednalo se ale přímo o čistě bitevní vrtulníky, ale o zvláštní typ těžkého bitevníku s možností přepravy výsadku. Vrtulník nebyl tak obratný jako konkurence z USA v podobě AH-1 Cobra nebo AH-64 Apache. Vývoj nového bitevního vrtulníku podobného právě protějškům z USA začal v roce 1977 na popud ruských vzdušných sil. Projekt dostal název V-80 (Vertoljot-80).

Prototypy

Prototypy vrtulníku byly označovány V-80. Bylo jich vyrobeno sedm. První z nich byl vyroben již v roce 1980, jednalo se však o neletuschopnou maketu. První letuschopný prototyp byl vyroben až v roce 1982 a nesl trupové označení 010.

Vyrobené prototypy vrtulníku Ka-50
Trupové číslo Rok výroby Popis

010

1982

První prototyp s nainstalovanými slabšími motory TV3-117V. Vrtulník měl jinou příď a jiný překryt kabiny. V roce 1985 byl zničen.

011 1983 Druhý prototyp, který sloužil pro zkoušky avioniky a výzbroje. Měl nainstalované silnější motory TV3-117VMA. Obsahoval navigačně zaměřovací systém K-041 "Rubikon" a 30mm kanon 2A42.
012 1985 Třetí prototyp nahrazující havarovaný 010. Díky předešlé havárii byla zvětšena vzdálenost mezi protiběžnými rotory. Vrtulník se používal na porovnávací testy s konkurenční Milem Mi-28. Vrtulník obsahoval systém LLLTV Merkury.
013 1988 Neletový prototyp pro pevnostní zkoušky
014 1989 Varianta uzpůsobená pro lety v noci, nazývaná také V-80Š-1. Na konce křídel byly namontovány výmetnice klamných cílů UV-26. Analogový systém řízení palby byl nahrazen digitálním.
015 1990 Varianta velmi podobná 014, navíc byl nainstalován záchranný systém pro pilota Zvezda K-37-800.

První sériový stroj byl vyroben v roce 1991 se sériovým číslem (Nr. 08). Vrtulník byl poprvé veřejnosti prezentován v roce 1992 již pod názvem Ka-50.

Technologie

OKB Kamov používá u svých vrtulníků mnoho nových technologických prvků, které u konkurenčních společností neuvidíme:

Protiběžné souosé rotory

Jak již bylo řečeno OKB Kamov využívá u svých vrtulníků systém protiběžných souosých rotorů. Je to dáno zejména tím, že vrtulníky Kamov se ve větší míře používají u námořnictva, kde jsou na vrtulníky kladeny velké nároky (např. skladovatelnost, stabilita atd.). Protiběžné rotory mají řadu výhod např. v odstranění gyroskopického efektu, v lepší stabilitě ve visu a při změně otáček, a také v ušetření místa - vrtulníky nemusejí mít tak dlouhou ocasní část.

Záchranný systém Zvezda K-37-800

Jako první vrtulník na světě je Ka-50 vybaven záchranným systémem, v tomto případě Zvezda K-37-800. Jedná se o katapultovací systém pro pilota, který může pracovat ve dvou režimech.

Prvním režim využije pilot při dostatečné výšce, kdy jsou po zmáčknutí daného ovladače, nouzově odhozeny dveře a pilot může se zabudovaným padákem opustit vrtulník. Druhý režim pracuje v jakékoliv výšce a rychlosti. Spočívá v pyrotechnickém odstranění rotorových listů a překrytu kabiny. Pilot je katapultován raketovým motorem do venkovního prostoru.

Kanon 2A42

Ve vrtulníku Kamov Ka-50 (Ka-52) je použit 30 mm kanon 2A42 pocházející z bojových vozidel pozemních vojsk. Kanon je díky své váze a zpětnému rázu umístěn co nejblíže k těžišti vrtulníku. Nachází se na pravé straně trupu. Ve vodorovné rovině se může pohybovat od -2° do 9°, ve vertikální od -37° do 3°. Kanon používá dva zásobníky, první je na 240 protipancéřových průbojných nábojů a druhý je na 230 tříštivě trhavých. Pilot si sám volí, který typ munice použije.

