F-15 Eagle je americký dvoumotorový nadzvukový taktický stíhací letoun určený k vybojování vzdušné nadvlády za každého počasí, který byl vyvinut pro potřeby amerického letectva (USAF). Byl navržen jako vysoce obratný stíhač s důrazem na manévrovatelnost a čistý výkon, přičemž kombinuje maximální rychlost přesahující Mach 2,5 s pokročilým radarovým systémem a mimořádným poměrem tahu k hmotnosti, což mu umožňuje získat a udržet absolutní převahu ve vzdušném prostoru bez nutnosti kompromisů pro útoky na pozemní cíle.

F-15

Historie a vývoj

Vývoj letounu F-15 Eagle byl zahájen v 60. letech v rámci programu FX (Fighter Experimental). Hlavním impulsem bylo zjištění, že tehdejší standardní stíhač F-4 Phantom II postrádá v manévrovém boji nad Vietnamem potřebnou obratnost a kanónovou výzbroj. Situaci vyhrotilo představení sovětského MiGu-25 v roce 1967, o kterém se západní rozvědky mylně domnívaly, že jde o vysoce obratný stíhač (ve skutečnosti šlo o rychlostní záchytný letoun). US Air Force proto požadovalo „čistokrevný“ stíhač pro vybojování vzdušné nadvlády. Vítězem tendru se v roce 1969 stala společnost McDonnell Douglas.

F-15 Eagle ve výzbroji nahradil letoun McDonnell Douglas F-4 Phantom II. V roli prvoliniového stíhače pro vybojování vzdušné nadvlády byl u USAF od roku 2005 postupně doplňován a částečně nahrazován letounem 5. generace Lockheed Martin F-22 Raptor. Pro zachování bojových schopností v 21. století se jeho nástupcem stal modernizovaný model F-15EX Eagle II.

Technický popis konstrukce

F-15 Eagle je celokovový dvoumotorový hornoplošník s dvojitou svislou ocasní plochou. Konstrukce využívá ve velké míře titanové slitiny a hliník, což zajišťuje vysokou strukturální pevnost při relativně nízké hmotnosti. Podvozek je tříbodový, příďového typu, s jedním kolem na každé podvozkové noze. Na hřbetu trupu se nachází rozměrný hydraulicky ovládaný štít, který umožňuje rychlé snížení rychlosti během manévrového boje nebo při přistání.

Letoun je poháněn dvěma dvouproudovými motory Pratt & Whitney řady F100. Unikátní vlastností F-15 je jeho poměr tahu k hmotnosti, který je vyšší než 1:1, což letounu umožňuje zrychlovat i během vertikálního stoupání. Tento výkon v kombinaci s nízkým plošným zatížením křídla zajišťuje mimořádnou manévrovatelnost.

Letoun je vybaven systémem pro doplňování paliva pomocí tuhého ráhna (systém Boom), s plnicím hrdlem umístěným na levém kořeni křídla.

Jako jeden z prvních letounů byl vybaven pulzním dopplerovským radarem (původně AN/APG-63), který disponoval schopností „look-down/shoot-down“, tedy detekcí cílů letících hluboko pod úrovní letounu proti pozadí země.

Základní výzbroj tvoří 20mm rotační kanón M61A1 Vulcan v pravém kořeni křídla. Letoun je schopen nést širokou škálu řízených střel vzduch-vzduch, primárně AIM-7 Sparrow, později AIM-120 AMRAAM (střední dosah) a AIM-9 Sidewinder (krátký dosah).

Varianty a verze

F-15A

F-15A představuje první sériovou verzi letounu pro vybojování vzdušné nadvlády, která definovala standardy pro stíhací letouny čtvrté generace. Zatímco předchozí stroje se spoléhaly na kombinaci víceúčelovosti, F-15A byl od počátku konstruován s důrazem na extrémní manévrovatelnost, vysoký přebytek tahu a pokročilé schopnosti detekce vzdušných cílů za všech povětrnostních podmínek.

Základem bojové efektivity varianty A byl integrovaný zbraňový systém, který umožňoval pilotovi efektivně ovládat letoun i zbraňové systémy v rámci konceptu HOTAS (Hands On Throttle-And-Stick).

  • Letoun byl vybaven pulzním dopplerovským radarem AN/APG-63. Tento systém byl revoluční svou schopností „look-down/shoot-down“, která umožňovala sledovat a útočit na cíle letící v nízkých výškách pod úrovní stíhače. Radar disponoval vysokým výkonem a dokázal detekovat malé cíle na vzdálenosti přesahující 160 km.
  • Pro ochranu před nepřátelskými radary byl instalován systém AN/ALR-56 (Radar Warning Receiver) a vnitřní systém elektronického rušení AN/ALQ-135. Tato kombinace poskytovala pilotovi přehled o hrozbách v okruhu 360 stupňů a schopnost aktivního klamání nepřátelských systémů řízení palby.
  • F-15A byl vybaven jedním z nejmodernějších průhledových displejů (HUD) své doby, který v zorném poli pilota zobrazoval veškeré klíčové letové a bojové informace, což eliminovalo potřebu sledovat přístroje uvnitř kokpitu během manévrového souboje.

Původní motory F100-PW-100 byly v rámci údržbových cyklů často upravovány na standard PW-220, který přinesl vyšší spolehlivost a digitální řízení motoru (DEEC), eliminující riziko zhasnutí motoru při prudkých manévrech.

Ostatní

Streak Eagle

Program Streak Eagle byl speciální projekt z let 1974–1975, jehož cílem bylo demonstrovat naprostou technickou převahu nového letounu F-15A nad tehdejšími konkurenty (zejména sovětským MiG-25 a americkým F-4 Phantom II) prostřednictvím překonání světových rekordů ve stoupavosti (Time-to-Climb).

Pro tento program byl vybrán jeden z prvních sériových strojů F-15A (výrobní číslo 72-0119). Letoun dostal přezdívku „Streak Eagle“, což odkazovalo na jeho vzhled – nebyl totiž nalakován a na jeho povrchu byly vidět různé odstíny kovových plátů a zbytky tmel. Letoun byl celkově odlehčen o cca 1270 kg. V této konfiguraci překonal 8 dosavadních rekordů ve stoupavosti.

Základní varianta

F-15A
Uživatelé:
  • Spojené státy americké - Letectvo Spojených států amerických (1976 – 1987)
  • Spojené státy americké - Národní garda letectva Spojených států amerických (1985 – 1992)
Technické parametry ▼
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 19.43
Rozpětí maximální (m) 13.05
Výška (m) 5.63
Plocha křídel (m²) 56.5
Hmotnost prázdná (kg) 12700
Hmotnost vzletová maximální (kg) 30845
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 4630
Dostup (m) 19800
Rychlost maximální (km/h) 2655
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Pratt & Whitney F100-PW-100
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 65.2
Tah s přídavným spalováním (kN) 106

Modernizace

F-15A MSIP
Uživatelé:
  • Spojené státy americké - Národní garda letectva Spojených států amerických (1985 – 2009)

(Multi-Stage Improvement Program)

Od poloviny 80. let byly stroje F-15A modernizovány v rámci programu MSIP. Tato úprava zahrnovala instalaci nového centrálního počítače s vyšší pamětí a rychlostí zpracování dat, což bylo nezbytné pro integraci modernějších zbraní.

Původní F-15A se spoléhaly na střely AIM-7 Sparrow. Díky modernizaci kabeláže a digitální sběrnice (MIL-STD-1553B) získaly stroje schopnost nést a odpalovat moderní střely AIM-120 AMRAAM, což zásadně zvýšilo jejich schopnost boje mimo vizuální dosah (BVR).

Exportní varianty

F-15A Baz
Uživatelé:
  • Izrael - Izraelské vojenské letectvo (1976 – 1998)

Izraelské letectvo (IAF) se stalo prvním zahraničním uživatelem letounu F-15. Stroje dodané v rámci programu Peace Fox byly upraveny tak, aby vyhovovaly specifickým doktrínám IAF, které kladly extrémní důraz na manévrový vzdušný souboj a integraci domácích technologií. Dostaly označení F-15A Baz. Izraelci okamžitě upravili zbraňové systémy pro nesení vlastních střel krátkého dosahu. Zatímco americké stroje spoléhaly na střely Sidewinder, verze Baz byla upravena pro integraci střel Rafael Shafrir-2 a později revolučních Rafael Python 3. Tyto střely měly širší zorné pole senzoru a byly lépe optimalizovány pro agresivní manévrování, kterým je IAF pověstná. Systémy ECM a komunikační systémy byly také vyměněny za izraelské.

