Hawker Siddeley Hawk

Hawk je britský jednomotorový letoun primárně určený pro výcvik nových pilotů. Díky úspěchu konstrukce vnikly i ozbrojené varianty.

Historie

V roce 1964 začalo RAF hledat náhradu za již nevyhovující tréninkové letadla Folland Gnat a Hawker Hunter.

Společnost Hawker Siddeley začala v roce 1968 pracovat na soukromém projektu tréninkového letadla pro pokračovací výcvik, který do soutěže přihlásila. Letoun dostal označení HS.1182. V roce 1971 soutěž vyhrála, jedním z konkurentů byl letoun Sepecat Jaguar. Hawk zvítězil díky své jednoduchosti konstrukce a snadnému ovládání.

Byl postaven jeden prototyp, který poprvé vzlétl v roce 1974. Veeškeré úpravy a změny se řešily až na produkčních letounech. Do služby se Hawk dostal v roce 1976.

Technologie

Hawk je jednomotorový dvoumístný dolnoplošník určený pro výcvik pilotů. Vstupy sání do motoru jsou umístěny těsně nad křídlem, aby nepřekážely ve výhledu pilotovi a instruktorovi. Podvozek je řešen standardním způsobem, je zasouvatelný. Přední kolo se zasouvá směrem dopředu.

Kokpit je vybaven vystřelovacími sedačkami Martin Baker 10B se schopností katapultovat pilota i při nulové výšce.

Varianty první generace

Hawk T1

Jedná se o označení prvního cvičného typu pro RAF. Letoun se dodával od roku 1976 do roku 1982.

Hawk T1A je označení varianty pro nácvik střelby. Letoun může nést na svých třech podvěsech střely vzduch-vzduch AIM-9L Sidewinder a pod trupem podvěs s 30 mm kulometem Aden.

Hawk 50

Jedná se o označení exportních variant s omezenou bojovou schopností. Bylo postaveno několik variant uzpůsobených pro jednotlivé státy viz níže. Letouny jsou poháněné motory Adour 851.

Hawk 51

Označení exportní varianty pro Finské vzdušné síly. Byly dodávané od roku 1977. Hawk 51A je označení sedmi doobjednaných strojů. Oproti původním se liší v malých strukturálních úpravách na draku a křídle.

Hawk 52

Exportní varianta pro letectvo Keni. Letoun je vybaven přistávacím padákem.

Hawk 53

Exportní varianta pro Vzdušné síly Indonésie. Jsou dodávané od roku 1978.

Hawk 60

Označení pokročilejší exportní varianty. Letoun je osazen silnějším motorem Adour 861.

Jedná se také o označníní exportní varianty pro letectvo Zimbabwe dodané v roce 1982. Letoun je vybaven přistávacím padákem a průzkumným kontejnerem umístitelným pod trup. V roce 1990 bylo dodáno dalších pět strojů, ty dostaly označení Hawk 60A.

Hawk 61

Exportní varianta pro Spojené arabské emiráty, konkrétně pro Dubaj. Letouny byly dodány v roce 1983.

Hawk 63

Další varianta pro Spojené arabské emiráty. Opět dodány v roce 1983, tentokrát do Abu Dhabi.

Hawk 63A je označení letounů dodaných v roce 1991. Letouny byly vybaveny silnějšími motory Adour 871 a upraveným křídlem z Hawku 100. Na křídlech jsou 4 pylony. Avionika letounu zůstala stejná jako u Hawku 63.

V roce 1995 bylo dodáno další 5 letounů Hawk 63A, které byly označeny Hawk 63C.

Hawk 64

Označení letounů pro Kuvajt, které byly dodány v roce 1985.

Hawk 65

Hawk 65 je označení exportní varianty pro Saudskou Arábii. Letouny byly dodány v roce 1987. V roce 1997 proběhla další dodávka, letouny byly označeny Hawk 65A.

