F-16

Tento blok představuje úvodní sériovou výrobní sérii. Od pozdějších verzí se vizuálně liší především černým krytem radaru, který byl u všech následujících bloků nahrazen šedým nátěrem pro lepší maskování. Dalším klíčovým prvkem jsou horizontální ocasní plochy (výškovky) o menším rozpětí a ploše, které byly až od verze Block 15 zvětšeny pro zvýšení stability a ovladatelnosti při vysokých úhlech náběhu.

Vnitřní kabeláž byla u tohoto bloku ještě relativně jednoduchá a neumožňovala plnou integraci pokročilejších zbraňových systémů, které přišly později.

Pro vlastní ochranu byl letoun vybaven systémem RWR AN/ALR-46.

U všech letectev došlo v roce 1983 k modernizaci na blok 10.

Varianta F-16A Block 15 ADF (Air Defense Fighter) byla specifická modifikace určená primárně pro jednotky americké Národní gardy (ANG). Jejím hlavním úkolem byla protivzdušná obrana severoamerického kontinentu (NORAD), což vyžadovalo schopnost identifikovat a ničit narušitele vzdušného prostoru za každého počasí a na velké vzdálenosti.

Konstrukce trupu vychází z osvědčeného standardu Block 15.

Specifikace:

• systém identifikace přítel-nepřítel IFF AN/APX-113. Antény tohoto systému se nacházejí na hřbetu trupu před překrytem kokpitu.
• na levé straně trupu pod kokpitem byl nainstalován světlomet o výkonu 450W.
• radionstanice ARC-200 s větším výkonem.

Letoun byl vybaven upraveným radiolokátorem AN/APG-66(V)1 s režimem pro vyhledávání malých cílů a s podporou střel vzduch-vzduch středního dosahu AIM-7 Sparrow a později AIM-120 AMRAAM. Ačkoliv byla tato verze primárně stíhací, zachovala si schopnost nést neřízenou munici pro útoky na pozemní cíle, i když se v této roli prakticky nevyužívala.

USA

Od roku 1994 byly postupně vyřazovány od prvoliniových jednotek a převáděny do zálohy nebo prodávány spojencům nebo přestavěny na bezpilotní terče QF-16.

Itálie

itálie si letouny od USA pronajala v rámci programu Peace Caesar než budou k dispozici letouny Eurofighter Typhoon.

Jordánsko

Použité letouny získalo v rámci programu Peace Falcon II. Letouny byly později v Jordánsko modernizovány společností TAI na standard MLU.

Thajsko

Thajsko získalo použité letouny v rámci programu Peace Naresuan IV. Letouny jsou průběžně modernizovány.

Nejviditelnějším rozdílem oproti předchozímu bloku 1 byla změna barvy krytu radaru z černé na šedou, což bylo vyžádáno armádou kvůli snížení vizuální nápadnosti stroje v rámci kamufláže.

Většina změn u tohoto bloku byla zaměřena na vnitřní systémy a zvýšení spolehlivosti.

U všech letectev došlo v roce 1983 k modernizaci na blok 10.

Blok 10 byl klíčový především tím, že se stal cílovým standardem pro rozsáhlý modernizační program Pacer Loft, v rámci kterého byly téměř všechny dříve vyrobené stroje bloků 1 a 5 přestavěny právě na tuto úroveň.

Hlavní změna byla zásadní revize vnitřní kabeláže. Původní svazky byly nahrazeny modulárnější architekturou, což umožnilo rychlejší diagnostiku závad a budoucí integraci nových systémů. Počítač řízení palby (FCC) dostal aktualizovaný software, který zlepšil přesnost výpočtů pro odhoz neřízené munice.

Systém RWR byl nahrazen modernějším AN/ALR-69 spolupracujcím s výmětnicemi klamných cílů AN/ALE-40. Pro aktivní rušení se využívalo podvěsných kontejnerů AN/ALQ-119 a modernější AN/ALQ-131.

Spojené státy americké

Od roku 1988 začalo aktivní letectvo tyto stroje hromadně převádět k letectvu Národní gardy (ANG) a k rezervním složkám (AFRES), kde sloužily až do poloviny 90. let. Poslední stroje byly vyřazeny nebo modernizovány na verzi ADF pro protivzdušnou obranu.

Belgie, Nizozemí, Dánsko a Norsko

v těchto zemích byly letouny modernizovány na blok 15 a MLU (Mid-Life Update).

Block 15 představuje nejvýznamnější a nejpočetnější výrobní sérii celé varianty A.

Nejvýraznější změnou je zvětšení plochy vodorovných ocasních ploch (výškovek) o 30 %. Tato úprava byla nezbytná kvůli stabilitě a ovladatelnosti, zejména při nesení těžší výzbroje a palivových nádrží na podkřídelních závěsnících. Větší výškovky umožnily pilotům lépe ovládat letoun při vysokých úhlech náběhu a zlepšily vzletové parametry.

Na bocích nasávacího otvoru byly přidány dva nové závěsné body, které byly určeny pro budoucí instalaci specializovaných senzorů nebo zaměřovacích kontejnerů.

Motor byl modernizován na verzi Pratt & Whitney F100-PW-200, která vykazovala vyšší spolehlivost a odolnost proti pumpování.

Varianta Block 15 OCU (Operational Capability Upgrade) představuje nejvyspělejší standard původní řady F-16A/B před nástupem hloubkové modernizace MLU. Tento program byl zahájen v roce 1987 s cílem radikálně zvýšit bojovou efektivitu letounu a sjednotit některé jeho systémy s novější variantou F-16C/D. Letoun se díky těmto úpravám stal plnohodnotným víceúčelovým strojem schopným operovat s přesně naváděnou municí a raketami středního dosahu.

Trup letounu Block 15 OCU je konstrukčně založen na standardu Block 15 se zvětšenými horizontálními ocasními plochami o 30 %, ale prošel významným strukturálním zpevněním. To bylo nezbytné pro zvětšení maximální vzletové hmotnosti a nesení těžší výzbroje. Podvozek byl rovněž zesílen, včetně brzdového systému, aby odpovídal zvýšené hmotnosti stroje při vzletu i přistání.

Zásadní změnou je pohonná jednotka. Letoun je vybaven motorem Pratt & Whitney F100-PW-220, který disponuje digitálním elektronickým řízením motoru (DEEC). Tento systém výrazně zvyšuje spolehlivost.

Kokpit je vybaven novým širokoúhlým displejem.

Avionika nově využívá datovou sběrnici MIL-STD-1553B, která umožňuje integraci chytrých zbraní, jako jsou: střely vzduch-vzduch středního dosahu AIM-120 AMRAAM, protilodní střely AGM-119 Penguin a střely vzduch-země AGM-65 Maverick.

(F-16AM)

F-16A MLU (Mid-Life Update) představuje nejrozsáhlejší modernizační program v historii raných verzí F-16. Cílem programu bylo technologicky povýšit starší letouny varianty A/B Block 15 na úroveň tehdy moderní verze F-16C/D Block 50/52. Tímto krokem se z letounů s převážně analogovými systémy staly plně digitální víceúčelové stroje schopné nasazení v moderním boji.

Drak letounu konstrukčně vychází z verze Block 15 OCU. V rámci modernizace MLU prošly všechny stroje strukturálními opravami (program PACER SLIP), které prodloužily životnost draku až na 8 000 letových hodin. Vizuálně se MLU liší od původních verzí A především anténami systému AIFF (pokročilý systém identifikace přítel-nepřítel) na hřbetu nosu před kabinou, které jsou podobné verzi ADF, a také integrací nových senzorových kontejnerů na bocích nasávacího otvoru.

Letoun obdržel takzvaný skleněný kokpit s třemi barevnými multifunkčními displeji (MFD), které nahradily většinu původních analogových budíků. Pilot má k dispozici nový širokoúhlý průhledový displej (HUD) a vylepšenou plynovou i řídicí páku v konfiguraci HOTAS.

Avionika:

Celý systém řídí modulární počítač (MMC), který nahradil několik starších separátních procesorů.

• Radar byl modernizován na standard AN/APG-66(V)2, který má výrazně vyšší odolnost proti rušení, delší dosah a schopnost sledovat až 10 cílů současně a na 6 z nich vést palbu pomocí střel AMRAAM.
• Letoun je vybaven systémem pro přenos dat Link 16, který umožňuje sdílení taktických informací s ostatními letadly, pozemními stanicemi a systémy AWACS.

Zbraňové systémy

Díky modernizaci MLU může letoun používat téměř celou škálu moderní výzbroje NATO. To zahrnuje střely vzduch-vzduch středního dosahu AIM-120 AMRAAM, infračervené střely AIM-9M a AIM-9X Sidewinder nebo IRIS-T. Pro údery na pozemní cíle může nést laserem naváděné pumy řady Paveway, GPS naváděné pumy JDAM a střely vzduch-země AGM-65 Maverick. Letoun je rovněž schopen používat zaměřovací kontejnery jako Sniper nebo LITENING.

Většina zemí, které mají F-16 od samého začátku postupně přechází na novější letoun F-35. Belgie, Nizozemí a Dánsko letouny věnovali Ukrajině. Nizozemí letouny také prodalo Chile, Dánsko Argentině, Norské F-16 šly do Romunska.

