Agusta A109

Jedná se o italský dvoumotorový vrtulník standardního uspořádání, který je využíván jak pro komerční účely, tak pro vojenské a záchranářské. Společnost Agusta se v roce 2001 spojila s britskou společností Westland. Nynější varianty se již nazývají AgustaWestland AW109.

Historie

Koncem šedesátých let minulého století navrhnula společnost Agusta jednomotorový vrtulník s označením A109, měl být přímým konkurentem amerického Bellu 206 JetRanger, který se u Agusty licenčně vyráběl. V roce 1969 byl tento návrh přehodnocen na vrtulník dvoumotorový s motory Allison 250-C14, který vyhovoval vyšším bezpečnostním nárokům. První let prototypu proběhl v roce 1971. První sériový vrtulník byl však díky problémům ve vývoji dodáván až od roku 1975. Vrtulník se stal velmi úspěšným nejen při přepravě osob, ale i jako záchranný a později také jako vojenský.

Draky vrtulníku jsou nyní vyráběny v polské společnosti PZL-Świdnik, kterou společnost AgustaWestland koupila, kompletace a zaškolení uživatelů probíhá v Itálii.

Technologie

A109 je lehký vrtulník standardní koncepce. Hlavní rotor je čtyřlistý a zadní dvoulistý. Podvozek je tříkolový, vpředu je umístěné jedno kolo, vzadu dvě. U civilních variant je zasouvatelný, u vojenských pevný.

Varianty

Agusta A109 je především civilní vrtulník, ze kterého se vyvinuly i varianty vojenské.

A109A

První varianta dodávaná od roku 1976. Vrtulník je osazen dvěma motory Allison 250-C14 o výkonu 275 kW. Název vrtulník Hirundo (vlaštovka) se nakonec neujal, protože připomínal japonštinu.

A109 EOA

Ozbrojená varianta pro Italskou armádu nesla označení EOA (Elicottero d'Osservazione Avanzata) - překlad: pokročilý pozorovací vrtulník. Vrtulník měl prodlouženou příď, ve které byla nainstalována další avionika. Byly použity silnější motory Allison 250C20R/1. Podvozek byl pevný - nezatahovací. Vrtulník byl vybaven závěsníky na řízené střely TOW.

Avionika:

A109 GdiF

Varianta pro Italskou finanční stráž GdiF (Guardia di Finanza) určena pro hlídkování a dohled u pobřeží. Vybavený jsou tzv. MEP (Mission Equipment Package), který obsahuje různé komunikační a navigační prostředky, vyhledávací radar RDR-1500, světlomet, systém FLIR a kulomet MG-3.

A109B

Nerealizovaná vojenská varianta s lepší balistickou ochranou trupu.

A109A Mk.2

Je modernější varianta z roku 1981. Vrtulník měl silnější motory Allison 250-C20B o výkonu 313 kW, lepší transmisi, listy rotoru vyrobené z nomexu, upravené ocasní plochy a zadní rotor. Také byly vylepšeny avionické systémy.

A109A Mk.2 MAX

Zákazníci si stěžovali na relativně malý prostor v interiéru, Agusta přišla s variantou MAX, která měla vypouklé boční dveře, tím se prostor rozšířil o 14cm. Tato varianta se hodně používala v provedení MEDEVAC.

A109A Mk.2 PLUS

Varianta s modernějším motorem Allison 250-C20R/1, který se také instaloval do novější verze A109C.

A109K

A109K je označení pro vojenskou verzi vycházející z A109A Mk.2. Byla vyvinuta pro trhy na středním východě a v Africe a proto je přizpůsobena pro práci ve vysokých nadmořských výškách a ve vysokých teplotách. První prototyp vzlétl v roce 1983.

Byla osazena silnějšími motory Turbomeca Arriel 1K1 o výkonu 538 kW. Také byla vylepšena transmise a listy rotoru byly z kompozitu. Vrtulník také obdržel lepší avioniku. Podvozek byl pevný, schopný absorbovat velké nárazy.

Ve verzi A109KM vybavené střelami TOW si ji zvolilo jihoafrické letectvo, které ji nakonec do výzbroje zařadilo jako A109LUH (Light Utility Helicopter) a A109LOH (Light Observation Helicopter) lišící se snímací jednotkou FLIR pod přídí. V upravené konfiguraci si tyto vrtulníky zvolilo také Švédsko, Malajsie, Nový Zéland a další země.

A109C

Varianta vycházející z A109A z roku 1989 s modernějším motorem Allison 250-C20R/1 s výkonem 335 kW a transmisí schopnou přenést výkon až 582 KW a celokompozitovými listy obou rotorů. Vrtulník má širší kabinu, vyšší nosnost a kvůli ní i zpevněný podvozek.

