Suchoj Su-27 je sovětský, resp. ruský dvoumotorový nadzvukový těžký stíhací letoun čtvrté generace, navržený pro vybojování vzdušné převahy za všech povětrnostních podmínek. Byl vyvinut jako odpověď na americké letouny F-15 Eagle a F-14 Tomcat. Vyznačuje se mimořádnou obratností, velkým doletem a schopností nést širokou škálu výzbroje, což z něj činí jeden z nejúspěšnějších stíhacích letounů studené války i současnosti.

Historie a vývoj

Vývoj Su-27 byl zahájen v roce 1969 v rámci ambiciózního sovětského programu PFI (Perspektivnyji Frontovoj Istrebitěl), který vznikl jako přímá odpověď na americké projekty F-X (budoucí F-15 Eagle) a VFX (F-14 Tomcat). Sovětské letectvo požadovalo těžký stíhač pro vybojování vzdušné převahy, který by západní stroje překonal v manévrovatelnosti, doletu i zbraňové kapacitě.

První prototyp, označený T-10-1, vzlétl 20. května 1977. Tento stroj se však od finální podoby letounu zásadně lišil: disponoval křídly s prohnutou náběžnou hranou, svislými ocasními plochami umístěnými přímo nad osou motorů a brzdicími štíty integrovanými do podvozkových šachet.

Zkušební lety a počítačové simulace však odhalily šokující skutečnost – původní design T-10 nesplňoval stanovené požadavky a v reálném střetu by za americkým F-15 výrazně zaostával v obratnosti i doletu. Tehdejší hlavní konstruktér Michail Simonov proto v roce 1979 učinil v sovětském systému naprosto bezprecedentní a politicky riskantní rozhodnutí: zastavil již běžící přípravu sériové výroby a nechal letoun prakticky od základu přepracovat. Nová, radikálně změněná varianta T-10S (S jako Serijnyj) dostala křídlo s rovnou náběžnou hranou a automatickými sloty, svislé ocasní plochy se přesunuly na postranní nosníky vně motorů a rozměrný brzdicí štít se přemístil na hřbet trupu. Právě tento „druhý pokus“ se stal základem pro sériový Su-27 a zajistil mu aerodynamickou převahu, kterou prototyp T-10 nikdy nemohl nabídnout.

Su-27 byl do služby zařazen jako náhrada za starší přepadové stíhače Su-15 a MiG-23/25. V současnosti je v ruském letectvu nahrazován modernizovanými verzemi Su-30SM a Su-35S, případně stealth letounem Su-57, a to z důvodu potřeby víceúčelovosti a moderní digitální avioniky.

Technický popis konstrukce

Su-27 je konstruován jako celokovový (s vysokým podílem titanu) dvoumotorový středoplošník. Charakteristickým rysem je nosný trup s výraznými vírovými přechody (LERX). Motorizace se skládá ze dvou dvouproudových motorů Saturn-Ljulka AL-31F s přídavným spalováním. Podvozek je tříbodový příďového typu, hlavní nohy se zatahují do kořenů křídel. Letoun využívá elektroimpulzivní systém řízení (fly-by-wire), který kompenzuje jeho přirozenou aerodynamickou nestabilitu.

Základní Su-27 disponoval 10 závěsníky a jeho arzenál se spoléhal na kombinaci raket středního dosahu (R-27) a krátkého dosahu (R-73).

Elektro-optický systém OLS-27

Zatímco západní letouny té doby spoléhaly primárně na radar, Su-27 disponuje unikátním systémem OLS-27 umístěným na přídi před kokpitem. Tento systém kombinuje infračervené čidlo (IRST) a laserový dálkoměr. Umožňuje pilotovi vyhledat a zaměřit nepřátelský letoun pasivně (bez zapnutí radaru), což ztěžuje detekci letounu Su-27 nepřátelskými systémy varování.

Varianty a verze

Su-27S

Su-27S (S jako Serijnyj) je základní produkční variantou určenou pro Frontové letectvo sovětských VVS. Letoun byl vybaven k plnění širšího spektra úkolů, včetně omezené podpory pozemních vojsk.

Specifikem verze S je přítomnost zbraňových sběrnic a ovládacích prvků v kokpitu umožňujících nesení a odhoz neřízené protizemní výzbroje (klasické bomby (řady FAB) a neřízené rakety (např. S-8, S-13 nebo těžké S-25). Srdcem zbraňového systému je radiolokátor N001 Mech s impulzním dopplerovským režimem, který umožňuje detekci cílů proti pozadí země (look-down/shoot-down).

Obranný komplex zahrnuje varovný přijímač SPO-15LM Beryoza a aktivní rušič SPS-171 Sorbcija (v podvěsu).

Zaměřování raket krátkého dosahu R-73 je usnadněno přilbovým zaměřovačem Šchel-3UM, který dovoluje pilotovi zaměřit cíl pouhým pohledem.

Základní varianta

Su-27S
Uživatelé:
  • Sovětský svaz - Vojenské vzdušné síly SSSR (1984 – 1991)
  • Ruská federace - Vojenské vzdušné síly Ruské federace (1992 – 2015)
  • Ukrajina - Vzdušné síly Ozbrojených sil Ukrajiny (1992 – 2015)
  • Kazachstán - Kazašské letectvo (1992 – 2020)
  • Uzbekistán - Vojenské letectvo a protivzdušná obrana Uzbekistánu (1992 – 2020)

V roce 1991 se Sovětský svaz rozpadl. Letouny tak zůstaly na území vzniklých států.

Ukrajina zdědila velké množství letounů. Až v roce 2015 je modernizovala na standard Su-27S1M.

Kazachstán své letouny dlouho udržoval a později nechal společně s verzí Su-27P modernizovat v Bělorusku na verzi Su-27M2.

Technické parametry
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 21.9
Rozpětí maximální (m) 14.7
Výška (m) 5.92
Plocha křídel (m²) 62
Hmotnost prázdná (kg) 16300
Hmotnost vzletová maximální (kg) 30000
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 3530
Dostup (m) 18500
Rychlost maximální (km/h) 2500
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Saturn AL-31F
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 74.5
Tah s přídavným spalováním (kN) 122.58

Modernizace

Su-27SM
Uživatelé:
  • Ruská federace - Vojenské vzdušné síly Ruské federace (2003 – 2015)
  • Ruská federace - Vzdušně-kosmické síly Ruské federace (2015 – současnost)

Jednalo se o přestavbu stávajících draků Su-27S které ještě měli dostatek letových hodin.

