A129

CBT (Combattimento) / EES (Elicottero da Esplorazione e Scorta) / AH-129C

Varianta CBT představuje zásadní modernizaci původního vrtulníku Mangusta, která vznikla na základě zkušeností z operačního nasazení a technologického vývoje prototypu International. Cílem bylo vytvořit víceúčelový stroj schopný nejen protitankového boje, ale i ozbrojeného průzkumu, doprovodu transportních vrtulníků a přímé podpory pozemních vojsk. Italská armáda (AVES) nejprve v roce 2002 objednala 15 nově vyrobených kusů v této konfiguraci a následně rozhodla o přestavbě všech 45 zbývajících strojů původní verze na tento standard.

Klíčovou změnou oproti první verzi bylo nahrazení čtyřlistého nosného rotoru pokročilejším pětilistým systémem, který výrazně snížil vibrace a hlučnost při zachování vysoké obratnosti.

Modernizace avioniky:

• Původní HeliTOW byl u většiny strojů nahrazen modernějším izraelským pozorovacím a zaměřovacím systémem Rafael Toplite skládajícího se z FLIR, vysoce citlivé denní TV kamery a laserový dálkoměru se značkovačem.
• Výstražné přijímače RWR a LWR byly modernizované z původní verze. To stejné se týkalo infračervené rušičky AN/ALQ-144. Letoun byl navíc vybaven varovným systémem před blížícími se raketami AN/AAR-60 MILDS a výmětnicemi klamných cílů AN/ALE-47.
• Piloti měli k dispozici přilbový zaměřovač a displej IHADSS propojený se senzory a také kanonem.

Výzbroj:

• Integrace trojhlavňového rotačního kanonu M197 ráže 20 mm v podvěsné věži pod přídí.
• Protitankové střely AGM-114 Hellfire nahradily starší systém TOW.
• Protiletadlové střely AIM-92 Stinger nebo Mistral pro vlastní obranu.

Tato verze představuje hloubkovou modernizaci standardu CBT, zaměřenou na zvýšení přesnosti úderů na velké vzdálenosti a zlepšení schopností průzkumu a sledování cílů za všech světelných podmínek.

Zásadním vylepšením varianty AH-129D je instalace pokročilého elektrooptického zaměřovacího systému Rafael Toplite III. Kokpit byl modernizován novými barevnými multifunkčními displeji a vylepšeným softwarem pro řízení mise, což umožňuje lepší integraci dat z bojiště a efektivnější sdílení informací s pozemními jednotkami.

Hlavní údernou sílu varianty Delta představuje integrace izraelských protitankových řízených střel Rafael Spike ER.

AH-129D bude tvořit páteř italského bitevního letectva až do úplného nahrazení nově vyvíjeným typem Leonardo AH-249, ke kterému by mělo dojít kolem roku 2030.

Varianta A129 International byla vyvinuta společností Agusta v polovině 90. let s cílem napravit nedostatky původní verze, zejména absenci pevné hlavňové výzbroje a nižší výkon motorů v náročných klimatických podmínkách.

Zásadní změnou byla pohonná soustava. Původní italské motory Piaggio Gem byly nahrazeny americkými turbohřídelovými motory LHTEC T800, které poskytovaly výrazně vyšší výkon. To umožnilo zvýšit maximální vzletovou hmotnost na 5 000 kg a zlepšit letové parametry v horkém podnebí a vysokých nadmořských výškách. Vrtulník byl vybaven pětilistým nosným rotorem místo původního čtyřlistého.

International byl vybaven modernizovanou avionikou, která umožňovala odpalování širší škály řízených střel.

Kromě integrovaného trojhlavňového rotačního kanonu M197 s ráží 20mm mohl vrtulník nést protitankové střely Hellfire nebo protiletadlové střely Mistral.

Přestože vrtulník neuspěl v exportních soutěžích (například v Austrálii), veškerá technická řešení z této varianty byla později využita pro italský standard CBT a turecký projekt T129.

Varianta EDH (Early Delivery Helicopter), v tureckém letectvu oficiálně označovaná jako T129A, vznikla jako reakce na urgentní potřebu turecké armády posílit kapacity bitevního letectva v boji proti terorismu a povstaleckým skupinám. Vzhledem k tomu, že vývoj plně víceúčelové verze B vyžadoval delší čas pro integraci složitých řízených střel, bylo rozhodnuto o výrobě úvodní série devíti kusů v této odlehčené konfiguraci.

Hlavním prvkem pro vyhledávání a zaměřování cílů je elektrooptický systém Aselsan ASELFLIR-300T, který integruje termovizní kameru, denní TV kameru a laserový dálkoměr.

Posádka má k dispozici přilbové zobrazovače Aselsan AVCI, které promítají letová a zbraňová data přímo před oči pilotů a umožňují míření kanonu pouhým pohybem hlavy.

Obranný systém tvoří integrovaný komplex elektronického boje Aselsan HEWS (Helicopter Electronic Warfare System), který v této variantě zahrnuje:

• Aselsan RWR – Přijímač radarového varování pro detekci nepřátelských radarů.
• Aselsan LWR – Přijímač laserového varování pro detekci ozáření laserovými dálkoměry nebo značkovači.
• Aselsan MWS – Systém varování před blížícími se střelami.
• BAE Systems AN/ALE-47 – Automatické výmetnice klamných cílů.

Hlavní zbraní je trojhlavňový rotační kanon M197 ráže 20 mm umístěný v příďové věži se zásobou 500 nábojů. Na čtyřech podkřídelních závěsnících může nést výhradně neřízenou výzbroj v podobě raketnic pro 70mm střely (např. turecké MKE FFAR).

Varianta T129B představuje plnohodnotnou víceúčelovou verzi vrtulníku, která byla od počátku cílem celého programu ATAK. Na rozdíl od předchozí verze EDH, která byla určena pro rychlé nasazení s omezenou výzbrojí, je model B vybaven kompletní sadou turecké avioniky a je schopen nasazení širokého spektra přesně naváděné munice.

Výroba a modernizace této varianty probíhá ve dvou fázích (Phase I a Phase II), které postupně zvyšují úroveň vlastní ochrany a technologickou vyspělost senzorů.

Phase I

Modernizace Phase I byla zaměřena na dosažení plné operační způsobilosti v oblasti víceúčelových misí. Hlavním úkolem bylo softwarově integrovat kompletní sadu turecké výzbroje (které chybělo u ranné verze EDH):

• protitankových střel Roketsan UMTAS.
• laserem naváděných raket Cirit.

Phase II

Phase II se zaměřila na to, aby byl vrtulník téměř nezasažitelný moderními protiletadlovými systémy díky pokročilému elektronickému rušení. V současnosti Turecko modernizuje všechny starší stroje T129 na tento nejvyšší standard.

• Modernizovaný eletrooptický systém ASELFLIR-400.
• Radiofrekvenční rušička, která aktivně vysílá rušící signály proti nepřátelským radarům a radarově naváděným střelám. Antény tohoto systému jsou umístěny na koncích křídel a na trupu.
• pokročilejší přijímač LWR.