Hawk 66

Exportní varianta pro Švýcarsko dodané v roce 1989.

Hawk 67

Označení exportní varianty pro Jižní Koreu, které byly dodány v roce 1993. Letoun měl prodloužený nos určený pro avioniku z varianty Hawk 100.

Hawk 100

Pokročilejší cvičná varianta. Letoun dostal přepracované křídlo, novou avioniku se systémem FLIR a ovládáním dle systému HOTAS.

Hawk 102

Pokročilá cvičná varianta pro Spojené arabské emiráty z roku 1993. Letoun byl vybaven systémem RWR od společnosti Racal Prophet.

Hawk 103

Exportní varianta pro letectvo Ománu. Letoun je vybavený systémem RWR Sky Guardian a ližiny na konci křídel pro střely vzduch-vzduch. Letouny byly dodávány od roku 1993.

Hawk 108

Varianta pro Malajsii, která je velmi podobná Hawku 103. Letouny byly dodávány od roku 1994.

Hawk 109

Označení exportní varianty pro Indonésii.

Hawk 115

Exportní varianta pro Kanadské královské letectvo. V Kanadě nese letoun označení CT-115 Hawk.

Varianty druhé generace

Od devadesátých let minulého století se začaly v kokpitech moderních letounů vyskytovat moderní multifunkční displeje. Výrobci cvičných letounů museli na tuto skutečnost reagovat. A proto se u druhé generace cvičných letounů, které jsou určené také pro pokračovací a bojový výcvik, začaly MFD také dodávat.

Hawk 127

Hawk 127 můžeme označit jako první variantu druhé generace. Vznikla díky požadavku RAAF, které potřebovalo letoun na výcvik pilotů pro letoun F/A-18C/D Hornet. Hawky byly dodány v letech 1999 až 2000.

Z původní generace Hawk 127 sdílí asi jen 10% součástí. Bylo kompletně přepracováno křídlo, trup a zadní ocasní plochy také prošly úpravami. Letoun je osazen motorem Adour 871. Hawk 127 obsahuje v kokpitu trojici MFD, HUD displej a ovládání dle systému HOTAS. Mezi nainstalované avionické systémy patří INS a GPS navigace. Letoun také může nést výzbroj a to: pumy Mk.82, střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder nebo kanon v podvěsném kontejneru.

V roce 2013 podepsalo Australské letectvo smlouvu o modernizaci Letounů Hawk 127 na podobný standard jako je britský Hawk T2.

Hawk 120 LIFT

Dalším uživatelem Hawku druhé generace je letectvo Jižní Afriky. Letoun je velmi podobný australské variantě Hawk 127. Je zde použit silnější motor Adour 951, díky kterému se zlepšily letové výkony. Avionika Hawku 120 je více přizpůsobena k výcviku pro letouny JAS-39 Gripen, které JAR používá. Všechny letouny byly postaveny přímo v Jižní Africe. Jsou někdy označované zkratkou LIFT (Lead-in Fighter Trainer).

Hawk 128 (T2)

Jedná se o označení pokročilé cvičné varianty pro RAF vycházející z variant pro Austrálii a Jižní Afriku. Letoun byl také pojmenován AJT (Advanced Jet Trainer), u RAF nese označení Hawk T2. První prototyp vzlétl v roce 2007 a v roce 2009 začal být dodáván k jednotkám.


Technické specifikace Hawk T2 s porovnáním s konkurencí.


Hawk 128 je osazen motorem Adour 951 a pokročilé avionické systémy včetně skleněného kokpitu. Na rozdíl od předchozích variant je v letounu nainstalován emulátor zbraňových systémů, radiolokátorů a systémů vlastní ochrany, díky kterým mohou piloti cvičit stejné úkoly jako u skutečných bojových letounů.

Hawk 129

Varianta druhé generace pro Bahrajn.

