Agusta A129

Mangusta je první ryze bitevní vrtulník vyrobený za studené války v Evropě. Vyznačuje se mnoha inovativními prvky, které předběhly svou dobu. Bohužel nebyl exportně příliš úspěšný.

Historie

V roce 1972 vypsalo výběrové řízení letectvo italské armády AVES (Aviazione dell‘Esercito) na bitevní vrtulník, který by byl schopný ničit nové sovětské tanky. V úvahu připadaly dvě varianty: nákup vrtulníku AH-1 Cobra z USA, nebo vyzbrojení již existujícího vrtulníku Agusta A109A. Bohužel italský vrtulník A109 nesplňoval všechny požadavky - nebyl dostatečně rychlý a měl nízkou vzletovou hmotnost pro nošení osmi střel TOW. Proto společnost Agusta podala návrh na nový bitevní vrtulník A129, který měl splňovat všechny nároky. Tento projekt byl v roce 1978 schválen. První prototyp vzlétl až v roce 1983. Bylo postaveno 5 prototypů. AVES původně chtělo do výzbroje zavézt 100 vrtulníků, nakonec bylo realizováno jen 45 Mangust. Vrtulník byl oficiálně uveden do provozu až v roce 1990.

V roce 1986 byl vrtulník vybrán pro projekt lehkého útočného vrtulníku LAH (Light Attack Helicopter). Na projektu spolupracovali Itálie (Agusta), Nizozemí (Fokker), Španělsko (CASA) a Velké Británie (Westland), kteří založili na podporu tohoto projektu průmyslové sdružení JEH (Joint European Helicopter). Vrtulník s označením Tonal měl být osazen výkonnějšími motory, zatahovacím podvozkem a vylepšenými avionickými a zbraňovými systémy. Bohužel z celého programu v roce 1990 vzešlo a nerealizoval se ani jeden stroj.

Technologie

Vrtulník má podobnou koncepci jako ostatní konkurenční bitevní vrtulníky. Trup vrtulníku je štíhlý, kokpit je dvoumístný v tandemovém uspořádání, motory se nacházejí po bocích ve vrchní částí a jsou daleko od sebe. Vrtulník je velice lehký, v konstrukci trupu jsou použity až z 45% kompozitní materiály.

U A129 bylo použito mnoho inovativních prvků, příkladem jsou systémy:

Podvozek vrtulníku je tříkolový pevný ostruhového typu. Na pomocných křídlech jsou umístěny čtyři závěsníky na raketovou a hlavňovou výzbroj.

Kokpit je dvoumístný, rozmístění posádky je v tandemovém uspořádání. Pilot sedí vzadu, vpředu je operátor zbraňových systémů. Kokpit je vybaven multifunkčními displeji MFD.

Vrtulník je vybaven optickým naváděcím a pozorovacím systémem HeliTOW, který obsahuje termovizní systém a laserový značkovač. HeliTOW přenáší data do řídícího počítače , který zobrazí střelci informace o souřadnicích cíle na displeji MFD nebo v přilbovém zaměřovači IHADSS. Druhý pozorovací systém může používat i pilot, jedná se o systém HIRNS.

Hlavní výzbrojí Mangusty tvoří 8 řízených protitankových střel BGM-71 TOW, které jsou umístěné na podvěsech pod křídly. Dále může nést neřízené rakety umístěné na podvěsech v raketnicích nebo kontejnerové kulomety.

Varianty

A129

První varianta dodávaná italské AVES od roku 1990. Vrtulník byl osazen dvěma motory Rolls-Royce Gem 2 Mk.1004D vyráběné licenčně u italské společnosti Piaggio. Ty poháněly přes reduktor nosný čtyřlistý rotor a dvoulistý vyrovnávací. Vrtulník je vybaven systémy popsanými výše.


Technické specifikace A129 s porovnáním s konkurencí.


A129 International

Mangusty si prošly bojovými operacemi a z jejich nasazení vyplynulo, že jejich výzbroj není vhodná pro většinu misí na podporu jednotek a pro ochranu např. konvojů. Výzbroj tvořila jen protitankové rakety, které způsobovaly i kolaterální škody na civilním obyvatelstvu. Verze International tuto slabinu odstranila přidáním kanonu. Pod příď je nainstalována otočná věž s 20 mm kanonem OTO Breda TM197B se zásobou 300 nábojů. Mezi další výhodu patří možnost nést a odpalovat až osm střel AGM-114L Hellfire.

Vrtulník také dostal mnohem výkonnější motory Allison/Allied Signal LHTEC CTS800-2 a pětilistý hlavní nosný rotor. Modernizací také prošly avionické systémy a vybavení kokpitu - barevné multifunkční displeje a systém nočního vidění.

Bohužel ani tato varianta nebyla obchodně úspěšná. Nakonec z ní čerpaly další varianty.

AW129C (A129CBT)

A129CBT (Combattimento) je varianta International pro AVES. Armáda nejprve objednala v roce 2002 15 kusů. Později armáda nechala modernizovat i starší A129 na tuto variantu ještě s jinými drobnými vylepšeními. Varianta dostala označení A129EES (Elicottero da Esplorazione e Sorta) - ozbrojený průzkumný a eskortní vrtulník. Tyto vrtulníky později dostaly také označení AW129C nebo AH-129C.

AW129D

Zatím poslední variantou je AW129D, jedná se o modernizačních program, který odstraní některé z nedostatků předchozích generací. Hlavní změnou je osazení pozorovací jednotky TopLite, která je pomocí řídícího systému OTSWS (Observation, Targeting and Spike Weapon Systém) propojena s kanonem a s protitankovými střelami Spike-ER. Výstupy ze všech pozorovacích systémů a avioniky jsou soustředěny do systému SIAP (Single Integrated Air Picture), který přenáší posádce přehlednou formou na dispeje maximální množství informací. Ostatní prvky vrtulníku byly zachovány.

T129 ATAK

V roce 2007 vyhrála společnost Agusta Westland výběrové řízení na pořízení útočných a průzkumných vrtulníků pro tureckou armádu, která potřebovala náhradu za letité vrtulníky AH-1P Cobra. Turecká varianta vychází z modelu International. Hlavní změnou je použití silnějších motorů Allison/Allied Signal LHTEC CTS800-4A a využití avioniky vyrobené v Turecku. T129 se bude kompletně licenčně vyrábět v Turecku u společnosti TAI (Turkish Aerospace Industries). Turecko také bude mít i právo tento vrtulník vyvážet.

Sériové vrtulníky nesou označení T129B, při výrobě jsou rozděleny do dvou variant označených TUC (Turkish Configuration):

Turecká armáda zatím přijímá méně vybavenou variantu s označením T129A (T129 EDH – Early Delivery Helicopter). Tyto vrtulníky ještě nejsou víceúčelové, ze zbraňových systémů jsou osazeny kanonem pod přídí a bloky na vypouštění neřízených raket.


Technické specifikace T129B s porovnáním s konkurencí.


Turecké avionické systémy

Jak již bylo psáno, vrtulník by měl používat tureckou avioniku, příkladem jsou systémy: