A-4

A-4A sloužila u prvolíniových jednotek U.S. Navy a USNC velmi krátce. Už kolem roku 1960 byly letouny přesouvány k rezervním jednotkám. Tam sloužili až do roku 1967 kdy byly definitivně vyřazeny

A-4B sloužila u obou námořních složek. U.S. Navy ocenilo možnost tankování za letu, ale letounů se relativně rychle zbavovalo ve prospěch verze C, která již měla radar. U USMC sloužila déle, mariňáci potřebovali jednoduchý a odolný stroj. Hodně využívali střely Bullpup pro ničení bunkrů.

K rezervním jednotkám se letouny přesouvaly kolem roku 1964, v roce 1970 byly definitivně vyřazeny.

Argentina pro své letectvo nakoupila vyřazené letouny z rezerv.

Většina systémů zůstala identická s americkou verzí B. Byly dovybaveny radiostanicemi a navigačními systémy standardu FAA.

Po vyřazení byly nahrazeny modernějšími A-4AR Fightinghawk.

Verze určena pro argentinské námořnictvo, která operovala z letadlové lodi ARA Veinticinco de Mayo. Argentina je nakoupila jako použité z rezerv USA.

Na rozdíl od standardních A-4B (které měly 3) byly A-4Q upraveny tak, aby měly 5 závěsníků (stejně jako verze E/F). To jim umožnilo nést více paliva nebo munice. Měly zesílené pneumatiky a podvozek pro náročné operace na palubě malé letadlové lodi.

Byly integrovány střely vzduch-vzduch AIM-9B.

Argentína nakoupila olétané letouny ze zásob USA, které prošli repasí. Křídla byla zpevněna a přidaly se na ně další dva závěsníky.

V roce 1978 proběhla integrace izraelských střel Shafrir 2.

Letoun A-4L vznikl přestavbou 100 kusů draků A-4C. Modernizaci prováděl již McDonnell Douglas (po sloučení společností v roce 1967). Program začal v roce 1969.

Cílem bylo poskytnout pilotům v záloze (Reserve) letoun, který by se v kokpitu a v ovládání zbraňových systémů choval stejně jako tehdejší moderní A-4F, který létal ve Vietnamu.

Nejvýraznějším znakem A-4L byl avionický hrb na hřbetě trupu, který byl převzat přímo z verze A-4F. Do hrbu byly umístěny moderní systémy pro elektronický boj (ECM), navigaci a komunikaci:

• AN/APN-153 Dopplerovský navigační radar,
• AN/ARN-52 TACAN,
• AN/APN-141 radarový výškoměr,
• AN/APX-64 IFF - Identifikace přítel-nepřítel,
• komunikační systémy,
• AN/ALQ-100 aktivní rušič,
• AN/APR-25/27 radarový výstražný přijímač – RWR.

Navzdory modernizaci avioniky si A-4L ponechal původní konfiguraci 3 závěsníků. Přidání dalších dvou by vyžadovalo příliš drahé strukturální zásahy do křídla, což se pro zálohy nepovažovalo za efektivní.

Na horní straně křídel byly přidány spojlery (stejně jako u A-4F), které zlepšovaly ovladatelnost při přistání na letadlových lodích.

Malajsie nakoupila cca 88 letounů A-4C odložených v pouštním úložišti AMARC, ale do letuschopného stavu jich modernizovalo pouze 40. Ostatní sloužily jako zdroj náhradních dílů. Tato varianta dostala označení A-4PTM (Peculiar To Malaysia – specifická pro Malajsii).

Letouny byly stejně jak Argentické vybaveny dalšími dvěmi závěsníky na zbraně.

Byl přidán avionický hrb na hřbet, do kterého přibyla nová elektronika.

Největším vylepšením byla instalace bombardovacího systému Hughes AN/ASB-19 ARBS (Angle/Rate Bombing System). Obsahoval televizní a laserový sledovač, což dramaticky zvýšilo přesnost bombardování.

Díky nové avionice mohl A-4PTM odpalovat řízené střely AGM-65 Maverick.

Singapur koupil v roce 1973 přes 50 draků, primárně verze A-4B (menší část tvořily A-4C na náhradní díly). Společnost Lockheed Aircraft Service v Singapuru je pak kompletně zrekonstruovala.

Poznámka: Proč jsou draky typu A-4B a letoun je zařazen u A-4C? Důvodem je, že výsledný letoun více odpovídal variantě C: motory, avionika umožňující lety za každého počasí.