Hawk 132

Jedná se označení druhé generace Hawku pro Indické letectvo. Letouny byly dodávány od roku 2007 a jsou vyráběny přímo v Indii společností HAL. Indické letectvo je používá i v roli lehkého bitevníku a pořád zvyšuje jeho operační schopnosti. Uvažuje se o integraci střel ASRAAM a protitankových Brimstone. Letoun je osazen slabším motorem Adour 871.

Hawk 165

Jedná se o variantu pro Saudskou Arábii vycházející z Hawku T2. Letoun je osazen mírně upraveným motorem Adour 951 a jinými radiostanicemi. První letoun byl dodán v roce 2016.

Hawk 166

Pokročilá varianta dodávaná do Ománu od roku 2017.

Hawk 200

Hawk 200 na rozdíl od ostatních variant neslouží k výcviku pilotů. Jedná se o víceúčelový jednomístný letoun schopný útoku na cíle ve vzduchu, nebo na pozemní cíle.

Letoun vznikl v roce 1984 z vlastní iniciativy British Aerospace. První prototyp vzlétl v roce 1986 a první letouny byly dodány v roce 1993 Ománu pod označením Hawk 203.

Hawk 200 je vybaven radiolokátorem AN/APG-66H, systém INS, systémem FLIR od společnosti Marconi, systémem RWR Sky Guardian 200 a výmětnicemi klamných cílů Vinten. Zbraňové systémy může Hawk nést na 11 pylonech určených pro střely vzduch-vzduch, protilodní nebo bomby.


Technické specifikace Hawk 200 s porovnáním s konkurencí.


Hawk 203

Označení varianty pro Omán. První letoun byl dodán v roce 1993.

Hawk 205

Označení varianty pro Saudskou Arábii, která nebyla realizovaná.

Hawk 208

Varianta pro Malajsii, jako jediná byly vybavena nástavcem pro tankování za letu.

Hawk 209

Označení exportní varianty pro Indonésii.

T-45 Goshawk

T-45 je letoun určený pro výcvik pilotů na letadlových lodích. Vznikal koncem sedmdesátých let minulého století na požadavek U.S. Navy na náhradu za letouny T-2 Buckeye a TA-4J Skyhawk.

V roce 1978 námořnictvo vypsalo program VTX-TS (Heavier than air, Training aircraft Experimental – Training System). Společnost BAE Systems se spojila se společností McDonnell Douglas a Sperry a do soutěže přihlásily upravený Hawk 60. Konkurencí jim byly např. letouny Alpha Jet nebo MB.339. Soutěž uskupení v roce 1981 vyhrálo. První let proběhl ale až v roce 1988 díky velkému množství úprav a změn. Do služby se Goshawk dostal v roce 1991.

Konstrukčně vychází T-45 z Hawku 60. Na letounu muselo dojít k hodně úpravám, aby byl schopen startovat a přistávat z letadlových lodí. Mezi hlavní změny patří zpevnění draku letounu a podvozku. Příďový byl osazen dvěma koly a byl říditelný, také obsahoval zařízení pro připojení katapultu. Zadní podvozek byl zpevněn a zvětšil se rozchod kol. V zadní části byl nainstalován záchytný hák. Změnilo se také uspořádání brzdících štítů a mechanizace křídel.

T-45A

První varianta Goshawku pro výcvik pilotů na letadlových lodích. První letoun se dostal do služby v roce 1991.


Technické specifikace T-45A s porovnáním s konkurencí.


T-45B

Nerealizovaná pozemní varianta, která měla sloužit pro prvotní výcvik pilotů ještě mimo letadlovou loď. Mělo jít jen o mírně upravené suchozemské Hawky. V roce 1984 byla tato varianta zrušena a pro výcvik se dál používali starší modernizované T-2C a TA-4J.

T-45C

Modernizovaná varianta T-45A vycházející z programu Cockpit-21. Letoun obsahuje skleněný kokpit s multifunkčními displeji, simulátor radiolokátoru a systém INS. Většina letounů vznikla konverzí ze starších T-45A.