Po roce 1998 byla většina strojů modernizováno v rámci programu BAZ 2000 (viz solo odstavec).

Zahraniční modernizace

Baz 2000
Uživatelé:
  • Izrael - Izraelské vojenské letectvo (1998 – současnost)
Baz 2000

V devadesátých letech proběhl modernizační program Baz 2000, který částečně sjednotil standard verzí A, B, C a D.

Modernizace obsahovala:

  • instalace velkoplošných multifunkčních displejů do kokpitu,
  • integrace střely Derby,
  • integrace přilbového zaměřovače DASH, který umožňoval pilotovi zaměřovat nepřítele pouhým otočením hlavy.

F-15B

F-15B (původně označovaný jako TF-15A) je dvoumístná cvičně-bojová varianta letounu F-15A. Byla vyvinuta souběžně s jednomístnou verzí, aby umožnila efektivní výcvik pilotů na nový typ letounu, aniž by došlo k degradaci jeho bojových schopností. Na rozdíl od mnoha jiných cvičných verzí stíhacích letounů si F-15B zachovává plnou bojovou hodnotu a identickou výzbroj jako verze A.

Letoun disponuje dvěma sedadly v tandemu pod společným rozměrným překrytem. Zadní kokpit je určen pro instruktora a je vybaven kompletním systémem řízení a ovládání zbraňových systémů. Díky vyvýšené poloze zadního sedadla má instruktor vynikající výhled dopředu i do stran.

Několik strojů F-15B bylo zapůjčeno agentuře NASA (např. stroj č. 836), kde sloužily jako létající zkušebny pro testování nových motorů, aerodynamických prvků a digitálních systémů řízení. Právě na F-15B byly testovány technologie, které později vedly k vývoji systému fly-by-wire.

Základní varianta

F-15B
Uživatelé:
  • Spojené státy americké - Letectvo Spojených států amerických (1976 – 1987)
  • Spojené státy americké - Národní garda letectva Spojených států amerických (1985 – 1992)
Technické parametry ▼
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 19.43
Rozpětí maximální (m) 13.05
Výška (m) 5.63
Plocha křídel (m²) 56.5
Hmotnost prázdná (kg) 13100
Hmotnost vzletová maximální (kg) 30845
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 4220
Dostup (m) 19800
Rychlost maximální (km/h) 2655
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Pratt & Whitney F100-PW-100
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 65.2
Tah s přídavným spalováním (kN) 106

Modernizace

F-15B MSIP
Uživatelé:
  • Spojené státy americké - Národní garda letectva Spojených států amerických (1985 – 2009)

Podobně jako verze A, i většina strojů F-15B prošla modernizačním programem MSIP, který zahrnoval vylepšení centrálního počítače a možnost nesení střel AIM-120 AMRAAM.

Exportní varianty

F-15B Baz
Uživatelé:
  • Izrael - Izraelské vojenské letectvo (1976 – 1998)

Jediným zahraničním uživatelem varianty F-15B se stal Izrael. V rámci dodávek strojů Baz obdrželo izraelské letectvo i několik dvoumístných strojů. V Izraeli byly F-15B často využívány pro dálkové průzkumné mise s využitím speciálních podvěsných kontejnerů, k čemuž byla přítomnost druhého člena posádky velmi výhodná.

Po roce 1998 byla většina strojů modernizováno v rámci programu BAZ 2000 (viz solo odstavec).

F-15C

F-15C představuje evoluční vrchol původní koncepce čistokrevného stíhače. Do služby vstoupila v roce 1979 jako náhrada za verzi A, přičemž na první pohled identický drak letounu skrýval zásadní vylepšení v oblasti doletu, elektroniky a spolehlivosti motorů. Tato varianta tvořila páteř protivzdušné obrany NATO během závěru studené války a dosáhla naprosté dominance v konfliktech 90. let.