Varianty

Ka-50 Hokum A

V roce 1986 byl Kamov V-80, díky svým vlastnostem, vybrán ve výběrovém řízení ruské armády. Hlavními požadavky byla možnost používání kombinované výzbroje (plošné i bodové cíle), dobré pancéřování, manévrovatelnost a dostatečný výkon motorů. Všechny tyto aspekty budoucí Ka-50 splnil. Konkurentem v soutěži mu byl bitevní vrtulník Mi-28 Havoc konkurenční konstrukční kanceláře Mil s klasickou vrtulníkovou koncepcí, podobnou jako u amerického protějšku AH-64 Apache.

U vývojových typů se díky dlouhému vývoji zkoušelo mnoho typů avionických systémů a výzbroje, některé z nich jsou uvedeny výše.


Technické specifikace Ka-50 s porovnáním s konkurencí.


Ka-50N (Sh)

Program Ka-50N (Nocnoj) začal v roce 1997. Na vrchní část přídě vrtulníku s trupovým označením 018 byl nainstalován systém FLIR Samshit-50 od společnosti Thomson CSF. Další změnou byla instalace přehledového radiolokátoru Arbalet na rotorovou osu (podobně jako u vrtulníku AH-64D Apache). V kokpitu se objevila další obrazovka. Vynášení souřadnic a mapových podkladů bylo digitalizováno.

V roce 1998 byla tato varianta opět modifikována. Systém FLIR byl umístěn pod příď a radiolokátor Arbalet demontován. Místo zobrazovacího systému HUD byla nainstalována podpora pro přilbový zaměřovač od společnosti Marconi. Na přístrojovou desku byla nainstalována dvojice displejů MFD od společnosti Russkaja Avionika.

Ka-52 Alligator (Hokum B)

Ka-50

Ka-52 Ruské federace.
Autor: Vlsergey – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=7659303

Bohužel se v Rusku a ani u ostatních možných (zatím nerealizovaných) zájemců nezamlouvalo jednomístné uspořádání bojového vrtulníku. Budoucí zájemci nevěřili, že by pilot měl zvládnout všechny úkony. Přibyl také požadavek na používání vrtulníku i za stižených povětrnostních podmínek a v noci, to je další důvod použití dvojčlenné posádky.

Ka-52 vychází z vrtulníku Ka-50, ze kterého je použito až 85% součástí. Střední a zadní část vrtulníku jsou téměř shodné. Pilotní kabina je nyní dvojmístná, piloti sedí vedle sebe. Výrobce vrtulník koncipoval i jako velitelský vrtulník, který by řídil letku jednomístných Ka-50.

V roce 2003 proběhlo další výběrové řízení tentokráte mezi Kamovem Ka-52 a Milem Mi-28N. Oba vrtulníky již obsahovaly zařízení pro noční operace. Závěrem bylo rozhodnutí, že Mil Mi-28N se bude používat jako bitevní vrtulník pro prvolíniové jednotky a Kamov Ka-52 bude využíván pro speciální operace. To se v roce 2011 změnilo, Ka-52 se stal hlavním typem, který bude nahrazovat letité Mi-24.

První prototyp byl zalétán v roce 1997 pod trupovým označením 061. Byl postaven ze sériového stroje Ka-50 s trupovým číslem 021.


Technické specifikace Ka-52 s porovnáním s konkurencí.


Avionika

Vrtulník je vybaven integrovaným pilotážně navigačním a zbraňovým systémem Argument-2000. V přídi se nachází radiolokátor Arbalet-52. Může pracovat ve dvou módech – v režimu sledování země nebo v režimu vyhledávání a sledování pozemních či námořních cílů.

Vrtulník obsahuje dva elektrooptické systémy umístěných pod přídí:

Pro vlastní ochranu je Ka-52 vybaven systémem Vitebsk obsahuje systém LWR L-140 Otklik, systém RWR L-150 Pastel a snímače odpalu infračervených naváděcích střel L-136 Mak. Za zadními koly je umístěn rušič IR L-370-5 pro ozařování již letící IR střely.