A109CM

Je označení vojenské varianty vycházející z typu A109C. Tato varianta postrádá zatahovací podvozek. A109CM se může používat jako průzkumná, protitanková, MEDEVAC, C2, nebo k ASW úkolům.

Prvním zákazníkem byla belgická armáda, která odebrala 18 vrtulníků v průzkumné verzi a 28 vrtulníků v protitankové. Vrtulníky dostaly označení A109BA První kousky byly dodány v roce 1992. Vrtulníky jsou vybaveny avionikou od společnosti Collins, Alcatel a Bell. Průzkumná varianta má nad kabinou namontovaný stabilizovaný průzkumný systém Saab Helios. Protitanková varianta používá zaměřovací systém od společnosti Saab HeliTOW 2, který slouží pro navádění střel TOW-2A umístěných na pylonech.

A109C MAX

Opět MEDEVAC varianta pro americký trh s širší kabinou. Tato varianta byla prodejně úspěšnější než základní.

A109D

Společnost Agusta chtěla spojit vývojové řady vrtulníků A109A a A109K v jednu řadu. Nová varianta měla mít označení A109D, měla být vybavena novými motory Allison 250-C22R9 a digitálním řízením motoru FADEC. Nakonec byl postaven jeden prototyp, ze kterého později vznikla verze AW109E.

A109K2

Speciální civilní varianta určená pro záchranné práce ve vysokých nadmořských výškách z 1993. Byla speciálně vyvíjena v součinosti se švýcarskou záchranou horskou službou - společností REGA. Později je od REGY koupila slovenská společnost ATE provozující záchrannou činnost v Tatrách.

Vrtulník byl téměř od základů změněn, velké úpravy byly provedeny na draku - vrtulník byl díky tomu prostornější a pevnější. Byl osazen francouzskými motory Turboméca Arriel 1K o vzletovém výkonu po 494 kW s digitálním řízením FADEC.

AW109E Power (A109U)

Civilní varianta vycházející z typu A109K2 z roku 1996. Vrtulník je osazen motory Pratt & Whitney PW206C s výkonem 466 kW a nosným rotorem využívajících dílů z vrtulníku Agusta A129 Mangusta. Podvozek je zatahovací, na rozdíl od starších verzí je zadní umístěn do venkovních gondol, nikoliv do trupu.

Avionický systém je od společnosti Rockwell Collins Pro Line II nebo od společnosti Bendix/King Silver Crown. Mezi další volitelné zařízení patří radar na počasí, vyzvedávací hák, vyhledávací světlo.

CA-109

CA-109 je označení licenčně vyráběné varianty AW109E Power. Vrtulník se od roku 2006 staví u společnosti Chenghe.

AW109M

Jedná se o poslední vojenskou variantu vycházející z AW109E. Vrtulník je vybaven balistickou ochranou posádky i hlavních prvků vrtulníu a samosvornými nádržemi. Mezi výzbroj patří kulomenty umístěné na lafetách v bočních dveřích o ráži 7,62 mm nebo 12,7 mm, kombinace raket HMP250 a HMP400 ráže 70 mm , nebo bloky neřízených raket stejné ráže. Pod přídí je umístěna jednotka FLIR.

MH-68A Stingray

Varianta pro americkou pobřežní stráž USCG vzniklé přestavbou z varianty AW109E. Jedná se o první typ helikoptéry od Agusty, která byla ve službě v armádních složkách USA. Do služby vrtulníky vstoupily v roce 2000 v počtu 8 kusů, v roce 2012 byly nahrazeny vrtulníky MH-65C Dolphin.

MH-68A sloužil k ochraně pobřeží, ke stíhání pašeráků drog atd. Byl schopen pracovat za každého počasí. Měl moderní avionikou obsahující systém FLIR, kokpit kompatibilní s brýlemi pro noční vidění, radiostanici pracující v pásmech VHF a UHF, GPS systémem. Byl také vybaven kulometem M240G a odstřelovací puškou M16 s laserovým zaměřovačem.

AW109S Grand

Prodloužená civilní varianta o 21 cm z roku 2005. Vrtulník je osazen silnějšími motory Pratt & Whitney PW207C s výkonem 610 kW. Má také modernější avioniku. Hlavním rozpoznávacím prvkem jsou větší zadní okna.

AW109SP Grand New

Nová varianta z roku 2010 s modernější avionikou. Vrtulník je vybaven systémem pro noční vidění, systém zabraňující kolizi se zemí HTAWS a autopilotem.


Technické specifikace AW109SP s porovnáním s konkurencí.


AW109 Trekker

Jedná se o první variantu vrtulníku A109 s ližinami místo kolového podvozku. Díky této úpravě uveze Trekker až 1500 kg nákladu. Vrtulník je osazen novým motorem Pratt & Whitney PW207C s výkonem 608 kW. Avionika je velmi podobná s typem Grand New. Poprvé byl představen v roce 2014.