Klíčovou novinkou F-15C byla možnost montáže konformních palivových nádrží (CFT – Conformal Fuel Tanks), dříve známých jako FAST packs. Tyto nádrže těsně přiléhají k trupu, nezabírají zbraňové závěsníky a mají minimální vliv na aerodynamický odpor, přičemž dramaticky zvyšují dolet a vytrvalost ve vzduchu.

Varianta C obdržela vylepšený balík systémů pro taktický elektronický boj TEWS (Tactical Electronic Warfare System), který integroval radarový výstražný přijímač, rušičku a výmetnice klamných cílů do jednoho vysoce efektivního celku.

Letoun byl z výroby vybaven modernizovaným radarem AN/APG-63, který měl zvýšenou spolehlivost a nové operační módy. U pozdějších sérií a v rámci modernizací byl instalován radar AN/APG-70 a následně revoluční radary typu AESA (AN/APG-63(V)2/3), které umožňují sledovat více cílů s extrémní přesností a jsou téměř imunní vůči tradičnímu rušení.

Během modernizací proběhla u některých letounů instalace motorů řady F100-PW-220 s digitálním řízením (DEEC), ta prakticky eliminovala riziko pádového přetažení motoru a umožnila pilotům manipulovat s plynem bez omezení v jakékoliv letové hladině.

V pozdějších letech byly stroje také vybaveny přilbovým zaměřovačem JHMCS (Joint Helmet Mounted Cueing System), který dovoluje pilotovi zaměřit střely krátkého dosahu pouhým pohledem na cíl.

Základní varianta

F-15C
Uživatelé:
  • Spojené státy americké - Letectvo Spojených států amerických (1979 – 1988)
  • Saúdská Arábie - Saúdské královské letectvo (1982 – současnost)

Saúdská Arábie: Saúdské stroje F-15C byly technicky velmi blízké tehdejším standardům amerického letectva (USAF), což z nich v té době činilo nejvýkonnější letouny na Blízkém východě hned po izraelských strojích. Letouny byly dodány v rámci programu Peace Sun.

Technické parametry ▼
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 19.43
Rozpětí maximální (m) 13.05
Výška (m) 5.63
Plocha křídel (m²) 56.5
Hmotnost prázdná (kg) 12970
Hmotnost vzletová maximální (kg) 30845
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 5550
Dostup (m) 20115
Rychlost maximální (km/h) 2655
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Pratt & Whitney F100-PW-220
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 64.9
Tah s přídavným spalováním (kN) 105.7

Modernizace

F-15C MSIP II.
Uživatelé:
  • Spojené státy americké - Letectvo Spojených států amerických (1985 – současnost)
  • Spojené státy americké - Národní garda letectva Spojených států amerických (1998 – současnost)

(Multi-Stage Improvement Program)

Původní F-15C se spoléhaly na střely AIM-7 Sparrow. Díky modernizaci radaru a digitální sběrnice (MIL-STD-1553B) získaly stroje schopnost nést a odpalovat moderní střely AIM-120 AMRAAM, což zásadně zvýšilo jejich schopnost boje mimo vizuální dosah (BVR).

Exportní varianty

F-15C Baz
Uživatelé:
  • Izrael - Izraelské vojenské letectvo (1982 – 1998)

Izraelské F-15C, v Izraeli označované rovněž jako Baz (stejně jako verze A), byly oproti dříve dodaným verzím F-15A i oproti standardním americkým F-15C v mnoha ohledech odlišné. Izraelci totiž do těchto strojů promítli své čerstvé zkušenosti z bojů nad Libanonem a údolím Bikáa.

V letounech byly nainstalované vlastní systémy elektronického boje od společností Elistra a Elta. To samé platí i o datalinku pro sdílení informací mezi letouny. Letouny měly integrované střely Python 3 a 4.

Po roce 1998 byla většina strojů modernizováno v rámci programu BAZ 2000 (viz solo odstavec).

Licenční výroba

F-15J
Uživatelé:
  • Japonsko - Japonské vzdušné síly sebeobrany (1981 – 2025)

Japonsko si F-15J vybralo v roce 1975 jako nástupce letounů F-4EJ. Na rozdíl od Saúdské Arábie nebo Izraele si Japonsko vymínilo, že většinu strojů vyrobí domácí společnost Mitsubishi Heavy Industries.

Z japonských letounů byly odstraněny některé softwarové módy radaru a vybavení pro útoky na pozemní cíle. Postupem času se změnou geopolitické situace tyto schopnosti byly navráceny.

Byla použita japonská avionika:

  • J/ALQ-8: Domácí systém elektronického rušení, který nahradil americký AN/ALQ-135.
  • J/APR-4: Japonský výstražný radarový přijímač (RWR) místo amerického AN/ALR-56.
  • Datalink: Japonsko vyvinulo vlastní datový spoj pro komunikaci s domácí sítí radarů a loděmi systému Aegis.

Výzbroj byla také japonská:

  • AAM-3: Pokročilá střela krátkého dosahu (nástupce Sidewinderu).
  • AAM-4: Japonská obdoba AMRAAMu, která disponuje vlastním aktivním radarem a vynikajícím doletem.
  • AAM-5: Moderní střela s infračerveným naváděním a vysokou manévrovatelností.

Stroje procházely neustálými průběžnými modernizacemi. V osmdesátých letech proběhla rozsáhlejší modernizace JMSIP, podobná té americké.

Zahraniční modernizace

F-15JSI
Uživatelé:
  • Japonsko - Japonské vzdušné síly sebeobrany (2025 – současnost)

Program F-15JSI (Japan Super Interceptor) je nyní probíhající upgrade, aby letouny mohly sloužit po boku s F-35. Přebírají se technologie z nejnovější americké verze F-15EX:

  • instalace radaru AN/APG-82 AESA
  • nový procesor pro mise ADCP II.
  • integrace střel s plochou dráhou letu AGM-158 JASSM.

F-15D

F-15D je dvoumístná cvičně-bojová varianta vycházející z modelu F-15C. Nahradila předchozí verzi B a přinesla všechna vylepšení draku a systémů zavedená u „céčka“, včetně možnosti nést konformní palivové nádrže (CFT). Ačkoliv primárně slouží k výcviku a přeškolování pilotů, zachovává si plnou bojovou integritu a v historii se ukázala jako neocenitelná platforma pro speciální mise.

Zadní kokpit je plně vybaven pro ovládání letounu i zbraňových systémů. Je vybaven vlastním HUD opakovačem a multifunkčními displeji.

Kvůli druhému sedadlu došlo k mírnému zmenšení vnitřní palivové nádrže, což je však u verze D plně kompenzováno možností nést nádrže CFT, které u starší verze B nebyly běžné.

Základní varianta

F-15D
Uživatelé:
  • Spojené státy americké - Letectvo Spojených států amerických (1979 – 1988)
  • Saúdská Arábie - Saúdské královské letectvo (1982 – současnost)

Saúdská Arábie: Saúdské stroje byly téměř identické s těmi americkými. Primárně sloužily pro výcvik pilotů.

Technické parametry ▼
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 19.43
Rozpětí maximální (m) 13.05
Výška (m) 5.63
Plocha křídel (m²) 56.5
Hmotnost prázdná (kg) 13200
Hmotnost vzletová maximální (kg) 30845
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 5550
Dostup (m) 20115
Rychlost maximální (km/h) 2655
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Pratt & Whitney F100-PW-220
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 64.9
Tah s přídavným spalováním (kN) 105.7

Modernizace

F-15D MSIP II.
Uživatelé:
  • Spojené státy americké - Letectvo Spojených států amerických (1985 – současnost)
  • Spojené státy americké - Národní garda letectva Spojených států amerických (1998 – současnost)

Podobně jako verze C, i většina strojů F-15D prošla modernizačním programem MSIP II., který zahrnoval vylepšení centrálního počítače a možnost nesení střel AIM-120 AMRAAM.

Exportní varianty

F-15D Baz
Uživatelé:
  • Izrael - Izraelské vojenské letectvo (1982 – 1998)

Izraelské F-15D Buz byly upraveny pro nesení naváděných pum a průzkumných kontejnerů. Druhý člen posádky zde nefungoval jako instruktor, ale jako WSO (Weapon Systems Officer) – operátor zbraňových systémů. Byly také vybaveny unikátním systémem datového přenosu, který umožňoval v reálném čase vysílat obraz z naváděných raket (např. Popeye) na obrazovku operátora v zadním kokpitu.