Technicky se jedná o letoun, který kombinuje drak verze Block 15 OCU s nejpokročilejší avionikou tehdejší verze F-16C/D Block 50/52. Tato varianta byla vytvořena primárně pro Tchaj-wan v rámci programu Peace Fenghuang a stala se také základem pro evropský modernizační program MLU (Mid-Life Update).

Řízení fly-by-wire je plně digitální.

V kokpitu se nacházejí dva barevné multifunkční displeje (MFD), které pilotovi umožňují přehledné zobrazení dat z radaru, zbraňových systémů i navigačních map. Letoun je vybaven širokoúhlým průhledovým displejem (HUD) a vylepšeným palubním počítačem s obrovskou výpočetní kapacitou oproti starším verzím.

Srdcem avioniky je radar AN/APG-66(V)3, což je hloubková modernizace původního radaru, která si vypůjčila technologie z radaru APG-68 používaného u verze C. Tento radar disponuje výrazně delším dosahem a schopností sledovat více cílů současně.

Díky pokročilé avionice je Block 20 schopen nést prakticky stejnou výzbroj jako moderní verze F-16C. To zahrnuje střely středního dosahu AIM-120 AMRAAM, protilodní střely AGM-84 Harpoon a širokou škálu laserem i GPS naváděných pum.

Letouny F-16A a dvoumístné F-16B v izraelském letectvu (IAF) obdržely hebrejské jméno Netz (Jestřáb). Izrael se stal jedním z nejdůležitějších uživatelů tohoto typu, přičemž jeho stroje se do historie zapsaly jako první F-16 nasazené v ostrém vzdušném souboji i při strategických bombardovacích misích.

První letouny dorazily do Izraele v roce 1980 v rámci programu Peace Marble I. Jednalo se o stroje verzí Block 5 a Block 10.

Další dodávka proběhla v roce 1982 v rámci programu Peace Marble II. Tentokrát se jednalo o stroje verze Blok 15 s větší zadní vodorovnou plochou a modernějšími motory.

Avionika:

Izrael integroval do F-16A vlastní elektronické systémy, aby letouny lépe odpovídaly specifickým potřebám blízkovýchodního bojiště a byly kompatibilní s národní sítí velení a řízení.

• Systém RWR Elistra SPS-200 specificky vyladěný na detekci sovětských radarů.
• Výmětnice klamných cílů izraelské výroby.
• Pokročilé komunikační systémy schopné komunikovat s pozemními stanicemi a ostatními letouny IAF.

Zbraňové systémy:

• střely vzduch-vzduch Rafael Shafrir 2 a Python 3.
• izraelské neřízené i řízené pumy.

Stejně jako u jednomístné verze A byl pro tento blok typický černý kryt radaru a horizontální ocasní plochy o menším rozpětí. Hlavní odlišností oproti verzi A je přítomnost druhého instruktorského stanoviště, které vzniklo na úkor přední trupové palivové nádrže.

Všechny stroje byly postupně modernizovány na block 10.

Dvoumístná verze ADF dostala naprosto stejný balíček úprav jako jednomístná verze, aby instruktor v zadním kokpitu mohl žáka efektivně cvičit v procedurách zachycení.

Itálie

itálie si letouny od USA pronajala v rámci programu Peace Caesar než budou k dispozici letouny Eurofighter Typhoon.

Jordánsko

Použité letouny získalo v rámci programu Peace Falcon II. Letouny byly později v Jordánsko modernizovány společností TAI na standard MLU.

Thajsko

Thajsko získalo jeden letoun v rámci programu Peace Naresuan IV. Letouny jsou průběžně modernizovány.

F-16B Block 5 představuje druhou výrobní sérii dvoumístné varianty, která do výroby vstoupila v roce 1979. Hlavním cílem tohoto bloku bylo odstranění počátečních nedostatků zjištěných u bloku 1 a zlepšení provozní spolehlivosti. Viditelným znakem byl již světlý kryt radaru.

Všechny stroje byly postupně modernizovány na block 10.

V rámci programu Pacer Loft na tento standard přešly téměř všechny dříve vyrobené stroje bloků 1 a 5.

Hlavní změna byla zásadní revize vnitřní kabeláže. Původní svazky byly nahrazeny modulárnější architekturou, což umožnilo rychlejší diagnostiku závad a budoucí integraci nových systémů.

F-16B Block 15 představuje nejvýznamnější a nejpočetnější výrobní sérii dvoumístné verze. Tato varianta přinesla největší vizuální i aerodynamickou změnu - zvětšení vodorovných ocasních ploch (výškovek) o 30 %. Tato úprava byla pro dvoumístný model B klíčová, protože tandemový kokpit mírně měnil obtékání vzduchu a větší plochy zajistily mnohem lepší stabilitu a ovladatelnost při manévrování.

V oblasti avioniky se u bloku 15 stal standardem varovný přijímač AN/ALR-69, který byl integrován s výmetnicemi klamných cílů. Radar AN/APG-66 obdržel nové režimy, které umožnily efektivnější výcvik v útocích na námořní cíle. Motor byl modernizován na verzi Pratt & Whitney F100-PW-200.

(Operational Capability Upgrade)

F-16B OCU si zachovává charakteristický drak Block 15 se zvětšenými vodorovnými ocasními plochami, ale jeho vnitřní struktura byla výrazně posílena. Tandemový kokpit je plně vybaven pro ovládání nové generace zbraní z obou stanovišť.

Hlavní technickou změnou je instalace motoru Pratt & Whitney F100-PW-220 s digitálním řízením (DEEC), což u dvoumístných verzí, které jsou přirozeně o něco těžší a mají jinou aerodynamiku – dramaticky zlepšilo bezpečnost a odezvu při výcviku akrobacie a bojových manévrů.

Avionika byla povýšena díky novému počítači řízení palby a datové sběrnici MIL-STD-1553B. To umožnilo integraci střel AIM-120 AMRAAM, AGM-65 Maverick a u námořních operací i střel Penguin.

(F-16BM)

F-16B MLU (Mid-Life Update) představuje nejrozsáhlejší modernizační program v historii raných verzí F-16. Cílem programu bylo technologicky povýšit starší letouny varianty A/B Block 15 na úroveň tehdy moderní verze F-16C/D Block 50/52. Tímto krokem se z letounů s převážně analogovými systémy staly plně digitální víceúčelové stroje schopné nasazení v moderním boji.

Drak letounu konstrukčně vychází z verze Block 15 OCU. V rámci modernizace MLU prošly všechny stroje strukturálními opravami (program PACER SLIP), které prodloužily životnost draku až na 8 000 letových hodin. Vizuálně se MLU liší od původních verzí A především anténami systému AIFF (pokročilý systém identifikace přítel-nepřítel) na hřbetu nosu před kabinou, které jsou podobné verzi ADF, a také integrací nových senzorových kontejnerů na bocích nasávacího otvoru.

Hlavní změnou u verze BM je kompletní digitalizace obou kokpitů. Každé stanoviště obdrželo tři barevné multifunkční displeje (MFD), které nahradily původní analogové přístroje.

Avionické a zbraňové systémy jsou shodné s jednomístnou variantou.

Většina zemí, které mají F-16 od samého začátku postupně přechází na novější letoun F-35. Belgie, Nizozemí a Dánsko letouny věnovali Ukrajině. Nizozemí letouny také prodalo Chile, Dánsko Argentině, Norské F-16 šly do Romunska.

F-16B Block 20 představuje dvoumístný protějšek verze F-16A block 20. Stejně jako jednomístný model, i tato varianta kombinuje osvědčený drak řady A/B se zásadně modernizovanou avionikou, která odpovídá standardu F-16C/D Block 50/52. Tato verze byla vyvinuta speciálně pro Tchaj-wan a slouží jako technologický základ pro evropský program MLU.

Izrael své rané stroje neupravoval podle amerických balíčků Pacer Loft, ale šel cestou vlastní postupné modernizace (Netz), díky čemuž tyto stroje vydržely v aktivní službě rekordních 36 let.

Specifikace je uvedena u varianty F-16A Netz.

(F-16CJ, po modernizaci F-16CM)

Tato varianta, označovaná jako F-16CJ, byla vyvinuta s primárním určením pro mise SEAD (potlačování a ničení nepřátelské protivzdušné obrany). Stala se přímým nástupcem specializovaných letounů F-4G Wild Weasel.

Zásadním prvkem je integrace systému AN/ASQ-213 HTS (HARM Targeting System), což je senzorový kontejner umístěný na boku nasávacího otvoru. Ten umožňuje letounu pasivně detekovat a přesně lokalizovat nepřátelské radary a následně na ně navádět střely AGM-88 HARM.

USAF

Mezi lety 2002 a 2010 letouny prošly modernizací CCIP (Common Configuration Implementation Program), který sjednotil jejich avioniku s blokem 40. Po této modernizaci jsou označovány jako F-16CM. V roce 2026 tvoří tyto letouny stále páteř víceúčelových sil USAF a procházejí další modernizací na standard s radarem AESA (AN/APG-83).

Turecko

Turecko zařadilo stroje Block 50 do služby v roce 1996 v rámci programu Peace Onyx II. Tyto letouny byly po roce 2010 modernizovány na standard srovnatelný s verzí Block 50+ v rámci projekt Özgür.

Řecko

Řecko obdrželo své stroje Block 50 od roku 1997 (program Peace Xenia II). V současné době (2026) probíhá jejich modernizace na standard Viper (F-16V).

Chile

Chile zakoupilo letouny Block 50 vrámci programu Peace Puma v roce 2006. Zvláštností těchto letounů je, že mají adar AN/APG-68(V)9 a modernizovaný kokpit s novými barevnými displeji z verze Block 50+. Tyto stroje jsou stále v aktivní službě.

F-16C block 25 byl první variantou, na které se testovali nové technologie - radiolokátor AN/APG-68, sběrnice a digitální řízení motoru.

Letoun byl osazen motorem Pratt & Whitney F100-PW-220 se systémem digitálního řízení DEEC (Digital Electronic Engine Control), který optimalizací přívodu paliva zamezoval tzv. "pumpování" motoru.

Radiolokátor neměl ještě kompletní funkčnost, postrádal některé pokročilé režimy. Nicméně už umožnil používání střel středního dosahu AIM-120 AMRAAM.

V kokpitu byly umístěny dva multifunkční displeje a širokoúhlý HUD displej od společnosti GEC-Marconi.

Tato výrobní série, která se začala objevovat u jednotek v roce 1987, představuje jeden z nejdůležitějších momentů v logistice a výkonu typu F-16. Hlavním rysem tohoto bloku bylo zavedení programu Alternative Fighter Engine, který umožnil instalaci motorů od dvou různých výrobců.

Zatímco předchozí bloky se spoléhaly výhradně na motory Pratt & Whitney, Block 30 byl osazen motorem General Electric F110-GE-100. Tento motor disponoval vyšším tahem, ale vyžadoval také větší množství vzduchu pro efektivní provoz. Proto došlo k zásadní konstrukční změně nasávacího otvoru. Původní úzký vstupní otvor, označovaný jako NSI (Normal Shock Inlet), byl nahrazen širším vstupem známým jako MCID (Modular Common Inlet Duct).

V oblasti elektroniky přinesl Block 30 zvýšení kapacity paměti počítače řízení palby a modernizovanou verzi radaru AN/APG-68(V)1. Tato vylepšení byla nezbytná pro integraci nové výzbroje, zejména protiradiolokačních střel AGM-88 HARM. Díky tomu se Block 30 stal prvním Falconem schopným plnohodnotně plnit mise SEAD, tedy potlačování nepřátelské protivzdušné obrany.

Pozdější modernizace v rámci programu CUPID (Coalition Utilization Plan for Interoperability and Deterrence) integrovaly datalink Link 16 a kontejnery Litening pro přesné údery.

Národní garda USA

Letouny jsou stále v aktivní službě. Letouny prošly rozsáhlou modernizací v rámci programu CUPID a Falcon UP pro prodloužení životnosti a zvýšení bojových schopností.

US Navy

Námořnictvo získalo použité stroje od letectva pro výcvikové středisko NSAWC (Topgun). Tyto letouny slouží v roli agresorů.

Turecko

Program Peace Onyx I zahrnoval letouny vyrobené převážně v licenci přímo v Turecku. V roce 2007 byla zahájena modernizace CCIP, která stroje vybavila novými počítači a displeji na úroveň Blocku 50.

Řecko

Program Peace Xenia I zahrnoval dodávku strojů pro řecké letectvo. V pozdějších letech prošly letouny strukturálním zpevněním v rámci programu Falcon UP.

Tato výrobní série, která se začala objevovat u jednotek v roce 1987, představuje jeden z nejdůležitějších momentů v logistice a výkonu typu F-16. Hlavním rysem tohoto bloku bylo zavedení programu Alternative Fighter Engine, který umožnil instalaci motorů od dvou různých výrobců.

Block 32 si ponechal motory Pratt & Whitney a také menší nasávací otvor označovaný NSI (Normal Shock Inlet).

V oblasti elektroniky přinesl Block 32 zvýšení kapacity paměti počítače řízení palby a modernizovanou verzi radaru AN/APG-68(V)1. Tato vylepšení byla nezbytná pro integraci nové výzbroje, zejména protiradiolokačních střel AGM-88 HARM.

Pozdější modernizace v rámci programu CUPID (Coalition Utilization Plan for Interoperability and Deterrence) integrovaly datalink Link 16 a kontejnery Litening pro přesné údery.

(F-16CG Night Falcon, po modernizaci F-16CM)

Tato verze byla vyvinuta s primárním zaměřením na operace v noci a za zhoršených povětrnostních podmínek, což zásadně rozšířilo bojové možnosti platformy F-16.

Hlavním technologickým přínosem varianty Block 40 byla integrace systému LANTIRN (Low Altitude Navigation and Targeting Infrared for Night). Tento systém se skládá ze dvou kontejnerů: navigačního podu AN/AAQ-13, který obsahuje radar pro sledování terénu a infračervený senzor, a zaměřovacího podu AN/AAQ-14 pro přesné navádění laserem řízené munice.

Aby letoun zvládl zvýšenou hmotnost a nároky na přesnost při misích v nízkých výškách, dostal zesílený podvozek, digitální systém řízení letu (FLCS) a vylepšený radar APG-68(V)5.

USA

Letouny bloku 40 byly do služby zařazeny v roce 1988. Od 2002 do roku 2010 letouny procházeli rozsáhlou modernizací CCIP (Common Configuration Implementation Program). V rámci tohoto programu byly sjednoceny systémy verzí Block 40/42 a 50/52, letouny obdržely nové modulární počítače, barevné multifunkční displeje a systém JHMCS pro zaměřování na přilbě pilota. Po této modernizaci jsou letouny označovány jako F-16CM. V současné době procházejí tyto stroje v rámci USAF programem PoBIT (Post-Block Integration Team), který zahrnuje instalaci AESA radaru AN/APG-83 SABR a prodloužení životnosti draku.

Turecko

Turecko začalo přebírat letouny Block 40 v roce 1990. Většina flotily byla po roce 2010 modernizována na standard blízký verzi Block 50+ (turecký program ÖZGÜR).

Egypt

Egypt začal provozovat letouny Block 40 v roce 1991. Tyto stroje zůstávají v aktivní službě v původní konfiguraci.

(F-16CG Night Falcon, po modernizaci F-16CM)

Vzhledem k použití motoru Pratt & Whitney má Block 42 užší nasávací otvor typu NSI (Normal Shock Inlet), stejný jako u verzí Block 32. Po stránce avioniky a bojových možností je však identický s verzí Block 40, což zahrnuje integraci systému LANTIRN pro operace v noci, zesílený podvozek pro vyšší vzletovou hmotnost a digitální systém řízení letu.

Od 2002 do roku 2010 letouny procházeli rozsáhlou modernizací CCIP (Common Configuration Implementation Program). V rámci tohoto programu byly sjednoceny systémy verzí Block 40/42 a 50/52, letouny obdržely nové modulární počítače, barevné multifunkční displeje a systém JHMCS pro zaměřování na přilbě pilota. Po této modernizaci jsou letouny označovány jako F-16CM. V současné době procházejí tyto stroje v rámci USAF programem PoBIT (Post-Block Integration Team), který zahrnuje instalaci AESA radaru AN/APG-83 SABR a prodloužení životnosti draku.

(block 50 advanced)

Nejvýraznějším prvkem této varianty je integrace konformních palivových nádrží (CFT) na hřbetě trupu, které letounu umožňují nést o 1700 litrů paliva více bez nutnosti obětovat podkřídelní závěsníky pro zbraně.

Po technologické stránce je Block 50+ postaven na motoru General Electric F110-GE-129 a vybaven radarem AN/APG-68(V)9, který nabízí o 30 % větší dosah detekce a režim syntetické apertury (SAR) pro mapování terénu s vysokým rozlišením.

Turecko

Dodávky v rámci programu Peace Onyx IV. Od roku 2023 procházejí tyto letouny domácím modernizačním programem ÖZGÜR, který nahrazuje americké systémy tureckou avionikou.

Omán

Dodávky jsou v rámci programu Peace A'sama A'safiya. V roce 2022 bylo rozhodnuto o jejich postupné modernizaci na standard F-16V, která probíhá v kooperaci s Lockheed Martin a měla by být dokončena do konce roku 2027.

Block 50+ advanced integruje do blocku 50+ modernější technologie, které byly vyvinuty pro nejnovější exportní varianty jako je block 60. Jednalo se například o nahrazení palubního počítače výkonějším, více citlivé systémy vlastní ochrany a modernizovaný komunikační systém Link 16.

Omán

Dodávky byly v rámci programu Peace Amani II..

(F-16CJ, po modernizaci F-16CM)

F-16C Fighting Falcon Block 52 představuje alternativu v rámci programu Alternative Fighter Engine vsadila na pohonné jednotky Pratt & Whitney F100-PW-229.

Logisticky je tato verze klíčová pro uživatele, kteří již dříve provozovali starší verze F-16 s motory Pratt & Whitney (jako Block 32), protože jim umožňuje využít stávající zázemí a náhradní díly. Podobně jako Block 50, i tato varianta nese označení F-16CJ ve verzi určené pro mise SEAD (potlačování protivzdušné obrany) díky integraci specializovaného systému HTS.

USA

Stejně jako Block 50, i americké stroje Block 52 prošly digitalizací v rámci programu CCIP, čímž se sjednotilo jejich ovládání a zbraňové systémy se zbytkem moderní flotily F-16.

V americkém letectvu má Block 52 výsadní postavení u demonstračního týmu Thunderbirds. Tým na tuto verzi přešel v roce 2009.

Singapur

Singapur od roku 2016 své letouny modernizuje na variantu F-16V.

Irák

Letadla byly objednány v roce 2012 a do služby se dostali až v roce 2015. Nesou označení F-16IQ. Pro Irák to jsou klíčové letouny, které ve službě postupně nahrazují starší sovětské stroje, pro které už Irák nemá ze strany Ruska technickou podporu. Letouny pro Irák byly díky geopolitické situaci softwarově i hardwarově downgradovány.

• Letouny nemohou odpalovat střely středního dosahu AIM-120 AMRAAM, mají integrovány jen starší AIM-7 Sparrow. Pro krátké vzdálenosti mohou využívat jen starších verzí AIM-9L/M Sidewinder.
• Na pozemní cíle jsou omezeny pro nesení laserem naváděných pum řady Paveway a a straších verzí střel AGM-65 Maverick.

F-16C Fighting Falcon Block 52+ představuje ekvivalent verze Block 50+, avšak s pohonnou jednotkou od společnosti Pratt & Whitney. Hlavním identifikačním znakem jsou opět konformní palivové nádrže (CFT) montované na hřbet trupu, které výrazně zvyšují akční rádius letounu bez nutnosti blockovat podkřídelní závěsníky. Pohon zajišťuje motor F100-PW-229, což znamená, že si letoun zachovává užší nasávací otvor typu NSI. V přídi se nachází pokročilý radar AN/APG-68(V)9.

Řecko

Řecko letouny obdrželo v rámci programu Peace Xenia III.. V roce 2022 byl zahájen rozsáhlý program přestavby těchto letounů na nejmodernější standard F-16V.

Singapur

Singapur provozuje specifickou verzi Block 52+, která je velmi úzce zaměřena na dálkové údery a nese izraelské systémy elektronického boje. Od roku 2021 procházejí tyto stroje modernizací na standard F-16V.

Pákistán

Letouny obdržel v rámci programu Peace Drive. Létají dodnes bez velkých modernizací.

Polsko

Polské vzdušné síly probozují tuto variantu od roku 2006, letouny byly pořízeny v rámci programu Peace Sky. V Polsku se letoun označuje Jastrzab. Polské letouny mají integrován systém elektronického boje AN/ALQ-211(V)4 AIDEWS (Advanced Integrated Defensive Electronic Warfare Suite) obsahující přijímač RWR, aktivní rušiče s automatickým vypouštěním klamných cílů. Letoun může nést širokou škálu zbraní včetně nejmodernějších střel krátkého dosahu AIM-9X Sidewinder propojené s přilbovým zaměřovačem JHMCS, řady střel AIM-120C AMMRAM. Důležitá je také integrace strategických střel s plochou dráhou letu AGM-158 JASSM a JASSM-ER. V roce 2025 se rozhodlo, že letouny budou postupně modernizovány na variantu F-16V Viper.

Pod označení Barak spadají dvě zásadní fáze dodávek realizované v rámci programu Peace Marble. První fází byl program Peace Marble II, v jehož rámci Izrael v roce 1987 začal přebírat stroje Block 30. Ty jsou v rámci izraelského letectva neformálně označovány jako Barak 1. Druhou fází byl program Peace Marble III zahájený v roce 1991, který přinesl pokročilejší stroje Block 40, známé jako Barak 2.

Společnost Elbit do letounu integrovala nový počítač, který zpracovává informace z jednotlivých avionických a zbraňových systémů a spolupracuje s radiolokátorem. Další změna proběhla v oblasti vlastní ochrany a elektronického boje, do letounu byl integrován komplexní systém Elistra SPS-3000 obsahující systém RWR, LWR a aktivní rušičky.

V kokpitu je nainstalován průhledový displej El-OP a v pozdější modernizaci i přilbový zaměřovač DASH, díky kterému může pilot zaměřovat pomocí pohybu hlavy.

