Úvodní stránka :: Suchoj Su-17 Fitter

Suchoj Su-17 Fitter

Proudový bombardér Suchoj Su-17 je nástupcem velmi úspěšného letounu Su-7. Díky technologii proměnné geometrie křídel bylo odstraněno mnoho neduhů svého předchůdce. Kódové označení letounu je stejné jako u Su-7 - Fitter (montér).

Historie

O nástupci letounu Su-7 se začalo jednat již koncem šedesátých let minulého století. Hlavním důvodem nahrazení stávajících a zatím i technologicky vyhovujících strojů bylo zvýšení doletu a také snížení rychlosti při vzletu a přistání. Vysoká rychlost byla způsobena křídlem s vysokým úhlem šípu. Řešením bylo použití mechanismu proměnné geometrie křídel. Vývojem byl pověřen tým OKB Suchoj pod vedením N.G. Zynina.

V roce 1966 vzlétl poprvé prototyp letounu pod odznačením S-22 (známý také pod označením Su-7IG). Jednalo se o upravený letoun Su-7BKL, na který byl nainstalován celý mechanismus proměnné geometrie křídel. Technologie se velmi osvědčila a na základě dalšího prototypu pod označením S-23, začala v roce 1970 sériová výroba.

Technologie

Trup letounu vychází z dvoumístné varianty Su-7UM. Jedná se o jednomotorový středoplošník s technologií měnitelné geometrie křídel. Sání vzduchu k motoru je umístěné v přední části trupu, hned pod kokpitem. Překryt kokpitu je hydraulicky výklopný směrem dozadu.

Pevnou výzbroj letounu tvoří dva kanóny NR-30 ráže 30 mm umístěné v kořenech křídel. Letoun je vybaven čtyřmi podtrupovými a čtyřmi závěsníky umístěnými pod pevnou částí křídla. Může nést široké spektrum neřízených raket, protizemních neřízených střel a klasických pum. Pro svou ochranu může být vybaven střelami vzduch - vzduch R-3 nebo R-60.

Měnitelná geometrie křídel u Su-17

U letounu Su-17 byla použita technologie proměnné geometrie křídel, podobná jako se používá u amerických letounů General Dynamics F-111 Aardvark nebo Grumman F-14 Tomcat.

Celý systém měl být umístěn v silně rozšířeném centroplánu, který poskytuje dostatečnou aerodynamickou stabilitu pro proudění vzduchu kolem křídel. Problémem u Su-17 bylo, že celá konstrukce zasahovala do šachet hlavního podvozku. Aby se nemuselo citelně zasahovat do konstrukce letounu, posunul se celý mechanismus až do poloviny náběžné hrany křídla. Problémy s prouděním vzduchu byly pak vyřešeny aerodynamickým plůtkem na přechodu pevné a pohyblivé části. U křídel byly také předělány původní vztlakové klapky na vysouvající Fowlerovi štěrbinové. Křídla šly nastavit do tří poloh: 30° pro vzlet a přistání, 45° pro let cestovní rychlostí a 63° pro let nadzvukovou rychlostí.

Varianty

Su-17 (Fitter C)

Jedná se o označení prvních sériově vyráběných letounů vycházejících z prototypu S-23. Ovládání šípovitosti křídla bylo plně manuální. Letoun byl osazen motorem Ljulka AL-7F.

Su-17M (Fitter C)

Su-17M je označení první modernizace, která vycházela z prvních poznatků z provozu.

Hlavní změnou bylo osazení výkonnějším motorem Ljulka AL-21F s nižší spotřebou paliva. Díky této změně se zvýšila nosnost letounu dvakrát a snížila se také délka potřebná pro start či přistání letounu. Byl také upraven vstup vzduchu k motoru.

Do letounu byla implementována možnost nosit i protizemní řízenou munici - střely Ch-23, Ch-25, Ch-29.

Su-17MK (Su-20)

Označení vývozní verze se sníženým výkonem. Letouny byly dodány do Polska a Egypta.

Su-17R

Označení průzkumné verze s jedním trupovým závěsníkem pro průzkumné kontejnery. V kokpitu je změněno některé ovládací a přístrojové vybavení. Pro vývoz se letoun označuje Su-20R.

Su-17M-2D (Fitter D)

Jedná se o další modernizaci, která se týkala hlavně změn v avionice. Letoun byl v přední části prodloužen o 380 mm.

Hlavní změny jsou:

• starší radarový dálkoměr byl nahrazen laserovým FON-1400, optickým ASP-17S a kombinovaným zaměřovačem PBK-Z-17S umístěným ve středovém kuželu,
• palivové nádrže měli o 200 l větší objem,
• dopplerovský měřič rychlosti a snosu DISS umístěný v krytu pod přední části trupu.