Po roce 1998 byla většina strojů modernizováno v rámci programu BAZ 2000 (viz solo odstavec).

F-15DJ
Uživatelé:
  • Japonsko - Japonské vzdušné síly sebeobrany (1981 – současnost)

Japonské stroje byly označeny F-15DJ. Stejně jako jednomístné byly vyráběny přímo v Japonsku společností Mitsubishi. Avionika byla japonská viz F-15J.

F-15E

F-15E Strike Eagle představuje zásadní odklon od původní koncepce čistokrevného stíhače. Jde o hloubkový úderný letoun použitelný za každého počasí, který si však ponechal schopnost manévrového vzdušného boje. Od předchozích verzí se liší tmavě šedou kamufláží (Gunship Gray) a robustnější konstrukcí uzpůsobenou pro údery v nízkých letových hladinách.

Na konci 70. let začalo americké letectvo hledat nástupce za stárnoucí flotilu F-111. Letoun F-111 byl sice rychlý a unesl hodně pum, ale byl neohrabaný a v případě napadení nepřátelskými stíhači téměř bezbranný. USAF proto vyhlásilo program ETF (Enhanced Tactical Fighter), později přejmenovaný na DRF (Dual-Role Fighter). Cílem bylo vytvořit letoun schopný provádět dálkové nálety hluboko v nepřátelském území bez nutnosti doprovodu vlastních stíhačů.

V soutěži o tento kontrakt se utkali dva hlavní soupeři:

  • F-16XL: Radikálně upravená verze F-16 s velkým šípovým křídlem (delta).
  • F-15E: Úprava stávajícího draku F-15D.

V roce 1984 byl vyhlášen vítězem F-15E. Vyhrál díky nižším nákladům na vývoj, dvoumotorové konfiguraci a většímu potenciálu pro další modernizace.

Pro zvýšení životnosti při letech v turbulentním prostředí nízko nad zemí byl drak letounu zásadně zesílen a životnost byla prodloužena na 16 000 letových hodin.

U verze E jsou nádrže CFT standardem. Obsahují 12 záchytných bodů pro bomby, které jsou umístěny v řadách, což snižuje aerodynamický odpor ve srovnání s klasickými závěsníky pod křídly.

Strike Eagle je schopen nést téměř veškerou munici v inventáři USAF – od laserem naváděných pum Paveway, přes satelitem naváděné JDAM, až po protitankové střely Maverick a jaderné pumy B61. Zároveň si ponechává kanón M61 Vulcan a plnou sadu střel AMRAAM a Sidewinder pro vlastní obranu.

Zatímco stíhací verze se soustředily na radar, Strike Eagle je vybaven komplexní sadou senzorů pro navigaci a přesné bombardování v noci a za špatného počasí.

  • Radar AN/APG-70: Odvozený z verze C, ale s výrazně rozšířenými módy pro mapování terénu s vysokým rozlišením (Synthetic Aperture Radar – SAR). To umožňuje posádce identifikovat pozemní cíle na vzdálenost desítek kilometrů i přes oblačnost.
  • LANTIRN (Low Altitude Navigation and Targeting Infrared for Night): Dvojice podvěsných kontejnerů, které jsou pro F-15E klíčové. Jeden obsahuje navigační infračervený senzor a radar pro kopírování terénu (umožňuje let v 30 metrech nad zemí v noci), druhý kontejner slouží k laserovému značkování cílů.
  • Kokpit a WSO: Zadní kokpit není určen pro instruktora, ale pro operátora zbraňových systémů (WSO). Ten disponuje čtyřmi multifunkčními displeji, na kterých nezávisle na pilotovi ovládá radar, zbraňové systémy a elektronický boj.

V rámci modernizací se do letounu instaloval nový radar AN/APG-82(V)1, který kombinuje schopnosti vzdušného boje i pozemního mapování s mnohem vyšší spolehlivostí a dosahem. A také nový digitální systém elektronického boje a varování EPAWSS, který umožňuje letounu přežít v oblastech chráněných moderními systémy PVO.

Základní varianta

F-15E Strike Eagle
Uživatelé:
  • Spojené státy americké - Letectvo Spojených států amerických (1988 – současnost)
F-15E Strike Eagle
Technické parametry ▼
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 19.43
Rozpětí maximální (m) 13.05
Výška (m) 5.63
Plocha křídel (m²) 56.5
Hmotnost prázdná (kg) 14300
Hmotnost vzletová maximální (kg) 36700
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 3900
Dostup (m) 18200
Rychlost maximální (km/h) 2655
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru Pratt & Whitney F100-PW-229
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 79.2
Tah s přídavným spalováním (kN) 129.7

Modifikace

F-15EX Eagle II.
Uživatelé:
  • Spojené státy americké - Letectvo Spojených států amerických (2021 – současnost)

F-15EX Eagle II je nejmodernější variantou rodiny F-15, vyvinutou jako náhrada za dosluhující flotilu F-15C/D. Ačkoliv se jedná o dvoumístný stroj, je navržen tak, aby mohl být efektivně pilotován i jedním pilotem. EX kombinuje legendární drak letounu s digitální architekturou 21. století, což z něj činí ideální doplněk k letounům 5. generace (F-35).

Eagle II. přebírá digitální řízení z exportních verzí SA a QA. Odstranění mechanických táhel ušetřilo hmotnost a umožnilo aktivovat závěsníky č. 1 a 9 na koncích křídel.

Dominantou obou kokpitů je jediný velkoplošný dotykový displej (LAD - Large Area Display) o rozměru 10x19 palců, který nahrazuje spleť budíků a menších obrazovek.

Letoun má nové vícečetné závěsníky označované AMBER (Advanced Missile and Bomb Ejection Rack), na kterých může nést neuvěřitelný arzenál. V konfiguraci pro vzdušný boj dokáže nést až 22 střel vzduch-vzduch (např. AIM-120 AMRAAM), což z něj činí „létající zásobník“ pro doprovod letounů F-35. Jako jediný americký stíhač má F-15EX díky své nosnosti a velikosti potenciál nést budoucí hypersonické střely o délce až 7 metrů a hmotnosti přes 3 000 kg.

To, co dělá F-15EX výjimečným, se skrývá pod povrchem. Je postaven na tzv. OMS (Open Mission Systems) architektuře, která umožňuje bleskové nahrávání nového softwaru.

  • Radar AN/APG-82(V)1 AESA: Aktuálně nejvýkonnější radar v rodině F-15. Kombinuje extrémní dosah s schopností detekovat i velmi malé cíle (stealth) a zároveň provádět mapování země v ultra vysokém rozlišení.
  • EPAWSS (Eagle Passive/Active Warning Survivability System): Zcela nový digitální systém elektronického boje od BAE Systems. Poskytuje pilotovi 360stupňový přehled o bojišti a schopnost rušit nejmodernější nepřátelské radary. Díky němu je F-15EX schopna přežít i v silně bráněném vzdušném prostoru.
  • ADCP II (Advanced Display Core Processor): Nejrychlejší misijní počítač na světě umístěný v letadle. Je schopen zpracovat 87 miliard operací za sekundu, což je klíčové pro fúzi dat ze všech senzorů.
Technické parametry ▼
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Délka (m) 19.43
Rozpětí maximální (m) 13.05
Výška (m) 5.63
Plocha křídel (m²) 56.5
Hmotnost prázdná (kg) 14380
Hmotnost vzletová maximální (kg) 36741
LETOVÉ PARAMETRY
Dolet (km) 4815
Dostup (m) 19800
Rychlost maximální (km/h) 2655
POHONNÁ JEDNOTKA
Označení motoru General Electric F110-GE-129
Počet motorů 2
Tah bez přídavného spalování (kN) 76.3
Tah s přídavným spalováním (kN) 131.2

Exportní varianty

F-15I Ra’am
Uživatelé:
  • Izrael - Izraelské vojenské letectvo (1998 – současnost)

Letoun F-15I Ra'am (Hrom) je izraelskou verzí F-15E. Izrael tyto stroje objednal v roce 1994 po zkušenostech z války v Perském zálivu, kde potřeboval platformu schopnou provádět dálkové údery na strategické cíle (např. v Íránu) bez nutnosti doplňování paliva v nepřátelském vzdušném prostoru.