Modernizované prvky:

  • Radar N001V dostal schopnost útočit na pozemní cíle pomocí přesně naváděné munice (pumy KAB-500/1500, střely Ch-29/31). Tím se stal letoun víceúčelovým.
  • Integrace raket R-77 (AA-12 Adder) s aktivním radarovým naváděním.
  • V kokpitu byly nainstalovány dva velké barevné LCD displejů MFI-10, které nahradily analogové přístroje.
  • Instalace navigace GPS/Glonass.
Su-27SM3
Uživatelé:
  • Ruská federace - Vojenské vzdušné síly Ruské federace (2011 – 2015)
  • Ruská federace - Vzdušně-kosmické síly Ruské federace (2016 – současnost)

Prvních 12 ks bylo postaveno nových, z původně postavených Su-27SK pro Čínu, zbytek letounů vznikl přestavbou ze starších Su-27SM.

Modernizace:

  • Instalace motorů AL-31F-M1 s vyšším tahem a delšími servisními intervaly. Byl také zesílen drak letounu.
  • Instalace pokročilejšího radar N001VP s lepším rozlišením a odolností proti rušení a systému rušení (kontejnery Chibiny).
Technické parametry
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 21.9
Rozpětí maximální (m) 14.7
Výška (m) 5.92
Plocha křídel (m²) 62
Hmotnost prázdná (kg) 16500
Hmotnost vzletová maximální (kg) 33000
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 3600
Dostup (m) 18000
Rychlost maximální (km/h) 2500
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Saturn AL-31F-M1
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 81
Tah s přídavným spalováním (kN) 132.4

Exportní varianty

Su-27SK
Uživatelé:
  • Čína - Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (1992 – 2023)
  • Vietnam - Letectvo Vietnamské lidové osvobozenecké armády (1995 – současnost)
  • Etiopie - Etiopské letectvo (1998 – současnost)
  • Angola - Národní letecké síly Angoly (1999 – současnost)
  • Eritrea - Eritrejské letectvo (2003 – současnost)
  • Indonésie - Letectvo národních ozbrojených sil Indonésie (2003 – 2017)

Su-27SK je exportní modifikace letounu Su-27S. Hlavním rozdílem oproti sovětskému standardu je zesílený podvozek a drak letadla, což umožnilo zvýšit maximální vzletovou hmotnost.

Letoun je vybaven exportní verzí radaru N001E, s mírně upravenými algoritmy.

Vietnam vyžadoval úpravy pro provoz v extrémní vlhkosti a slaném přímořském prostředí. To zahrnovalo speciální antikorozní nátěry a úpravy těsnění.

Etiopie nakoupila s přebytků ruského letectva Su-27S, které byly před dodáním upraveny na tento standard.

Angola nakoupila starší letouny Su-27S. Letouny byly upraveny na exportní variantu Su-27SK.

Indonésie v roce 2017 nechala Su-27SK modernizovat na modernější variantu Su-27SKM.

Su-27SKM
Uživatelé:
  • Indonésie - Letectvo národních ozbrojených sil Indonésie (2010 – současnost)

Exportní varianta vycházející s modernizované ruské varianty Su-27SM.

Modernizace:

  • Dva LCD displeje MFD v kokpitu.
  • Vylepšený radar se schopností útočit na pozemní cíle.
  • Podpora raket R-77, Ch-29, Ch-31, bomb KAB-500.
  • Nástavec pro tankování za letu.

Licenční výroba

J-11
Uživatelé:
  • Čína - Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (1998 – 2005)

V roce 1996 podepsala s Ruskem obří kontrakt na licenční výrobu 200 kusů pod označením J-11 (v Rusku známé jako Su-27L).

V roce 2004 po vyrobení cca 105 kusů, Čína kontrakt zrušila, letouny už ji technologicky nevyhovovaly.

J-11A
Uživatelé:
  • Čína - Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (2002 – 2015)

J-11A je označení modernizace. Šlo o vylepšení již vyrobených nebo rozpracovaných J-11, podobná ruské modernizaci Su-27SM.

Modernizace:

  • Upravený radar N001VE a střelecký počítač, který umožňoval používání střel R-77.
  • Instalace jednoho displeje MFD.
  • Instalace vylepšených ruských kontejnerů pro vlastní ochranu - L203, L204.

Nelicenční výroba

J-11B
Uživatelé:
  • Čína - Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (2007 – současnost)

J-11B je první „čistě čínskou“ variantou rodiny Flanker. Zatímco předchozí modely J-11 a J-11A byly v podstatě kopiemi ruského Su-27SK, verze B představuje hlubokou rekonstrukci draku s využitím čínských technologií. Drak letounu obsahuje mnohem vyšší podíl kompozitních materiálů, což snížilo hmotnost stroje a prodloužilo jeho životnost. Nejdůležitější změnou je však nahrazení ruských motorů AL-31F čínskými pohonnými jednotkami WS-10 Taihang. Tímto krokem Čína demonstrovala schopnost vyrábět těžké stíhače nezávisle na dodávkách z Ruské federace.

J-11B disponuje zcela novou čínskou avionikou. Původní ruský radar N001 byl nahrazen čínským pulzním dopplerovským radarem Type 1474. Kokpit je plně digitální (Glass Cockpit) se čtyřmi barevnými multifunkčními displeji (MFD) a moderním čínským průhledovým displejem (HUD). Letoun je vybaven datalinkem umožňujícím spolupráci s letouny včasné výstrahy (AWACS) a pokročilým systémem elektronického boje (EW). Zbraňový systém je plně kompatibilní s čínskými raketami vzduch-vzduch PL-12 (střední dosah) a PL-10 (krátký dosah).

Technické parametry
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 21.9
Rozpětí maximální (m) 14.7
Výška (m) 5.92
Plocha křídel (m²) 62
Hmotnost prázdná (kg) 16380
Hmotnost vzletová maximální (kg) 33000
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 3530
Dostup (m) 19000
Rychlost maximální (km/h) 2500
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Shenyang WS-10A Taihang
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 89.17
Tah s přídavným spalováním (kN) 135
J-11BG
Uživatelé:
  • Čína - Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (2020 – současnost)

Jedná se o označení hloubkové modernizace starších draků J-11B na standard, který se blíží 4.5 generaci (podobně jako ruský Su-27SM3 nebo dokonce Su-35S).

Letoun je vybaven radarem typu AESA.

Hlavní výzbroj tvoří střely PL-10 (krátký dosah) a PL-15 s extrémním dosahem.

J-11BH
Uživatelé:
  • Čína - Námořní letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (2010 – současnost)

Jde o námořní variantu letounu J-11B určenou pro letectvo čínského námořnictva (PLANAF). J-11BH je určeno pro starty a přistání jen na pozemních letištích. Nemá nainstalován přistávací hák.

Letouny jsou navíc opatřeny antikorozní úpravou.

Zahraniční modernizace

Su-27S1M
Uživatelé:
  • Ukrajina - Vzdušné síly Ozbrojených sil Ukrajiny (2015 – současnost)

Ukrajina potřebovala udržet své letectvo bojeschopné i po rozpadu SSSR. Zároveň ztratila přístup k ruským modernizačním balíčkům.

Na modernizaci začala pracovat společnost MiGremont v roce 2012. Celý proces urychlila anexe Krymu v roce 2014. Do výzbroje se letouny dostávaly od roku 2015.

Modernizace obsahovala:

  • Modernizovaný radar N001V1 se zvýšenou odolností proti rušení a delším dosahem.
  • Navigační modul SN-3307 (kompatibilní s GPS, GLONASS i civilními systémy VOR/ILS).
  • Komunikační systémy kompatibilní s NATO.
  • Digitální kamufláž.

Po roce 2022 (válka s Ruskem) byla do letounů integrována proti radiolokační střela AGM-88 HARM. Ukrajinští inženýři (ve spolupráci se západními experty) vyvinuli speciální ocelový adaptér, který se přišroubuje k původnímu sovětskému závěsníku (pravděpodobně AKU-470 nebo APU-470, které se na Su-27 běžně používají pro střely R-27). Na tento adaptér je pak připevněn americký LAU-118. Ovládání střely je realizováno propojením s komerčním tabletem, který je umístěn v kokpitu.

Su-27P

Su-27P (P jako Perechvatčik – přepadový stíhač) byla specializovaná varianta určená výhradně pro sovětská Vojska protivzdušné obrany (PVO). Na rozdíl od „frontové“ verze S byla tato varianta zbavena veškerého vybavení pro útoky na pozemní cíle. Z letounu byla odstraněna kabeláž pro odpalování neřízených raket a shoz bomb, stejně jako příslušné ovládací panely v kokpitu. Tato redukce umožnila mírné snížení hmotnosti a zjednodušení údržby. Hlavním úkolem stroje bylo hlídkování v rozlehlých oblastech SSSR a ničení narušitelů (bombardéry, průzkumné letouny) v jakékoli výšce a za každého počasí.

Klíčovým prvkem avioniky Su-27P byl datalinkový systém Lazur-M, který umožňoval automatizované navádění letounu z pozemních základen PVO až k cíli, aniž by pilot musel zapínat vlastní radar (tzv. tiché přepadení). Radar N001 Mech byl optimalizován pro detekci vzdušných cílů s vysokou odolností proti rušení.

Významnou roli hrál také elektro-optický systém OLS-27, umístěný před kabinou, který kombinoval infračervený senzor a laserový dálkoměr pro pasivní sledování cílů. Díky tomuto systému mohl Su-27P útočit na nepřátelské letouny pomocí raket R-27ET nebo R-73, aniž by varoval jejich systémy výstrahy.

Základní varianta

Su-27P
Uživatelé:
  • Sovětský svaz - Vojska protivzdušné obrany SSSR (1984 – 1991)
  • Bělorusko - Vojenské vzdušné síly a vojska protivzdušné obrany Běloruska (1992 – 2012)
  • Ruská federace - Vojenské vzdušné síly Ruské federace (1992 – 2015)
  • Uzbekistán - Vojenské letectvo a protivzdušná obrana Uzbekistánu (1992 – 2015)
  • Kazachstán - Kazašské letectvo (1992 – 2010)
  • Ruská federace - Vojska protivzdušné obrany Ruské federace (1992 – 1998)
  • Ukrajina - Vzdušné síly Ozbrojených sil Ukrajiny (1992 – 2015)
  • Etiopie - Etiopské letectvo (1998 – současnost)
  • Angola - Národní letecké síly Angoly (1999 – 2025)

V roce 1991 se Sovětský svaz rozpadl. Letouny tak zůstaly na území vzniklých států.

Ukrajina zdědila velké množství letounů. V roce 2015 je modernizovala na variantu Su-27P1M.

Bělorusko zdědilo také velké množství letounů. Ty v roce 2012 vyřadilo z provozu, důvodem byla velká ekonomická náročnost provozu. Část letounů bylo prodáno do Angoly.

Angola nakoupila v roce 1999 několik kusů Su-27P od Běloruska. V Angole byly upraveny, aby mohly být použity i na bombardování.

Kazachstán zdědil relativně velké množství Su-27P, část z nich nechal v roce 2010 modernizovat v Bělorusku na variantu Su-27M2.

Technické parametry
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 21.9
Rozpětí maximální (m) 14.7
Výška (m) 5.92
Plocha křídel (m²) 62
Hmotnost prázdná (kg) 16300
Hmotnost vzletová maximální (kg) 28000
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 3680
Dostup (m) 18500
Rychlost maximální (km/h) 2500
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Saturn AL-31F
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 74.5
Tah s přídavným spalováním (kN) 122.58

Zahraniční modernizace

Su-27M2
Uživatelé:
  • Kazachstán - Kazašské letectvo (2010 – současnost)

Kazachstán se rozhodl v 2007 pro hloubkovou modernizaci svých Su-27P v běloruském závodě 558. ARZ v Baranoviči.

Modernizace:

  • Úprava radaru N001 pro mapování terénu a detekci námořních cílů.
  • Schopnost nést přesnou munici (rakety Ch-25ML, Ch-29, naváděné pumy KAB-500).
  • Integrace výkonného běloruského rušícího kontejneru Talisman (často viditelný na koncích křídel).
  • Instalace satelitní navigace (GPS/GLONASS) a nových displejů v kokpitu.
  • Podpora pro zaměřovací kontejner Litening z Izraele.
Su-27P1M
Uživatelé:
  • Ukrajina - Vzdušné síly Ozbrojených sil Ukrajiny (2015 – současnost)

Ukrajina potřebovala udržet své letectvo bojeschopné i po rozpadu SSSR. Zároveň ztratila přístup k ruským modernizačním balíčkům.

Na modernizaci začala pracovat společnost MiGremont v roce 2012. Celý proces urychlila anexe Krymu v roce 2014. Do výzbroje se letouny dostávaly od roku 2015.

Modernizace obsahovala:

  • Modernizovaný radar N001V1 se zvýšenou odolností proti rušení a delším dosahem.
  • Navigační modul SN-3307 (kompatibilní s GPS, GLONASS i civilními systémy VOR/ILS).
  • Komunikační systémy kompatibilní s NATO.
  • Digitální kamufláž.

Po roce 2022 (válka s Ruskem) byla do letounů integrována proti radiolokační střela AGM-88 HARM. Ukrajinští inženýři (ve spolupráci se západními experty) vyvinuli speciální ocelový adaptér, který se přišroubuje k původnímu sovětskému závěsníku (pravděpodobně AKU-470 nebo APU-470, které se na Su-27 běžně používají pro střely R-27). Na tento adaptér je pak připevněn americký LAU-118. Ovládání střely je realizováno propojením s komerčním tabletem, který je umístěn v kokpitu.

Su-27UB

Su-27UB je dvoumístný letoun s tandemovým uspořádáním sedadel, vyvinutý pro výcvik pilotů na typ Su-27 při zachování plných bojových schopností. Na rozdíl od mnoha jiných cvičných verzí stíhacích letounů není Su-27UB nijak dehonestován v oblasti výzbroje nebo avioniky. Pro zachování stability při větším profilu kabiny byly svislé ocasní plochy letounu zvýšeny o 42 cm. Zadní sedadlo instruktora je umístěno o něco výše než přední, což zajišťuje dobrý výhled vpřed. Letoun je vybaven zdvojeným řízením a systémy simulace závad pro potřeby výcviku.

Zbraňový a navigační systém je prakticky identický s jednomístnou verzí Su-27S. Zahrnuje radar N001 Mech a elektro-optický zaměřovací systém OLS-27. Letoun je schopen používat kompletní paletu raket vzduch-vzduch (R-27, R-73) a neřízenou protizemní výzbroj. Instruktor na zadním sedadle má možnost sledovat veškeré údaje na přístrojích a v případě potřeby převzít řízení nebo zablokovat určité akce žáka. Specifickým prvkem je periskop pro instruktora, který se vysouvá při vzletu a přistání pro lepší výhled přes přední kabinu.

Su-27UB posloužil jako přímý konstrukční základ pro celou rodinu letounů Su-30. Původní prototypy Su-30 (označené jako Su-27PU) byly v podstatě upravené Su-27UB s přidaným systémem pro tankování za letu a pokročilou avionikou pro velení skupině stíhačů.

Základní varianta

Su-27UB
Uživatelé:
  • Sovětský svaz - Vojenské vzdušné síly SSSR (1986 – 1991)
  • Sovětský svaz - Vojska protivzdušné obrany SSSR (1986 – 1991)
  • Ruská federace - Vojenské vzdušné síly Ruské federace (1992 – 2015)
  • Ruská federace - Vojska protivzdušné obrany Ruské federace (1992 – 1998)
  • Ukrajina - Vzdušné síly Ozbrojených sil Ukrajiny (1992 – 2015)
  • Bělorusko - Vojenské vzdušné síly a vojska protivzdušné obrany Běloruska (1992 – 2012)
  • Kazachstán - Kazašské letectvo (1992 – 2010)
  • Uzbekistán - Vojenské letectvo a protivzdušná obrana Uzbekistánu (1992 – 2020)
  • Angola - Národní letecké síly Angoly (1998 – současnost)
  • Indonésie - Letectvo národních ozbrojených sil Indonésie (2003 – současnost)
  • Ruská federace - Vzdušně-kosmické síly Ruské federace (2016 – současnost)

Angola nakoupila starší Su-27UB z Běloruska.

Technické parametry
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 21.9
Rozpětí maximální (m) 14.7
Výška (m) 6.36
Plocha křídel (m²) 62
Hmotnost prázdná (kg) 17500
Hmotnost vzletová maximální (kg) 30500
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 3000
Dostup (m) 17500
Rychlost maximální (km/h) 2125
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Saturn AL-31F
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 74.5
Tah s přídavným spalováním (kN) 122.58

Modernizace

Su-27UBM
Uživatelé:
  • Ruská federace - Vojenské vzdušné síly Ruské federace (2003 – 2015)
  • Ruská federace - Vzdušně-kosmické síly Ruské federace (2016 – současnost)

Modernizační program, který měl sjednotit avioniku dvoumístné varianty s modernizací Su-27SM. Bylo upraveno relativně málo letounů, přednost dostávala modernější varianta Su-30SM

Modernizace:

  • Radar N001VP, který umožnil základní mapování terénu a detekci námořních cílů.
  • Schopnost používat střely R-77.
  • Instalace multifunkčních displejů (MFD) pro pilota i instruktora.

Exportní varianty

Su-27UBK
Uživatelé:
  • Čína - Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (1992 – 2023)
  • Vietnam - Letectvo Vietnamské lidové osvobozenecké armády (1995 – současnost)
  • Etiopie - Etiopské letectvo (1998 – současnost)
  • Angola - Národní letecké síly Angoly (1999 – 2025)
  • Eritrea - Eritrejské letectvo (2003 – současnost)

Su-27UBK je exportní modifikace letounu Su-27UB. Zatímco v SSSR se na tyto stroje pohlíželo primárně jako na nástroj k výcviku pilotů pro jednomístné stíhače, v mnoha exportních zemích se staly nepostradatelnými „bojovými spárkami“, které díky druhému členu posádky zvládaly náročné operace lépe než jednomístné verze.

Letoun je vybaven exportní verzí radaru N001E, s mírně upravenými algoritmy.

Vietnam vyžadoval úpravy pro provoz v extrémní vlhkosti a slaném přímořském prostředí. To zahrnovalo speciální antikorozní nátěry a úpravy těsnění.

Angola nakoupila nové stroje Su-27UBK, letouny měli stejně jako Vietnamské antikorozní ochranu.

Nelicenční výroba

J-11BS
Uživatelé:
  • Čína - Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (2009 – současnost)

Jedná se o dvoumístnou variantu, která vznikla reverzním inženýrství s varianty Su-27UB získané z Ukrajiny a motorů a technologií varianty J-11B.

Letoun je osazen čínskými motory WS-10 Taihang.

J-11BSG
Uživatelé:
  • Čína - Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (2020 – současnost)

Jedná se o označení hloubkové modernizace starších draků J-11BS na standard, který se blíží 4.5 generaci (podobně jako ruský Su-27SM3 nebo dokonce Su-35S).

Letoun je vybaven radarem typu AESA.

Hlavní výzbroj tvoří střely PL-10 (krátký dosah) a PL-15 s extrémním dosahem.

J-11BSH
Uživatelé:
  • Čína - Námořní letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (2010 – současnost)

Jde o námořní variantu letounu J-11BS určenou pro letectvo čínského námořnictva (PLANAF). J-11BSH je určeno pro starty a přistání jen na pozemních letištích. Nemá nainstalován přistávací hák.

Letouny jsou navíc opatřeny antikorozní úpravou.

Zahraniční modernizace

Su-27UB1M
Uživatelé:
  • Ukrajina - Vzdušné síly Ozbrojených sil Ukrajiny (2015 – současnost)

Ukrajina provedla modernizaci společně s jednomístnou variantou Su-27S1M. Modernizace obsahovala:

  • Modernizovaný radar N001V1 se zvýšenou odolností proti rušení a delším dosahem.
  • Navigační modul SN-3307 (kompatibilní s GPS, GLONASS i civilními systémy VOR/ILS).
  • Komunikační systémy kompatibilní s NATO.
  • Digitální kamufláž.

Po roce 2022 (válka s Ruskem) byla do letounů integrována proti radiolokační střela AGM-88 HARM. Ukrajinští inženýři (ve spolupráci se západními experty) vyvinuli speciální ocelový adaptér, který se přišroubuje k původnímu sovětskému závěsníku (pravděpodobně AKU-470 nebo APU-470, které se na Su-27 běžně používají pro střely R-27). Na tento adaptér je pak připevněn americký LAU-118. Ovládání střely je realizováno propojením s komerčním tabletem, který je umístěn v kokpitu.

Su-27UBM1
Uživatelé:
  • Bělorusko - Vojenské vzdušné síly a vojska protivzdušné obrany Běloruska (2005 – 2012)

Modernizace proběhla v závodě v Baranoviči (558. ARZ). Z cvičného letounu udělala téměř plnohodnotný víceúčelový stroj.

Modernizace:

  • Integrace kompletního systému pro vedení elektronického boje (kontejner Talisman).
  • možnost používání řízené a neřízené protizemní výzbroje.

Bělorusko využívalo své stroje do roku 2012. Pak byly upraveny a prodány do Kazachstánu

Su-27UBM2
Uživatelé:
  • Kazachstán - Kazašské letectvo (2009 – současnost)

Modernizace proběhla v závodě v Baranoviči (558. ARZ). Z cvičného letounu udělala téměř plnohodnotný víceúčelový stroj.

Modernizace:

  • Integrace kompletního systému pro vedení elektronického boje (kontejner Talisman).
  • možnost používání řízené a neřízené protizemní výzbroje.
  • integrace izraelského navigačního kontejneru Litening.

Su-30

Suchoj Su-30 vznikl evolucí dvoumístného cvičného letounu Su-27UB, ovšem na rozdíl od něj byl primárně koncipován jako dálkový přepadový stíhač pro potřeby sovětské PVO. Klíčovým impulsem pro jeho vznik byly zkušenosti z provozu jednomístné verze Su-27P u jednotek PVO, které ukázaly, že pro extrémně dlouhé mise je jediný pilot neúměrně vytížen kombinací pilotáže, navigace a obsluhy komplexních systémů. To vedlo k vývoji prototypu Su-27PU, což byl v podstatě Su-27P s druhým členem posádky, jehož úkolem bylo navádění dalších strojů ve skupině a obsluha radaru. Tento letoun byl v roce 1992 oficiálně přejmenován na Su-30.

Zásadním rozdílem oproti Su-27UB je instalace výsuvného nástavce pro tankování za letu na levé straně přídě a specifické vybavení kokpitu zadního člena posádky. Ten zde již neplní roli instruktora, ale operátora zbraňových systémů a taktického velitele skupiny, který funguje jako takzvaný mini-AWACS. Aby letoun zvládl vyšší vzletovou hmotnost při dlouhých hlídkách, byla konstrukce draku i podvozku cíleně zesílena.

Letoun je vybaven upraveným radarem N001 Mech, který umožňuje současné sledování deseti cílů a navádění střel na dva z nich. Specifickým prvkem je digitální datové spojení APD-518, které umožňuje letounu Su-30 sdílet informace o cílech se skupinou jednomístných stíhačů Su-27, čímž se zvyšuje efektivita přepadu bez nutnosti použití pozemních řídicích stanic. Součástí výbavy je také navigační systém dálkového dosahu pro operace v odlehlých oblastech a vylepšený systém pasivní ochrany. Vzhledem k malému počtu vyrobených kusů základní verze, čítající zhruba pět až osm sériových strojů pro ruské letectvo, sloužily tyto stroje především jako technologické demonstrátory pro budoucí exportní úspěchy a další vývoj víceúčelových modifikací.

Základní varianta

Su-30 (Su-27PU)
Uživatelé:
  • Ruská federace - Vojska protivzdušné obrany Ruské federace (1992 – 1998)
  • Ruská federace - Vojenské vzdušné síly Ruské federace (1999 – 2010)
Technické parametry
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 21.94
Rozpětí maximální (m) 14.7
Výška (m) 6.36
Plocha křídel (m²) 62
Hmotnost prázdná (kg) 17700
Hmotnost vzletová maximální (kg) 33000
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 3000
Dostup (m) 17500
Rychlost maximální (km/h) 2125
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Saturn AL-31F
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 74.5
Tah s přídavným spalováním (kN) 122.58

Modernizace

Su-30SM
Uživatelé:
  • Ruská federace - Vojenské vzdušné síly Ruské federace (2012 – 2015)
  • Ruská federace - Letectvo Vojenského námořnictva Ozbrojených sil Ruské federace (2014 – současnost)
  • Kazachstán - Kazašské letectvo (2015 – současnost)
  • Ruská federace - Vzdušně-kosmické síly Ruské federace (2016 – současnost)
  • Arménie - Arménské letectvo (2019 – současnost)
  • Bělorusko - Vojenské vzdušné síly a vojska protivzdušné obrany Běloruska (2019 – současnost)
  • Uzbekistán - Vojenské letectvo a protivzdušná obrana Uzbekistánu (2021 – současnost)
  • Myanmar - Vzdušné síly Myanmaru (2022 – současnost)

Letoun vychází z indického standardu MKI. To znamená, že má kachní plochy a motory s vektorováním tahu (AL-31FP). Veškerá avionika, radar a systémy jsou ruské provenience.

Srdcem letounu je radar N011M Bars, což je fázová mřížka (PESA) s dosahem až 140 km pro vzdušné cíle. Letoun využívá vylepšený optoelektronický systém OLS-30 a je integrován se zaměřovacím systémem v přilbě pilota (HMD). Pro elektronický boj je vybaven systémem L-175V Khibiny, který dokáže rušit radary protivníka i naváděcí hlavice střel.

Myanmar

Letouny z Myanmaru jsou označované Su-30SME. Je to verze technicky téměř identická s SM, ale má upravenou avioniku pro export do zemí mimo postsovětský prostor. Myanmar je zatím jediným potvrzeným uživatelem této konkrétní podverze.

Su-30SM2
Uživatelé:
  • Ruská federace - Letectvo Vojenského námořnictva Ozbrojených sil Ruské federace (2022 – současnost)
  • Ruská federace - Vzdušně-kosmické síly Ruské federace (2022 – současnost)

Jedná se o další modernizaci, vznikají jak nové letouny, tak se upravují stávající. První letouny byly předány námořnímu letectvu v roce 2022. Základním přínosem do budoucna bude unifikace s řadou Su-35.

Letoun je vybaven silnějším motorem AL-41F1S. Kokpit je vybaven dvěma 15 palcovými displeji a jedním menším záložním, ovládání letounu je dle standardu HOTAS. Díky integraci výkonnějšího radaru N035 Irbis-E a sjednocení výzbroje se Su-35S má tento letoun k dispozici 12 závěsníků, na kterých unese až 8 000 kg munice. Radar umožnil integraci střel s dlouhým dosahem R-37M, CH-31.

Technické parametry
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 21.94
Rozpětí maximální (m) 14.7
Výška (m) 6.36
Plocha křídel (m²) 62
Hmotnost prázdná (kg) 18900
Hmotnost vzletová maximální (kg) 34500
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 3000
Dostup (m) 17500
Rychlost maximální (km/h) 2125
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Saturn AL-41F1S
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 86.3
Tah s přídavným spalováním (kN) 142.2

Exportní varianty

Su-30K
Uživatelé:
  • Indie - Indické vojenské letectvo (1997 – 2006)
  • Angola - Národní letecké síly Angoly (2017 – současnost)

Su-30K byla „přechodová“ verze z roku 1997 než budou dokončeny práce na pokročilejším standardu Su-30MKI. V Indii sloužila k výcviku.

Byla vybavena exportním radarem N0001P se sníženým výkonem oproti ruským verzím, ale později byly tyto stroje v rámci modernizace v Indii dovybaveny francouzskými a izraelskými systémy. Drakem odpovídala základnímu Su-30.

Tyto stroje byly po dodání plnohodnotných verzí MKI v roce 2006 vráceny Rusku.

Stroje byly umístěné v Beranoviči v Bělorusku. Část z nich byla modernizována a prodána v roce 2017 do Angoly.

Modernizace:

Letoun byl vybaven novým barevným MFD v kokpitu. Byl také integrován nový systém elektronického boje Satellit (běloruské výroby), sloužící k rušení nepřátelských naváděných střel. Byla také rozšířena škála nesené výzbroje o střely vzduch-vzduch R-77 a o přesně naváděnou munici.

Su-30MK
Uživatelé:
  • Indonésie - Letectvo národních ozbrojených sil Indonésie (2003 – současnost)
  • Vietnam - Letectvo Vietnamské lidové osvobozenecké armády (2004 – současnost)

Původně se jednalo o exportní demonstrátory, které byly prezentované v zahraničí, ze kterých se vyvinuly pozdější varianty Su-30MKK.

Drak vycházel z varianty Su-30MKK s větší SOP, na rozdíl od Su-30K měla schopnost používat přesnou protizemní munici (rakety Ch-29, Ch-59) přímo z výroby.

Vietnam požadoval standardní sériové víceúčelové stroje, ne speciály, které byly vyvíjeny pro konkrétní státy. Rusko Vietnamu tedy nabídlo sériovou variantu založenou na ruských avionických systémech.

Su-30MK2
Uživatelé:
  • Vietnam - Letectvo Vietnamské lidové osvobozenecké armády (2004 – současnost)
  • Čína - Námořní letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (2004 – současnost)
  • Venezuela - Venezuelské letectvo (2006 – současnost)
  • Indonésie - Letectvo národních ozbrojených sil Indonésie (2008 – současnost)
  • Uganda - Ugandské letectvo (2011 – současnost)

Modifikovaná a modernizovaná varianta Su-30MMK určená pro čínské námořnictvo z roku 2004. Varianta byla velmi úspěšná a nakonec ji objednalo více zemí.

Letoun měl upravený radar, s označením N001VEP, pro vyhledávání a zaměřování námořních cílů. Integrované střely Ch-31A a Ch-59MK s aktivním naváděním.

Venezuela nakoupila tuto variantu v roce 2006. Letoun se někdy označuje Su-30MK2V. Jediným rozdílem je upravený komunikační systém a specifické zbarvení pro operace nad karibskou oblastí.

Su-30MKA
Uživatelé:
  • Alžírsko - Alžírské letectvo (2007 – současnost)

Jedná se o téměř shodnou variantu co se týče vybavení jako je malajsijská Su-30MKM, rozdíl je jen v použití jiných komunikačních systémů kompatibilních s alžírskými systémy.

Su-30MKK
Uživatelé:
  • Čína - Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (2000 – současnost)

Su-30MKK (Modernizirovannyj Kommerčeskij Kitajskij) je specializovaná víceúčelová varianta vyvinutá na zakázku čínského letectva (PLAAF). Letoun využívá svislé ocasní plochy z typu Su-35 (původní T-10M), které jsou vyšší a mají širší zakončení, v nichž jsou umístěny další palivové nádrže. Vyšší SOP je také poznávacím znamení, že letoun byl vyroben v závodě KnAAPO v Komsomolsku na Amuru. Díky zesílenému draku má letoun nejvyšší maximální vzletovou hmotnost z ranných variant Su-30.

Základem avioniky je radarový komplex RLK-30C, s radarem N001VE. Ten byl upraven pro čínské potřeby, aby mohl používat střely R-77 a zejména přesnou munici vzduch-země. Letoun je vybaven systémem L-150 Pastel (RWR) pro výstrahu před ozářením a optoelektronickým systémem OLS-31. Kokpit je vybaven multifunkčními barevnými LCD displeji (MFI-9 a MFI-10) a digitálním řízením zbraňových systémů, což umožňuje nasazení široké škály čínské i ruské výzbroje.

Technické parametry
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 21.94
Rozpětí maximální (m) 14.7
Výška (m) 6.43
Plocha křídel (m²) 62
Hmotnost prázdná (kg) 18400
Hmotnost vzletová maximální (kg) 34500
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 3000
Dostup (m) 17300
Rychlost maximální (km/h) 2120
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Saturn AL-31F
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 74.5
Tah s přídavným spalováním (kN) 122.58
Su-30MKM
Uživatelé:
  • Malajsie - Malajsijské královské letectvo (2007 – současnost)

Su-30MKM (Modernizirovannyj Kommerčeskij Malajzijskij) vychází konstrukčně z indického modelu MKI. Je vybaven kachními plochami a motory s vektorováním tahu (TVC).

MKM je unikátní svou mezinárodní konfigurací avioniky, která byla sestavena tak, aby neobsahovala žádné izraelské komponenty:

  • Radar N011M Bars (PESA), schopný sledovat 15 cílů a útočit na 4 současně.
  • Průhledový displej (HUD) od společnosti Thales.
  • Navigační systém dopředného infračerveného vidění (NAVFLIR) a zaměřovací kontejner Damocles.
  • Systém vlastní ochrany a varování dodala společnost Saab Avitronics. Zahrnuje senzor varování před přibližujícími se střelami MAW-300 a laserový výstražný přijímač LWS-310.
  • Systém OLS-30 s laserovým dálkoměrem a infračerveným vyhledáváním (IRST).

Licenční výroba

Su-30MKI
Uživatelé:
  • Indie - Indické vojenské letectvo (2002 – současnost)

Su-30MKI (Modernizirovannyj Kommerčeskij Indijskij) je vysoce pokročilý víceúčelový stíhací letoun vyvinutý speciálně pro Indické letectvo. Od základních verzí se vizuálně i technicky liší integrací kachních ploch (přední pomocná křídla) a motorů AL-31FP s vektorováním tahu (vychýlením trysek). Tato kombinace činí z MKI jeden z nejobratnějších letounů na světě, schopný provádět manévry tzv. „super-manévrovatelnosti“. Letoun je výsledkem unikátní mezinárodní spolupráce, kde do ruského draku byla integrována špičková západní a indická avionika.

Letouny se licenčně vyrábějí u indické společnosti HAL.

Avionika:

  • Radar N011M Bars s pasivní fázovanou mřížkou (PESA), který dokáže sledovat až 15 cílů a na 4 z nich současně útočit.
  • Izraelský zaměřovací kontejner Litening.
  • Izraelský systém vlastní ochrany - EL/L-8222.
  • Navigační systém od francouzské společnosti Sagem.
  • MFD displeje od společnosti Thales.

Varianta měla vliv na vývoj dalších variant a Rusko se ní inspirovalo pro modernizaci svých letounů.

Technické parametry
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 21.94
Rozpětí maximální (m) 14.7
Výška (m) 6.36
Plocha křídel (m²) 62
Hmotnost prázdná (kg) 18400
Hmotnost vzletová maximální (kg) 38800
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 3000
Dostup (m) 17300
Rychlost maximální (km/h) 2100
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Saturn AL-31FP
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 74.5
Tah s přídavným spalováním (kN) 122.58

Nelicenční výroba

J-16
Uživatelé:
  • Čína - Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (2013 – současnost)

J-16 je čínský tandemový víceúčelový stíhací letoun 4++ generace, který je často označován za čínský ekvivalent amerického F-15E Strike Eagle. Ačkoliv vizuálně vychází z draku Su-30MKK a J-11BS, jedná se o hloubkově přepracovanou konstrukci. Na rozdíl od ruských vzorů využívá J-16 v hojné míře kompozitní materiály, což snižuje hmotnost draku a zároveň prodlužuje jeho životnost. J-16 je osazen čínskými motory WS-10B Taihang. Letoun byl od počátku navržen jako platforma pro precizní údery na pozemní i námořní cíle při zachování vysoké schopnosti vedení vzdušného boje.

Letoun je vybaven pokročilým AESA radarem s aktivním elektronickým skenováním (pravděpodobně typ Type 1493), který umožňuje detekci cílů na extrémní vzdálenosti a vysokou odolnost proti rušení. Letoun disponuje integrovaným elektro-optickým systémem IRST nové generace a systémem výstrahy před blížícími se raketami (MAWS) s pokrytím 360 stupňů. Kokpit je plně digitální („glass cockpit“) s velkoformátovými displeji a přilbovým zaměřovačem kompatibilním s nejmodernějšími čínskými střelami PL-10 a PL-15.

Technické parametry
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 21.9
Rozpětí maximální (m) 14.7
Výška (m) 6.36
Plocha křídel (m²) 62
Hmotnost prázdná (kg) 17700
Hmotnost vzletová maximální (kg) 35000
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 3000
Dostup (m) 17300
Rychlost maximální (km/h) 2450
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Shenyang WS-10B
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 89
Tah s přídavným spalováním (kN) 135
J-16D
Uživatelé:
  • Čína - Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (2021 – současnost)

Jedná se o o variantu J-16 určenou pro elektronický boj (ekvivalent amerického letounu EA-18 Growler). J-16D postrádá kanon a jednotku IRST. Letoun je osazen výkonnými rušícími kontejnery umístěnými na koncích křídel a také na závěsnících pod trupem. Letoun poprvé vzlétl v roce 2015.

Su-33

Su-33 (původně Su-27K) je námořní modifikace základního Su-27, optimalizovaná pro provoz z letadlových lodí. Od pozemních verzí se liší několika zásadními konstrukčními prvky: instalací kachních ploch pro zvýšení vztlaku při nízkých rychlostech, zesíleným drakem a podvozkem (příďový podvozek má dvě kola) a masivním brzdicím hákem pod ocasním „žihadlem“. Pro úsporu místa v hangárech lodi je letoun vybaven mechanismem pro hydraulické sklápění křídel a vodorovných ocasních ploch. Letoun je určen primárně pro vybojování vzdušné převahy nad oceánem a obranu flotily.

Základem avioniky je radiolokátor N001 Mech, který byl upraven pro eliminaci falešných odrazů od mořské hladiny. Letoun disponuje elektro-optickým systémem OLS-27K, který kombinuje infračervené vyhledávání (IRST) s laserovým dálkoměrem. Navigační systém je doplněn o bloky pro přesné přiblížení na letadlovou loď (Rezistor-K42). Specifikem je také systém pro doplňování paliva za letu (včetně možnosti podvěšení tankovacího kontejneru UPAZ), což prodlužuje dobu hlídkování nad svazem.

Základní varianta

Su-33 (Su-27K)
Uživatelé:
  • Ruská federace - Letectvo Vojenského námořnictva Ozbrojených sil Ruské federace (1993 – 2025)
Technické parametry
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 21.19
Rozpětí maximální (m) 14.7
Výška (m) 5.93
Plocha křídel (m²) 67.8
Hmotnost prázdná (kg) 18400
Hmotnost vzletová maximální (kg) 33000
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 3000
Dostup (m) 17000
Rychlost maximální (km/h) 2300
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Saturn AL-31F3
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 74.5
Tah s přídavným spalováním (kN) 125.5

Modernizace

Su-33M
Uživatelé:
  • Ruská federace - Letectvo Vojenského námořnictva Ozbrojených sil Ruské federace (2016 – 2025)

Modernizační program realizovaný na vybraných letadlech po roce 2016.

Zahrnuje instalaci speciálního výpočetního a zaměřovacího podsystému SVP-24 Gefest. Tento systém dramaticky zvyšuje přesnost shozu neřízených pum tím, že kontinuálně vypočítává bod dopadu na základě balistiky, větru a polohy letadla (přibližuje přesnost "hloupých" pum k naváděné munici).

Instalace modernějších LCD displejů, které nahradily některé starší analogové přístroje, a integrace nových komunikačních systémů odolných proti rušení.

Nelicenční výroba

J-15
Uživatelé:
  • Čína - Námořní letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (2013 – současnost)

J-15 (Liao-ša – Létající žralok) je čínský palubní víceúčelový stíhací letoun 4. generace. Konstrukčně vychází z prototypu T-10K-3 (Su-33), který Čína získala z Ukrajiny, ale je vnitřně vybaven technologiemi z čínského letounu J-11B. Stejně jako Su-33 disponuje kachními plochami, zesíleným podvozkem, brzdicím hákem a sklopnými křídly i ocasními plochami. Rozdílem je použití čínských kompozitních materiálů, které snižují hmotnost draku oproti ruskému vzoru, a instalace domácích motorů WS-10H, které jsou upraveny pro rychlejší odezvu na plyn, což je kritické při přistávání na lodi.

J-15B (J-15T)
Uživatelé:
  • Čína - Námořní letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (2024 – současnost)

Nejvýznamnější modernizace určená pro novou čínskou letadlovou loď Fujian. Tato verze je upravena pro katapultový start (CATOBAR). Má zesílenou příďovou nohu podvozku s úchytem pro katapult a je vybavena nejmodernějším radarem typu AESA a motory WS-10 s vyšším tahem.

Technické parametry
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 21.9
Rozpětí maximální (m) 14.7
Výška (m) 5.92
Plocha křídel (m²) 67.8
Hmotnost prázdná (kg) 17500
Hmotnost vzletová maximální (kg) 33000
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 3500
Dostup (m) 17000
Rychlost maximální (km/h) 2400
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Shenyang WS-10B/C
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 89.1
Tah s přídavným spalováním (kN) 142
J-15D
Uživatelé:
  • Čína - Námořní letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (2021 – současnost)

Specializovaná verze pro elektronický boj (EW). Podobně jako J-16D postrádá IRST senzor a kanón, ale nese výkonné rušící kontejnery na koncích křídel a vícero antén po trupu. Je určen k potlačení protivzdušné obrany nepřítele.

J-15S
Uživatelé:
  • Čína - Námořní letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (2014 – současnost)

Dvoumístná cvičně-bojová varianta určená pro výcvik pilotů a pro operátory zbraňových systémů při náročných úderech na pozemní cíle.

Su-34

Su-34 je těžký úderný letoun, jehož konstrukce vychází z prověřeného draku Su-27, ale je zásadně modifikována pro úkoly frontového bombardování. Nejvýraznějším prvkem je široká, zploštělá příď s uspořádáním sedadel vedle sebe, což usnadňuje komunikaci posádky a snižuje únavu při dlouhých misích. Celá kabina je zapouzdřena v titanové vaně odolné proti projektilům do ráže 37 mm. Letoun je vybaven kachními plochami pro lepší ovladatelnost a stabilitu při letech v extrémně nízkých výškách, kde se Su-34 často pohybuje, aby se vyhnul nepřátelské PVO.

Vývoj letounu začal v polovině 80. let pod označením Su-27IB (Istrebitěl-Bombardirovščik). Sovětské letectvo potřebovalo náhradu za letouny Su-24, které měly omezenou schopnost vlastní obrany proti moderním stíhačům. Cílem bylo vytvořit stroj, který by unesl velké množství munice na velkou vzdálenost, ale zároveň disponoval obratností a rychlostí rodiny Su-27.

Hlavním senzorem je multifunkční radar V004 s fázovanou mřížkou, který je optimalizován pro mapování terénu a detekci malých pozemních či hladinových cílů. Unikátním prvkem je u některých sérií instalace radaru v ocasním „žihadle“, který varuje před útokem zezadu a umožňuje odpalování střel vzduch-vzduch směrem dozadu.

Pro ochranu má Su-34 integrovaný systém L-175V Chibiny, který poskytuje vysokou úroveň ochrany proti radarům řízení palby nepřítele.

Pro přesné navádění pum i střel v denních i nočních podmínkách je letoun vybaven elektro-optickým systémem Platan s laserovým dálkoměrem a značkovačem. Su-34 může nést prakticky celé spektrum ruské inteligentní munice, včetně střel s plochou dráhou letu a protilodních střel Ch-31/35/59.

Základní varianta

Su-34
Uživatelé:
  • Ruská federace - Vojenské vzdušné síly Ruské federace (2006 – 2015)
  • Ruská federace - Vzdušně-kosmické síly Ruské federace (2016 – současnost)

Modernizace

Su-34M
Uživatelé:
  • Ruská federace - Vzdušně-kosmické síly Ruské federace (2021 – současnost)

Modernizační program, při kterém proběhla kompletní digitalizace avioniky a instalaci univerzálních závěsníků pro tři typy specializovaných kontejnerů:

  • Sych-UK (radiotechnický průzkum),
  • Sych-US (optický průzkum),
  • Sych-UR (radarový průzkum).

Modernizace umožnila také použití nejtěžších ruských naváděných střel a pum, včetně klouzavých verzí s modulem UMPK, které dramaticky zvýšily bezpečnost letounu při útocích mimo dosah PVO.

Technické parametry
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 23.34
Rozpětí maximální (m) 14.7
Výška (m) 6.09
Plocha křídel (m²) 62
Hmotnost prázdná (kg) 22500
Hmotnost vzletová maximální (kg) 45000
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 4000
Dostup (m) 15000
Rychlost maximální (km/h) 1900
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Saturn AL-31FM1
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 80.4
Tah s přídavným spalováním (kN) 132.4

Su-35S

Su-35S je nejpokročilejší stíhací letoun Ruské federace. Od předchozích verzí se liší absencí kachních ploch a použitím „čistého“ draku s redukovanou radarovou stopou (použití RAM materiálů). Letoun je schopen letu v režimu supercruise (nadzvuková rychlost bez přídavného spalování) s určitou konfigurací výzbroje. Díky motorům s vektorováním tahu AL-41F1S disponuje schopností provádět manévry s extrémními úhly náběhu, což mu dává výhodu v blízkém vzdušném souboji (dogfight).

Srdcem je N035 Irbis-E (PESA), jeden z nejvýkonnějších radarů své kategorie na světě. Dokáže detekovat cíle s odrazovou plochou 3 m² na vzdálenost až 400 km a sledovat až 30 cílů najednou. Nový systém OLS-35 zahrnující IRST senzor, laserový dálkoměr a zaměřovač. Pro ochranu letounu je naistalován systém L-175M Chibiny-M.

Základní varianta

Su-35S
Uživatelé:
  • Ruská federace - Vojenské vzdušné síly Ruské federace (2012 – 2015)
  • Ruská federace - Vzdušně-kosmické síly Ruské federace (2016 – současnost)
Technické parametry
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 21.9
Rozpětí maximální (m) 15.3
Výška (m) 5.9
Plocha křídel (m²) 62
Hmotnost prázdná (kg) 18400
Hmotnost vzletová maximální (kg) 34500
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 3600
Dostup (m) 18000
Rychlost maximální (km/h) 2400
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Saturn AL-41F1S
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 86.3
Tah s přídavným spalováním (kN) 142.2

Exportní varianty

Su-35SE
Uživatelé:
  • Írán - Vzdušné síly Íránské islámské republiky (2024 – současnost)

Po zrušení egyptského kontraktu (pod tlakem USA) byly tyto stroje po roce 2023 uvolněny pro Írán. Představují nejmodernější techniku v íránském inventáři a jsou vybaveny specifickým komunikačním rozhraním pro íránskou armádu.

Su-35SK
Uživatelé:
  • Čína - Letectvo Čínské lidové osvobozenecké armády (2016 – současnost)

Hlavním rozdílem oproti Su-35S byla integrace čínských navigačních systémů a datalinků pro spolupráci s čínským systémem velení. Čína tyto stroje využila především pro studium moderních ruských motorů a radarových technologií.