Su-22M-2K (Fitter F)

Je označení exportní varianty s redukovaným přístrojovým vybavením. Letoun byl nejčastěji vybaven pohonnou jednotkou R-29B, která se používala u letounu MiG-23. Důvodem byla unifikace motorů u malých letectev. Kvůli zástavbě jiného (objemnějšího) motoru, musela být zadní část letounu rozšířena, změny byly i na ocasních plochách. Tuto variantu používaly např. Peru a Libye.

Su-17UM-2D (Fitter E)

První dvoumístná cvičná varianta použitelná i pro boj vycházející z S-17M-2D. Kokpit instruktora byl umístěn za kokpitem žáka. Byl také vybaven periskopem pro sledování prostoru před letounem. Příď letounu je podobná novější variantě Su-17M-3, naopak svislá ocasní plocha je použita ze starší varianty Su-17. Letoun nemá nainstalovaný levý kanon.

Exportní varianta je označována Su-22UM-2D. Letouny pro export byly osazovány motory R-29BS.

Su-17M-3 (Fitter H)

Varianta vycházející ze Su-17M-2D. Hlavním důvodem modernizace bylo umístění všech systémů přímo do draku letounu, zvětšila se kapacity nádrží.

Byl také vylepšen výhled pilota a to sklopením celého trupu o 3°. Kokpit byl vybaven vystřelovacím sedadlem typu K-36M. Překryt kokpitu přecházel plynule do mohutného hřbetního týlu, kde byla umístěna avionika a přídavné nádrže. Pro stabilizaci letounu byla na zadní část pod motor přidána pevná směrovka.

Systém DISS byl umístěn do spodní části trupu před podvozkovou šachtu. Pro pasivní ochranu byl letoun vybaven výmětnicemi klamných cílů ASO. Mezi trupové závěsníky přibyl ještě jeden umožňující nosit protiletadlové rakety R-60. Přibyla podpora pro nošení protiradiolokačních střel Ch-27P a Ch-28.

Su-17M3R

Označení průzkumné varianty s možností nosit průzkumné kontejnery a protiradiolokační výzbroj pro umlčování protivzdušné obrany.

Su-22M-3 (Fitter J)

Označení vývozní varianty, do kterých mohl být umístěn motor R-29B. Letouny se vyvážely např. do Maďarska, Libye, Jemenu.

Su-17UM-3 (Fitter G)

Dvoumístná varianta vyvinutá z typu Su-17M3. Opět byl vymontován levý kanon a střední závěsník pro nošení protiletadlové střely. Do kabiny instruktora byl včleněný panel umožňující simulaci krizových a mezních situací za letu.

Exportní varianta je označována Su-22UM-3K.

Su-17M-4 (Fitter K)

Poslední modernizační varianta. Hlavní změny jsou následující:

• v kořenu svislé ocasní plochy je zabudován tepelný výměník k chlazení kapaliny pro motor,
• zdvojnásobení počtu výmětnic klamných cílů na čtyři,
• absence pohyblivého kuželu vstupního sání, díky kterému tato verze nedosahuje takových rychlostí, poněvadž je určena pro lety při zemi,
• modernizovaný systém DISS-7,
• vystřelovací sedačka K-36DM,
• palubní počítač pro automatizaci většiny navigačně zbraňových systémů.

Parametry letounu

Parametr/letoun	Su-17M-4
Délka (m):	19.2
Rozpětí křídel minimální (m):	10
Rozpětí křídel maximální (m):	13.7
Výška (m):	5.1
Motor:	1 x AL-21F3S
Tah bez přídavného spalování (kN):	1 x 76.4
Tah s přídavným spalováním (kN):	1 x 109.8
Hmotnost prázdná (kg):	12160
Hmotnost maximální (kg):	19430

 

Su-17M4R

Průzkumná varianta s možností nosit průzkumné kontejnery a munici na umlčení protivzdušné obrany protivníka.

Su-22M4

Jedná se o označení poslední exportní varianty. Letouny byly dodávány např. do České republiky, do Polska atd.

Právě Polsko bylo z evropských zemí poslední, které Su-22M4 využívalo. Letouny byly sice nahrazovány modernějšími F-16, ale část jich bylo v roce 2015 modernizováno pro průzkum a výcvik, dokud se nedodají další modernější letouny.

Prvky modernizace:

• radiostanice RS-6113,
• satelitní navigační systém Trimble 2101AP,
• systém TACAN KLU-709,
• systém ILS ANV-241MMR.