Hlavní odlišnosti:

  • EW systém: Nejdůležitějším rozdílem je integrovaný systém elektronického boje Elisra SPS-2110, který je plně izraelské výroby. IAF odmítlo americké řešení, aby mělo plnou kontrolu nad knihovnou hrozeb v regionu.
  • Radar: Stroje byly dodány s radarem AN/APG-70, který má oproti americké verzi mírně snížené rozlišení v mapování terénu (požadavek americké vlády v 90. letech), což si však Izrael kompenzoval vlastním softwarem.
  • Výzbroj: Ra'am je plně integrován s izraelskou municí, jako jsou střely Python 4/5 a dálkově naváděné pumy Popeye.

Izrael F-15I neustále vylepšuje. Aktuálně procházejí výměnou radarů za moderní typy AESA a dostávají nové systémy elektronického boje, aby udržely krok s verzí F-15EX.

F-15K Slam Eagle
Uživatelé:
  • Jižní Korea - Letectvo Korejské republiky (2005 – současnost)

Jihokorejská verze byla vybrána v roce 2002. Název „Slam Eagle“ odkazuje na schopnost nést střely AGM-84H SLAM-ER. Další zbraní, kterou má integrovanou jsou střely Taurus KEPD 350. Letoun je optimalizován pro boj proti lodím.

Letouny byly dodávány ve dvou etapách V první etapě byly použity motory GE F110-GE-129, které mají vyšší tah než standardní P&W u amerických verzí. U druhé etapy byly použity původní F100-PW-229. Vše kvůli diverzifikaci dodavatelů

Jako první Eagle měl integrovaný systém AAS-42 IRST (infračervený senzor pro tichý lov letadel bez zapnutého radaru).

F-15QA Ababil
Uživatelé:
  • Katar - Katarské emírské letectvo (2021 – současnost)

Letoun F-15QA (Qatar Advanced) byl objednán v roce 2017 v rámci rekordního kontraktu. Pro Boeing to byla příležitost vzít všechno, co se naučili na saúdské verzi SA, a dotáhnout to k naprosté technologické špičce.

F-15QA byla první variantou Eagle, která dostala obří dotykový displej LAD (Large Area Display) 10x19 palců v kokpitu, který dnes vidíme u F-15EX.

Letoun má integrovaný radar AN/APG-82(V)1 AESA a vylepšeného systému IRST.

Letoun je vybaven silnějšími motory F110-GE-129.

F-15S
Uživatelé:
  • Saúdská Arábie - Saúdské královské letectvo (1995 – 2011)

V polovině devadesátých let bylo v rámci programu Peace Sun IX dodáno cca 70 letounů. Jednalo se o „ořezanou“ variantu F-15E, aby USA uklidnily obavy Izraele z narušení rovnováhy sil.

F-15S měla starší radar (APG-70 s horším rozlišením), neměla digitální řízení fly-by-wire a měla omezené schopnosti nočního vidění.

F-15SA
Uživatelé:
  • Saúdská Arábie - Saúdské královské letectvo (2011 – současnost)

V roce 2011 Saúdská Arábie podepsala obří kontrakt se společností Boeing na verzi SA. Saúdové nechali přestavět starší stroje F-15S a doplnili je nově vyrobenými.

Hlavní rozdíly:

  • varianta F-15SA byla první z rodiny Eagle vybavená plně digitálním elektroimpulsivním řízením. To umožnilo aktivovat vnější podkřídelní závěsníky (č. 1 a 9), které byly u starších verzí nepoužitelné kvůli stabilitě. Díky Fly-by-Wire tak může nést rekordní množství výzbroje (až 12 střel vzduch-vzduch).
  • Disponuje radarem AN/APG-63(V)3 AESA a infračerveným vyhledávacím a sledovacím systémem (IRST).
F-15SG
Uživatelé:
  • Singapur - Vzdušné síly republiky Singapur (2010 – současnost)

Singapurská verze dostala jako první F-15 radar AN/APG-63(V)3. Byla také vybavena integrovaným systémem IRST.

Letoun byl vybaven silnějšími motory F110-GE-129C.