Avionika Ka-52 společnost Kamov stále vylepšuje. Nyní se pracuje na vybavení vrtulníku přilbovými displeji, podobných jako je izraelský systém IHADSS (Integrated Helmet And Display Sight System). Paralelně se také řeší integrace nového senzorového vybavení.

Zbraňové systémy

Vrtulník obsahuje 6 zbraňových závěsníků umístěných pod křídly. Na okrajových závěsnících jde umístit jen protiletadlové střely s naváděním typu 9M39V Igla-V. Na dalších závěsnících mohou být umístěné neřízené rakety typu S-5, S-13 nebo S-24. Mezi řízenou výzbroj patří protitankové rakety 9A4172-1 Vichr nebo systém výzbroje 9M120-1 Ataka.

Ka-52K Katran

Jedná se o označení námořní verze Ka-52.

Námořní pěchota Sovětského svazu už od sedmdesátých let minulého století hledala vhodný výsadkový vrtulník. Do služby se nakonec dostal v menším počtu až vrtulník Ka-29TB, konceptem velmi podobný Mi-24.

Po roce 2000 opět stoupl zájem o vrtulník pro námořní pěchotu, změnilo se však zadání, mělo jít již o bitevní vrtulník nikoliv výsadkový. Od roku 2009 se jednalo s Francií o dodávce výsadkových lodí třídy Mistral, ze kterých měl Ka-52K operovat. Proběhly i testy přímo na palubě. Díky uvalenému embargu kvůli Krymu k nákupu lodí nakonec nedošlo. Testy vrtulníku i tak nadále probíhaly.

Lodě Mistral nakonec koupil Egypt a k nim i objednal v roce 2017 vrtulníky Ka-52K. Tím se stal prvním uživatelem této verze. Nicméně i Rusko má velký zájem na nasazení těchto strojů na svých námořních lodích.

Technologie

Vrtulník je uzpůsobený pro použití na námořních lodích. Je na něm aplikována antikorozní ochrana, má nový rotor se sklopnými listy. Křídla pro výzbroj byla oproti standardní variantě zkrácena. Jsou na nich čtyři závěsy na zbraně, vnitřní mají kvůli možnosti nést střely Ch-35 a Ch-38 mnohem vyšší nosnost. Křídla se sklápí směrem dozadu, aby byl umožněn přístup k motoru. Plnění palivem je nově možné z jednoho místa.

Ve vrtulníku byl použit radiolokátor Arbalet typu AESA pro podporu střel Ch-35 a Ch-38 s velkým doletem. Pozorovací hlavice byla nahrazena novou OES-52 vycházející z francouzského typu Sagem Strix. Egyptské Katrany používají hlavici ECO-32 od francouzského Sagemu. Vrtulník je také vybaven systémy pro automatické přistání a vzlétnutí a pro autonomní vis.

Ka-50-2 Ergodan

Varianta s tandemovým uspořádáním kokpitu vycházející z typu Ka-52, který byl určena pro tureckou armádu. Konkurz na nový bitevník byl vypsán v roce 1998. Vývoj probíhal společně s izraelskou společností IAI. Bohužel Turecko tento vrtulník nakonec nevybralo a vítězem se stala společnost Agusta s vrtulníkem T129 ATAK.

Avionika

V přední části se nachází zařízení HMOSP. Jedná se o pouzdro obsahující kameru, FLIR systém a laserový zaměřovač/dálkoměr. Údaje z tohoto zařízení jsou zobrazovány na displejích MFD nebo v zobrazovačích přímo v přilbě posádky.

Výzbroj

Kanon 2A42 - 30mm kanon se zásobníkem na 460 nábojů umístěný na pohyblivém rameni pod trupem. V nulové poloze nelze kanonem pohybovat a ovládat ho může pilot. Pilot míří vrtulníkem. Pokud je kanon uvolněný, může pokrýt úhel 360°. Ovládá jej střelec. Další modifikací je možnost připojení otočné věže francouzského výrobce GIAT 621 s 20 mm kanonem.

Dále může na podvěsech nést: