McDonnell Douglas F/A-18 Hornet

F/A-18 Hornet je nadzvukový víceúčelový letoun použitelný za každého počasí. Jedná se o první letoun, který byl primárně určený jak pro stíhací úkoly, tak pro útoky na pozemní cíle. Hornet byl navržen pro používání na letadlových lodích.

Historie

V roce 1974 byly zahájeny práce na studii lehkého víceúčelového letounu určeného pro U.S. Navy pod označením VFAX (naVal Fighter-Attack, eXperimental). Tyto stroje měly doplnit větší a dražší letouny Grumman F-14 Tomcat a zároveň nahradit starší letouny McDonnell F-4 Phantom II. a Vought A-7 Corsair II.

Soutěže se zúčastnily dvě společnosti: General Dynamics se studií YF-16 a Northrop s YF-17. Výběrové řízení vyhrál projekt YF-16, ale námořnictvo ho nepřijalo, bylo skeptické k návrhu námořního letounu s jedním motorem a úzkým podvozkem. Nakonec byl schválen projekt YF-17, na kterém spolupracovali společnosti McDonnell Douglas a Northrop.

První prototyp vzlétl v roce 1978 a do služby u námořnictva se dostal v roce 1983. Hornety se vyznačovaly velkou spolehlivostí a snadným servisem oproti svým námořním předchůdcům.

Technologie

Hornet je dvoumotorový středoplošník vybavený mohutným podvozkem a přistávacím hákem. Svislé ocasní plochy jsou skoseny do tvaru písmene V. Charakteristickým rysem je směrem k přídi výrazně prodloužená náběžná hrana lichoběžníkového křídla tzv. LERX.

Letoun používá elektroimpulsní řízení letu FBW.

Mezi pevně instalovanou výzbroj patří 20 mm kanon M61 Vulcan a dle verze může nést v podvěsu na pylonech pod křídly a drakem různé typy výzbroje.

Varianty

Hornetů vznikly postupem času čtyři verze. První byla F/A-18A, poslední verzí je F/A-18E Super Hornet, ze kterého později vznikl i letoun pro elektronický boj EA-18G Growler. Exportní varianty jsou většinou odvozené od variant A/B a C/D. Dále v textu je uvedeno, které státy Hornety vlastní a v jakých modifikacích. Mimo níže jmenované státy vlastní Hornety také Švýcarsko (typ F/A-18C/D) a Malajsie (typ F/A-18D).

F/A-18A, B

F/A-18A je jednomístná první sériová verze dodávaná od roku 1983. Dvojmístná varianta byla nejprve označována TF-18A, později byla přeznačena na F/A-18B.

Nejprve byly F/A-18A vybavovány radarem AN/APG-65. Od roku 1992 radary nahradil modernější typ AN/APG-73 a Hornet dostal nové označení F/A-18+.

F/A-18B (TF/A-18A) je označení dvoumístné varianty vycházející z F/A-18A, která je primárně určená pro výcvik, ale i plně použitelná v boji. Díky druhému sedadlu v tandemu je asi o 6% snížena kapacita pohonných hmot a kvůli prostoru byla přemístěna i část avioniky.

Austrálie

(A)F/A-18A, B je označení exportní varianty pro australské RAAF. Hornety nahradily starší letouny Dassault Mirage III. Australská verze neobsahuje záchytný hák u předního kola na katapult pro přistání na letadlových lodích. Navíc obsahuje vysokofrekvenční rádio, má jiné katapultovací sedadla.

Kanada

CF-188A, B (CF-18A, B) je označení exportní varianty pro Kanadu nahrazující starší letouny Canadair CF-104.

Španělsko

C.15, CE.15 (EF-18A, B) je označení vývozní varianty pro Španělsko. Postupně byly tyto letouny modernizovány na F/A-18A+, B+, které jsou již velmi podobné verzím F/A-18C, D.

F/A-18C, D

V polovině osmdesátých let minulého století byly provedeny na Hornetu určité úpravy, to vedlo k vzniku varianty F/A 18C, D, která se do služby dostala v roce 1987.

F/A-18C, D disponuje vyspělejší avionikou a lepším přístrojovým vybavením (barevné displeje v kokpitu). Mezi nejdůležitější změny patří rozšíření sortimentu nesených zbraní o střely AIM-120 AMRAAM, AGM-65 Maverick a AGM-84 Harpoon. Letoun dále obsahuje systém pro vlastní ochranu a nové katapultovací sedadla NACES.

Hornety dodávané od roku 1989 dále obsahují lepší prostředky pro noční útoky. Do letounu je možné nainstalovat termální navigační kontejner AN/AAR-50 a systém FLIR AN/AAS-38 NITE Hawk a zároveň je kokpit přizpůsoben pro používání brýlí pro noční vidění.


Technické specifikace F/A-18C s porovnáním s konkurencí.


F/A-18D je dvojmístná varianta určena jak pro výcvik, tak pro noční bojové útoky, kde druhý pilot slouží jako operátor zbraňových a navigačních zařízení. Noční verze se liší od cvičné tím, že je demontována řídicí páka (lze ji doinstalovat) a jsou přidány ovládací páky na zbraňové systémy.