Letoun má integrované následující zbraňové systémy:

• Střely vzduch-vzduch Python 4 a Python 5 s IR naváděním.
• Střely vzduch-země AGM-142 Popeye, klouzavé pumy Spice 1000 a Spice 2000.
• Laserem naváděné pumy Griffin a Lizard.

KF-16 je označení licenčně vyráběného blocku 52 v Jižní Korei. Letouny získala díky programům Peace Bridge II. a Peace Bridge III.. Licenční výroba probíhala od roku 1994 do roku 2004, nejprve u společnosti Samsung Airospace a po sloučení u společností KAI. Od roku 2016 probíhá modernizační program, který dal vzniknout letounům s označením KF-16U, který letouny povyšuje na standard F-16V.

Korejská varianta se od standardních strojů odlišuje v několika oblastech:

• použití vlastního obranného systému a systému elektronického boje AN/ALQ-165 ASPJ (Airborne Self-Protection Jammer). Kvůli tomuto systému musela být upravena svislá ocasní plocha - byla zvětšena a jsou v ní umístěny antény a prvky systému ASPJ.
• plná integrace protilodních střel AGM-84 Harpoon a pritiradarových střel AGM-88 HARM.

Program Barak 2020 představuje komplexní modernizační balíček typu Mid-Life Update, který byl navržen a realizován izraelským letectvem ve spolupráci s domácím obranným průmyslem. Hlavním cílem této iniciativy bylo sjednotit technologickou úroveň starších strojů F-16C/D Block 30 a Block 40 s nejmodernějšími standardy reprezentovanými variantou F-16I Sufa a připravit flotilu na společné operace s letouny páté generace F-35I Adir.

Jádrem modernizace byla instalace nového řídícího počítače od společnosti Elbit Systems, který disponuje řádově vyšším výpočetním výkonem než původní americké systémy. Tento počítač umožňuje efektivní zpracování dat z mnoha senzorů současně a zajišťuje bezproblémovou integraci nejnovějších verzí izraelské i americké výzbroje.

V kokpitu byly vyměněny původně monochromatické displeje za barevné s vyšším rozlišením. Pilot využívá nové přilbové zaměřovací přilby JHMCS, které jsou propojené s moderní avionikou a dokáží využít plně potenciálu střel Python 5.

F-16I Sufa (Bouře) jedná se o dvoumístný víceúčelový stíhací letoun vycházející z amerického konstrukčního standardu Block 52+, byl však od počátku zásadně upraven podle specifických operačních požadavků Státu Izrael. Kontrakt na pořízení těchto strojů byl podepsán v rámci amerického exportního programu Peace Marble V v roce 1999. Oficiální dodávky přímo do Izraele byly zahájeny v únoru roku 2004.

Z aerodynamického hlediska je letoun Sufa charakteristický rozměrnou hřbetní nástavbou, která se táhne od zadního kokpitu až ke kořeni svislé ocasní plochy. Tento prostor vznikl záměrně pro uložení masivních bloků izraelské avioniky, komunikačních systémů a prvků elektronického boje, které by se kvůli svým rozměrům do vnitřních šachet standardního trupu jednomístné F-16 nevešly. Na hřbetě trupu jsou rovněž namontovány konformní palivové nádrže (CFT), které zvyšují zásobu paliva o 1700 litrů, aniž by letoun musel obětovat zbraňové závěsníky pod křídly.

Na rozdíl od standardních exportních verzí řady Block 52+ je Sufa zhruba z 50% vybavena izraelskou elektronikou, upravenými podsystémy a domácími zbraňovými komponenty. Izraelská strana požadovala rozsáhlý přístup k softwarové architektuře, aby mohl obranný průmysl nezávisle integrovat nové technologie bez nutnosti asistence amerického výrobce.

Specifikace:

• Modulární počítač (MMC) od společnosti Elbit Systems s vyšším výkonem než je původní americký.
• Přilbový zaměřovač Dash IV (Display and Sight Helmet) od společnosti Elbit Systems, který je k dispozici jak pro pilota na předním sedadle, tak pro operátora zbraňových systémů na zadním sedadle. Umožňuje posádce zaměřit a odpálit střely vzduch-vzduch pouhým pohledem na nepřátelský cíl, a to i pod vysokými úhly mimo podélnou osu letounu.
• Plně integrovaný vnitřní systém vlastní ochrany a elektronického protiopatření Elisra SPS-3000.
• Letoun je plně uzpůsoben pro nesení izraelských zaměřovacích kontejnerů řady Litening, které slouží k vyhledávání a laserovému značkování pozemních cílů v noci a za zhoršeného počasí. Pro průzkumné mise využívá pokročilé fotoprůzkumné kontejnery RecceLite.