Technické specifika:

• Stejně jako u Argentiny a Malajsie došlo k navýšení ze 3 na 5 závěsníků.
• Původní 20 mm kanony Colt byly nahrazeny výkonnějšími 30 mm kanony DEFA 553. To vyžadovalo úpravu zásobníků a zesílení konstrukce kolem ústí kanonů.
• Motory byly přizpůsobeny na práci ve výšších teplotách.

Malajsie neměla vhodné dvoumístné verze pro výcvik. Nechala si u společnosti Grumman přestavět 6 jednomístných draků A-4C na dvoumístné. Výsledek byl velmi podobný americkým TA-4F, ale s avionikou verze PTM.

TA-4S je dvoumístná cvičná verze s plnou bojovou schopností.

Společnost Lookheed Aircraft Service využila jednomístných draků, do kterých vložila sekci (cca 71 cm dlouhou) pro vložení druhého kokpitu. Na rozdíl od amerických TA-4, které měly jeden velký společný překryt kabiny, měly singapurské stroje dva samostatné "bublinové" překryty, což letounu dodalo velmi unikátní vzhled.

V druhé polovině osmdesátých let proběhla rozsáhlá modernizace letounů A-4S. Letoun dostal nové označení A-4SU Super Skyhawk. Modernizaci provedla singapurská společnost Singapore Aerospace (SAe) bez pomocí mateřské firmy (McDonnel Douglas).

Hlavní prvky modernizace:

• Osazení silnějším motorem General Electric F404-GE-100D (používaných u letounů F/A-18 Hornet). Na draku vznikly nové chladící otvory pro chlazení motoru.
• Instalace moderního digitálního systému pro zaměřování a navigaci WDNS (Weapon Delivery and Navigation System).
• Integrace systému Pave Penny pro navádění pum GBU-10/12/16 Paveway II. pomocí laseru.

Dvoumístná cvičně-bojová varianta upravená s trupu letounů TA-4S. Stejně jak u jednomístné varianty Super Skyhawků byl do nich integrován motor F404-GE-100D a modernější avionika.

USA

Sloužili u prvoliniových jednotek U.S. Navy a USMC do roku 1975, pak přešli k výcvikovým jednotkám, kde sloužili jako simulace nepřátelských letadel (Top Gun).

Izrael

Izrael byl největším zahraničním uživatelem A-4E. Letouny zde dostaly jméno „Ahit“ (Orel).

Provedli následující úpravy:

• 20mm kanony Colt byly nahrazeny 30mm kanony DEFA 553.
• Byla prodloužena o cca 80 cm z důvodu ochrany před ruskými střelami Strela-2 (SA-7). Prodloužením se tepelné jádro motoru posunulo dál od citlivých řídicích ploch ocasu. Pokud střela explodovala u trysky, letadlo mělo šanci přežít a doletět.
• Do letounu byl naisntalován brzdící padák pro zkrácení přistání.
• Izraelský digitální systém pro bombardování Crystal, který byl přesnější než původní americké systémy.

Indonésie

Indonésie koupila 32 olétaných A-4E přímo z Izraele. Protože šlo o nákup od židovského státu do muslimské země, letouny byly tajně převezeny, přetřeny a piloti cvičeni v utajení (operace Alpha Echo). V Indonésii sloužily k potlačování povstání (role COIN) a hlídkování nad rozsáhlým souostrovím.

USA

Sloužili u prvoliniových jednotek U.S. Navy a USMC do roku 1975, pak přešli k výcvikovým jednotkám, kde sloužili jako simulace nepřátelských letadel (Top Gun).

Izrael

Dostal jako bleskovou náhradu ztrát z války Jom Kippur - v rámci operace Nickel Grass. Izrael provedl stejné úpravy jako u verze A-4E, popsané výše.

OA-4F byla upravená varianta TA-4F pro roli Fast FAC (Fast Forward Air Controller – předsunutý letecký návodčí). Jejím úkolem bylo v nízké výšce a vysoké rychlosti vyhledávat cíle na bojišti a navádět na ně ostatní útočné letouny.

OA-4F létaly velmi nízko, aby vyprovokovaly nepřítele k palbě, čímž odhalily jeho pozici, kterou pak návodčí na zadním sedadle označil kouřem pro blížící se Phantomy nebo Skyhawky.

Avionika:

• Radia AN/ARC-114 pro komunikaci s pozemními jednotkami, AN/ARC-115 pro komunikaci s ostatními letadly.
• Navigační systém AN/ASN-41 - navigační počítač.
• Mark I. Eyeball - systém pro zaměření návodčího.

Letoun primárně využíval pro označení cíle kouř. Pomocí raket LAU-10 nebo LAU-68 plněných bílým fosforem.

Dvoumístná cvičná verze z roku 1966, určená pro pokročilý výcvik, vycházející z draku A-4F. Verze byla plně bojeschopná, vybavena stejně jako jednomístná verze.

Do trupu byla vložena sekce dlouhá cca 71 cm, aby se vytvořil prostor pro druhý kokpit (instruktora). Překryt kokpitu byl jednodílný, vyklápěný dozadu.

Varianta TA-4F byla od U.S. Navy vyřazována od poloviny 70. let. U USMC sloužila déle. Letouny byly přeřazovány do rezervních jednotek, kde sloužily až do roku 1994.

Australské královské námořnictvo (Royal Australian Navy) potřebovalo letoun pro svou (tehdy jedinou) letadlovou loď HMAS Melbourne.

Na rozdíl od amerických A-4F, které byly primárně útočné, byla A-4G upravena tak, aby mohla nést až čtyři střely AIM-9 Sidewinder pro protivzdušnou obranu flotily.

Letoun kvůli úspoře hmotnost a jiným požadavkům na avioniku neměl avionický hrb.

V roce 1984 byla vyřazena loď Melbourne a Skyhawky prodány Novému Zélandu.

A-4H byla verze Skyhawku vyrobená přímo pro Izrael.

Hlavní rozdíly:

• Horní část svislé ocasní plochy byla hranatá, kvůli lepší směrové stabilitě. Tento prvek se pak stal standardem u verze A-4M.
• Letouny nebyly vybaveny avionickým hrbem.
• V pouzdře pod tryskou motoru byl umístěn brzdící padák.
• Byly nainstalovány francouzské 30 mm kanony DEFA 553.

V roce 1970 Nový Zéland nakoupil letouny A-4F, které byly upraveny dle jejich požadavků. Varianta dostala označení A-4K.

Hlavní změnou byla hranatá ocasní plocha, která se pak používala i u varianty A-4M. Letoun nebyl vybaven avionickým hrbem.

V roce 1982 Austrálie vyřadila svou letadlovou loď HMAS Melbourne a rozhodla se prodat celou svou flotilu Skyhawků. Nový Zéland této příležitosti využil. Australské A-4G upravil na standard A-4K.

Jedná se o dvoumístnou cvičnou variantu vycházející z varianty A-4H. Verze byla postavena přímo pro Izrael.

Specifikace:

• Do trupu byla vložena sekce dlouhá cca 71 cm, aby se vytvořil prostor pro druhý kokpit (instruktora). Překryt kokpitu byl jednodílný, vyklápěný dozadu.
• Horní část svislé ocasní plochy byla hranatá, kvůli lepší směrové stabilitě.
• V pouzdře pod tryskou motoru byl umístěn brzdící padák.
• Byly nainstalovány francouzské 30 mm kanony DEFA 553.

V roce 1982 proběhla radikální modernizace - projekt Kahu. Na projektu se podílela společnost Smiths Industries a novozélandská společnost Safe Air.

Původní avionika byla nahrazena za systémy odpovídající 4. generaci:

• radar AN/APG-66(V)7 (stejný typ jako u F-16),
• datové sběrnice MIL-STD 1553B, moderní vybavení kokpitu - širokoúhlý HUD a dva MFD displeje,
• inerciální navigační systém Litton LN-93.

Nová avionika umožnila používat pokročilé zbraně jako střely AIM-9L Sidewinder, AGM-65 Maverick a laserem naváděné pumy GBU-16 Paveway II.

V aktivní služběu prvsledových jednotek USMC byl do roku 1987, pak byl používán rezervními jednotkami až do roku 1994.

Dvoumístná varianta určená pro navádění na pozemní cíle - FAC.

Drak letounu vznikl přestavbou z cvičné varianty TA-4F. Zadní svislá ocasní plocha byla zvětšena a měla hranatý tvar. Motory byly ponechány z TA-4F.

Ve vrchní části měl nainstalovaný avionický hrb, ve kterém byly elektronické systémy z varianty A-4M. Uvnitř byly moderní systémy ECM (rušičky), RWR (detekce radarů) a vylepšené navigační a komunikační přístroje (včetně více radiostanic pro koordinaci s jednotkami na zemi).

Argentina nakoupila starší vyřazené stroje USMC A-4M, u kterých provedla rozsáhlou modernizaci provedenou společností Lockheed Martin. Letouny dostaly označení A-4AR Fightinghawk odkazující na název letounu F-16 Fighting Falcon, ze kterého pochází většina avioniky.

Specifikace:

• Radar AN/APG-66(V)2 (používaný u F-16),
• V kokpitu dva MFD displeje a HUD, ovládáním HOTAS (Hands-On Throttle-And-Stick),
• Inerciální navigace INS.
• Vše bylo propojené sběrnicí MIL-STD-1553B.

Letoun byl schopen nést naváděné zbraně a střely (AIM-9L Sidewinder.)

Kuvajt zakoupil koncem sedmdesátých let variantu A-4KU vycházející ze standardu A-4M. Letouny zakoupil nové, bez některý amerických citlivých přístrojů.

Izraelská varianta vycházející ze standardu A-4M.

Specifikace:

• Do letounu byly nainstalovány francouzské kanony ráže 30 mm DEFA 553.
• Prodloužená výtoková tryska z motoru, která letoun chránila před střelami s infračerveným naváděním.
• Izraelská společnost Elbit dodala digitální systém pro navigaci a odhoz výzbroje - WDNS (Weapon Delivery and Navigation System).
• Letoun byl vybaven systémem RWR a ECM pro detekci rušení nepřátelských radarů a výmětnicemi klamných cílů izraelské výroby.
• Kokpit byl vybaven moderním HUD displejem.

Letouny byly od roku 2015, kdy byly používány ve cvičné roli, nahrazeny italskými M-346 Lavi.

Brazílie v roce 1997 nakoupila od Kuvajtu letouny A-4KU. Sloužili u námořnictva na lodi NAe São Paulo (A12). Dostaly označení AF-1 Falcao.

Brazílie v roce 1997 nakoupila od Kuvajtu letouny TA-4KU. Byly určeny pro pokročilý výcvik.

V rámci kontraktu z roku 1994 Argentina získala od USMC celkem 4 kusy OA-4M. Tyto stroje byly upraveny společnostmi Lockheed Martin a později LMAASA, kde prošly drastickou přestavbou na standard OA-4AR.

Na rozdíl od původních amerických OA-4M, které měly slabší motory, byly argentinské OA-4AR v rámci modernizace přemotorovány na nejvýkonnější variantu Pratt & Whitney J52-P-408. Tím získaly stejný výkon jako jednomístné Fightinghawky.

Zatímco původní americká OA-4M byla určena primárně pro vizuální navádění, argentinská úprava z ní udělala plnohodnotný víceúčelový letoun:

• Do letounu byl nainstalován výkonný radiolokátor z letounu F-16 AN-APG-66(V2). Radar uměl navádět moderní rakety. Kvůli jeho implementaci se musel trochu zvětšit a upravit nos letounu.
• kokpit byl vybaven novými MFD displeji, HUD dispejem a ovládáním dle HOTAS.
• pro ochranu byl vybaven rušičkami, RWR systémem a výmětnicemi klamných cílů.

Dvoumístná cvičná plně bojeschopná varianta vycházející z A-4M. Byla vyrobena jen pro Kuvajt.

Po válce v Zálivu byly prodány do Brazílie.

Od roku 2009 proběhla modernizace u společnosti Embraer. Letouny dostaly nové označení AF-1B. Modernizace byla velmi komplexní a z letounů udělala velmi moderní stroje:

• multimódový radiolokátor Elta EL/M-2032.
• skleněný kokpit s HUD displejem.
• řízení dle HOTAS.
• inerciální navigaci INS.
• systém RWR.
• podpora nových zbraňových systémů A-Darter (rakety krátkého dosahu) a MAR-1 (protilodní střely).
• systém OBOGS (On-Board Oxygen Generation System) pro generování kyslíku.

V roce 2018 byly modernizovány společností Embraer AF-1A.

Výbava byla stejná jako jednomístná modernizovaná varianta AF-1B

USA

TA-4J sloužila u výcvikových křídel (Training Air Wings) jak pro piloty U.S. Navy tak USMC.

Od roku 1999 byla nahrazována letadlem T-45 Goshawk.

Izrael

Izrael letouny nakoupil v roce 1973 v rám nouzové pomoci během války Jom Kippur.

Do letadla byl nainstalován 30 mm kanon a prodloužená tryska.

Letouny sloužily pro pokročilý výcvik pilotů.