USMC používá asi 18 kusů dvojmístné varianty upravených pro taktický průzkum označovaných F/A-18D (RC). Místo kanonu je do letounu nainstalován elektro-optický průzkumný systém ATARS (Advanced Tactical Airborne Reconnaissance System). Systém obsahuje čidla pracující jak ve viditélném spektru, tak v infračerveném, nahrávací zařízení a datalink komunikující s pozemní základnou.

Kuvajt

KAF-18C, D je označení vývozní varianty pro Kuvajt. Hornety nahradily letouny A-4KU Skyhawk a Mirage F1..

Finsko

Finsko nahradilo Hornety již dosluhující letouny MiG-21 Fishbed a Saab 35 Draken. Finsko používá na Hornetech systém rušení pro vlastní ochranu - AN/ALQ-165 ASPJ, letoun má také upravený kokpit a senzory dle standardu NATO.

F/A-18E, F Super Hornet

Po ukončení studené války, kdy se změnila celková koncepce řešení vojenských konfliktů, se začalo uvažovat o nástupci dosavadních verzí Hornetů. Hornety verzí A až C neměly dostatečný dolet a nosnost výzbroje, které bylo třeba pro plnění nových úkolů. Dalším důvodem bylo blížící se ukončení životnosti dosluhujících letounů F-14, které pak nové Super Hornety nahradily. V roce 1992 začal vývoj zcela nového Hornetu, v roce 1995 vzlétl první prototyp a od roku 1999 se začaly dodávat sériové stroje.

Hlavním rozdílem oproti původním Hornetům byl asi o 25% zvětšený drak, který využívá prostředků pro zmenšení účinného radarového průřezu letadla. Vstupy do motoru jsou hranaté, oproti původním oválným. Křídlo se vyznačuje širším profilem a bylo vybaveno dalšími dvěma závěsníky na zbraně. Též jsou zvětšeny náběžné hrany kořene křídla (LERX) a horizontální a vertikální ocasní plochy. Super Hornet má nainstalované novější a výkonnější motory General Electric F414-GE-400.

Super Hornet může plnit, na rozdíl od předchozích verzí, úlohu tankeru, dokáže za letu přečerpávat palivo do jiného letounu. Procedura je známa pod označením Buddy-Buddy.


Technické specifikace F/A-18E s porovnáním s konkurencí.


Block II.

V roce 2005 došlo k první větší aktualizaci Super Hornetů tzv. Block II.. Hlavní změnou byla instalace nového radiolokátoru AN/APG-79 s technologií AESA. Tento radar je schopen zároveň pracovat v režimu zbraní vzduch-vzduch a vzduch-země, je mnohem rychlejší a přesnější a pilot díky němu může sledovat i cíle mimo dosah svých zbraní. Starší radary AN/APG-73 jsou tímto radarem nahrazovány. Do letounu byl také integrován systém IRST a to docela nespecifickým způsobem. Byl umístěn do přídě přídavné nádrže na palivo. Jednalo se o systém AN/AAS-42 IRST21.

U zbraňových systémů je hlavní změnou možnost používání inteligentních zbraní jako jsou JSOW a JDAM. Pro navádění střel na cíl je v Super Hornetu instalován nový kontejnerový systém AN/ASQ-228 ATFLIR, který nahrazuje dříve používaný systém NITE Hawk.

Block III.

Společnost Boeing začala již v roce 2008 pracovat na novém modernizované variantě, nyní označované Block III. Samotná modernizace je navrhnuta tak, aby bylo možné přestavět i starší Super Hornety. V roce 2013 zalétala prototyp nazývaný Advanced Super Hornet. Hlavním viditelným rozdílem byla možnost instalace konformních nádrží a možnost instalace zbraňového kontejnerů EWP (Enclosed Weapons Pod), které tvoří schránku pro zbraňové systémy. Mezi další změny patří i instalace velkoplošného MFD displeje (10 x 19 palců) v kokpitu.

U sériových strojů, dodávaných od roku 2020, zůstaly téměř všechny zmiňované novinky, zatím jen nedošlo k objednání nových kontejnerů EWP. Hlavní změny ale proběhli v nové elektronice a avionice. Radiolokátor zůstal zachován. Byl nainstalovaný nový řídící sběrnicový systém DTP-N (Distributed Targeting Processor-Network) a taktický datalink TTNT (Tactical Targeting Network Technology). Na letoun je možné nainstalovat nový systém IRST od společnosti Lockheed Martin AN-ASG-34.

EA-18G Growler

Growler je letoun určený pro elektronický boj postavený na základech typu F/A-18E Super Hornet. Vznikl jako náhrada již zastarávajících letounů Grumman EA-6B. Dalším důvodem byla snaha o sjednocení leteckého parku. První prototyp vzlétl v roce 2006. První letouny vstoupily do služby až v roce 2009. Hlavním posláním letounů je vyřadit z činnosti nepřátelskou protivzdušnou obranu za pomoci rušiček. Hlavními prvky pro elektronický boj jsou:


Technické specifikace EA-18G s porovnáním s konkurencí.


Letoun postrádá kanony, ostatní zbraňové systémy standardních Super Hornetů je schopen nést. Hlavními používanými zbraněmi jsou radiolokační střely AGM-88 HARM a AGM-154 JSOW.